9°C
Ten si na scénu, kde věta zazněla, dobře pamatuje. Jednalo se o moment, kdy se loučí Václav Postránecký s hlavními hrdiny Kryštofem Hádkem a Lukášem Langmajerem a předává jim víno. Vše mělo být podle slov režiséra zalité sluncem, ale scéna nakonec byla točená v noci během orkánu, kdy byla hrozná zima a foukalo. Ale i v této atmosféře to bylo pro všechny příjemné. Před větrem se dalo schovat do sklípku a pro zahřátí tam bylo víno.
Konzumace
Konzumaci tekuté révy režisér na place nezakázal. „Pilo se ve velkém množství i během natáčení. K tomu kraji to zkrátka patří. Ovšem nesmělo to mít vliv na herecký výkon,“ směje se Tomáš Bařina a dodává: „Jakmile byla přemíra alkoholu poznat na mluvě, tak už nebylo možné natáčet.“
I tak se ale občas stalo, že štáb ve vinařství načepoval lahve, pak nastoupili do autobusu, který je vezl na lokaci, během jízdy kolovaly lahve s vínem od jednoho k druhému, a jak říká Tomáš Bařina: „Když jsme potom vystoupili na místě natáčení, tak jsme ani nevěděli, co tam děláme.“
Předobraz
Jasno ale měli při obsazování filmu. „Když jsme hledali představitele typického jihomoravského vinaře, napadl nás Václav Postránecký, protože ten vlastnil už v té době svůj vinný sklep a měl víno hrozně rád,“ říká režisér. Václav, který hrál postavu vinaře Michalici, se seznámil s jejím předobrazem Stanislavem Mádlem a ihned si padli do oka. Společně potom trávili večery ve vinném sklepě a Václav si to velmi užíval.
Nos
A stalo se někdy, že se nedalo natáčet, kvůli stavu, v jakém byli herci? Stalo, ale nemohl za to alkohol. Jeden z hlavních představitelů Lukáš Langmajer přišel ke konci na natáčení s obrovskou jizvou na tváři. „Ptali jsme se ho, co se mu stalo, a on odpověděl, že když přišel večer domů, vítal ho jeho pes a rozdováděl se tak, že mu prokousl nos,“ vzpomíná režisér.
Podle něj měl Langmajer znetvořený obličej, takže ho nemohli zabírat zepředu. Kdykoliv tak spatříte ve filmu Lukáše Langmajera zezadu, budete už vědět, proč mu nevidíte do tváře.
Student a učitel
Bobule byly prvním filmem Tomáše Bařiny, ale Václav Postránecký mu nedával najevo jeho režisérskou nezkušenost. „My jsme se znali už ze školy. Já jsem studoval režii na FAMU a Václav Postránecký nás dva semestry učil herectví,“ říká Tomáš Bařina.
„On nám přibližoval pohled natáčení z herecké pozice. Vašek byl natolik zkušený, že velice rychle poznal, jestli režisér ví, co dělá. Když zjistil, že jo, tak neměl potřebu do jeho práce zasahovat. To je velká stránka těchto velkých hereckých osobností.“ Takže, i když ho režíroval jeho bývalý student, nepřistupoval k němu jako učitel, ale nechal se vést. A udělal dobře.
Bobule se staly pátým nejúspěšnějším filmem v roce 2008. Přišlo na něj 350 627 diváků. Nikdo z tvůrců tehdy takový úspěch nečekal. „Já jsem chtěl jenom natočit film o moravském kraji, kam jsem předtím půl roku jezdil a psal scénář, a nečekal jsem, že to vzbudí takový zájem,“ říká režisér. Popularita filmu pomohla podle Bařiny i zatraktivnit Jihomoravský kraj pro širokou veřejnost. Když se pak později vrátil na místa, která ho k příběhu inspirovala, tak ho překvapilo, jak tam vinařství rozkvetlo.
Pokračování
O rok později přišel do kin film Bobule 2, kde si Postránecký svou roli zopakoval. Syn Postráneckého Vilém Blesku prozradil, že jeho tatínek ještě krátce před smrtí namluvil několik vět vinaře Michalici do připravovaného snímku Bobule 3.
„Přestože už mu bylo hodně špatně, chtěl to udělat,“ svěřil se Blesku Vilém a dodal: „Byl pyšný a hrdý na to, že to s vypětím všech sil dokázal. A my jsme byli pyšní na něho.“
