Hlavní obsah

Dětské lásky: Manuál pro rodiče

Právo, Zuzana Musálková

Na svou první, většinou pubertální lásku rád vzpomíná snad každý. Je prostě výjimečná, ať už skončila jakkoli. Jenže – byla opravdu první? Poprvé se totiž obvykle zamilují už malé děti ve školkách a na prvním stupni základní školy. Vodí se za ruce, společně se schovávají pod stůl, možná padne i pusinka…

Foto: Profimedia.cz

Dětská láska může být silná.

Článek

„Co zachycujeme u malých dětí, je spíš zakoukání se než opravdová láska. Přirovnala bych ho k dalším typům her – jako na vlastní domácnost nebo řízení sanitky,“ tvrdí Amanda Roseová z univerzity v americkém Missouri.

Podle ní tím ti nejmenší začínají napodobovat role dospělých, což je nezbytné pro jejich zrání. Moudrý rodič by měl proto jejich zájem o jiné dítě podpořit. Vzít je oba do parku nebo na zmrzlinu.

Přirovnání ke hře však neznamená, že děti neprožívají silné city. „První zakoukání se je silné i proto, že dítě úplně poprvé pocítí tento druh emocí k někomu jinému než k rodiči nebo jiným nejbližším osobám,“ doplňuje Ivana Procházková, psycholožka a lektorka vedoucí semináře pro děti i rodiče.

Dospělým se mnohé situace mohou zdát úsměvné – třeba plány předškoláků na společný život. Odborníci však rozhodně radí brát jejich emoce v potaz a pracovat s nimi.

Co je vhodné?

Ačkoli si své první radosti a bolístky budou muset naše ratolesti odžít samy, rodiče je mohou navigovat a vysvětlovat, jaké randění se hodí pro děti jejich věku. Jak na to?

„Vysvětlujte jim, že je naprosto v pořádku, že se jim někdo líbí,“ radí Ivana Procházková. Svému synovi můžete poradit, aby oblíbené holčičce ze školky podržel dveře a dal tak náklonnost najevo.

„Ujistěte je, že se stačí vodit za ruce a trávit spolu čas.“ Děti v tomto věku totiž mají podle psycholožky za největší vzor rodiče, jejichž vztah vypadá přece jenom jinak. Mnohdy se proto děti ve druhé třetí třídě mohou chtít chovat jako dospělí – a chodit spolu podobně, jako to dělají náctiletí.

„Je to i tím, co vidí v televizi, časopisech nebo na YouTubu. Dítě si může snadno myslet, že i vztah v jejich věku by měl vypadat tak, že se budou objímat a líbat, protože to vidí všude kolem sebe.“

I toto by měl pozorný a chápavý rodič z vlastní iniciativy s dítětem probírat a korigovat. Nebo se o to alespoň pokoušet.

Hlavně přiměřeně

Rodiče by ve svých reakcích na dětské vztahy rozhodně neměli přehánět, zveličovat, ale ani podceňovat, tedy mávnout rukou, jako by šlo o banalitu.

Přiměřená reakce je vždy nejlepší. Pokud se citům svých dětí smějeme, mohou se uzavřít do sebe a stydět se za své prožívání i mnoho let poté. Stejně tak není dobré vyptávat se dětí přímo, jestli už někdo uchvátil jejich malé srdéčko. Lepší je zvolit okliku a zeptat se například, jestli si o zamilovanosti povídají se svými vrstevníky.

„Máte první příležitost otevřít důvěryhodnou komunikaci se svými dětmi o lásce, vztazích jako takových a popřípadě i zdravé sexualitě,“ vysvětluje Amanda Roseová.

A jak podle ní vypadá přirozený zájem? „Prostě se ptejte: Jak se má Sára? Dneska jste vedle sebe seděli? Tak to musela být legrace.“

Sdílejte zkušenosti

Stejně důležitá je i naše reakce na zklamání dítěte, když láska z různých důvodů skončí. „To bývá pro rodiče velmi těžké, jde totiž o jedny z prvních situací, které nemají pod kontrolou,“ říká Ivana Procházková.

V takových chvílích nezbyde dospělým nic jiného než naslouchat. Ale ani to není podle odbornice málo.

„Respektujte, že dítě se může opravdu trápit, a přijímejte to jako fakt.“ Není dobré hodit dětské starosti za hlavu prostým: takových ještě potkáš, těch ještě bude…

Na škodu není vzpomenout si na vlastní bolístky a sdílet je bez přehánění nebo přikrašlování.

„Nemusíte utěšovat, stačí chápat. Povězte dítěti třeba: Představ si, byla jsem dva roky zamilovaná do jednoho kluka, a on mě nechtěl, takže přesně vím, jak se teď cítíš. To dospělé k jejich potomkům hodně přibližuje.“

Podle Ivany Procházkové je to důležité proto, že předškoláci vidí své rodiče jako neotřesitelně dokonalé. „V jejich očích máme všechno, toho druhého rodiče i jeho lásku.“ Vědomí, že i my jsme museli překonávat neúspěch, dítěti pomůže.

Podpořte je při neúspěchu

Jde ovšem i o to, abychom u dítěte předešli pocitům méněcennosti a různým komplexům. Rozchodem a zklamáním se totiž malé dítě také učí zpracovávat negativní pocity, které prožívá, vyrovnávat se s žárlivostí, nezájmem nebo třeba s nelichotivými odsudky, které o sobě nejednou vyslechne právě od objektu svého zájmu.

Důležité je to také v souvislosti s tím, že právě tří- až šestileté děti poprvé poznávají svou sexualitu. „Zajímají se o svoje tělo i tělo opačného pohlaví,“ připomíná Procházková.

Proto je při prvních zklamáních důležité, abychom děti podpořili, protože to pak posílí i jejich sebehodnocení. „Řekněte jim, že i když teď neuspěly, jednou to bude jinak. Až potkají toho pravého nebo tu pravou, bude jejich lásku opětovat. Prostě jim řekněte, že jsou úžasní. Například: Jednou z tebe bude bezvadný chlap a někdo tě bude mít opravdu moc rád…“

Reklama

Související články

Puberta dítěte a jak ji zvládnout

Dnešní puberťáci to nemají vůbec jednoduché. Moderní doba vede k tomu, že se dětství zkracuje. Tlak na výkon, učení, zodpovědnost a na úspěch je ve společnosti...

Výběr článků

Načítám