Obrábění tvrdokovů zůstává navzdory veškerému pokroku technickou výzvou. Kvůli jejich vysoké tvrdosti jsou stroje a obráběcí nástroje vystaveny extrémně vysokému zatížení, přičemž se již malé nedostatky mohou velmi negativně projevit na životnosti nástrojů a kvalitě obrábění, příp. zabránit jeho úspěšnému provedení. Obzvlášť kritické jsou i malé odchylky dráhy nástrojů, např. kvůli nedostatečné tuhosti nebo stabilitě nulového bodu stroje, což může rychle vyvolat problémy u zatížení břitů. V této souvislosti také podstatně záleží na klidném chodu, tuhosti a tlumení vibrací obráběcího stroje. U samotných nástrojů je nutné pečlivě vybírat, aby byly vhodné pro plánované obrábění a příslušný materiál. Zběžný pohled do katalogu nebo volba údajného univerzálního řešení mohou vést při nevhodné kombinaci materiálu a nástroje k výrazně snížené životnosti, příp. vadám výrobku.
Dalšími faktory jsou strategie frézování a NC programování, které je nutné optimalizovat podle příslušného zadání. V této souvislosti záleží na takových aspektech, jako je zamezení suboptimálních průběhů dráhy (což způsobuje např. příliš velká opásání nástroje) nebo optimalizace opotřebení kulových fréz pomocí rovnoměrného rozdělení bodů působení síly na celkové délce břitu.