Hispánský živel se přihlásil o slovo už během čtvrtečního zahájení, kdy hlavní pódium rozvibrovaly prudké a halasné bubenické kreace. O Argentině, Brazílii, Chile, Mexiku & spol. pak bylo slyšet vydatně během celých čtyř dní.
  |
A vystoupili nejen ti, kdo byli na programu: pár dní před veletrhem potvrdil účast ten, který loni nakonec odmítl, devadesátiletý Alejandro Jodorowsky, výjimečný hráč fantazijních, vizionářských zápasů na poli literatury, komiksu a filmu. Autor, který po dechberoucí čtvrteční přednášce dobíjel síly na plastové sesli vynesené do srdce Stromovky: on s moudrou hlavou skloněnou, jeho žena s rukou v hřívě jeho stříbrných vlasů.
Pozornost si vysloužili samozřejmě v první řadě nobelisti: křehká, jemně modelovaná Herta Müllerová, která sice nesnáší záři reflektorů a dotěrné novinářské vyzvědače, ale když nakonec kývne, pak to stojí za to: po otázce vteřiny mlčení, protože odpověď nelze střelit od boku, jak se namane, odpověď je třeba odpovědně promyslet, náležitě zvážit, dát jedinou možnou. A Mario Vargas Llosa? Třiaosmdesátník, který je v Česku doma víc než půlstoletí, si slávu zřetelně užíval, koupal se ve vlnách zájmu, čerpal sílu právě z toho zdroje, který by Müllerová nejraději chytla pod krkem.
Mezi jedním a druhým pólem pak oscilovalo počasí: čtvrtek i pátek návštěvníkům přály, levé křídlo, které je už více než dekádu provizorní, stanové, vzalo ovšem za své během sobotního odpoledne, kdy prudký lijavec obratem proměnil polovinu výstaviště v učiněné brouzdaliště. Co s tím napřesrok? Rekonstrukce, výpad směr Letňany?
Vombat na Šibuji
Letošní Svět knihy narazil na svoje hranice. Maximum hostů, maximum pořadů,maximum návštěvníků, maximum mediální slávy. Maximální pestrost: básník vedle knihovnice, komiksář po boku filozofa, literární teoretik u stolu s nakladatelkou knížek pro děti a mládež.
Dál už to nejde. Radovan Auer a Guillaume Basset, šéf podniku a jeho dvorní dramaturg, dokázali, že knižní veletrh a literární festival mají enormní, evropský potenciál, že je lze rozhýbat, oživit, návštěvnicky zatraktivnit – a to nikoli na úkor kvality: žádné buřty s cibulí, pivo za hubičku, kafe zdarma. Kvantita jde ruku v ruce s kvalitou. A to nejen pokud se jedná o hosty, za zmínku stojí i domácí. Třeba Anna Cima, která na Světě knihy dotáhla do finále pěkný hattrick: poté, co v dubnu získala ocenění Magnesia Litera za objev roku, uspěla s románem Probudím se na Šibuji jednak ve dvaatřicátém ročníku Ceny Jiřího Ortena, jednak v Ceně Česká kniha. Japonsko Česku prostě sluší – minimálně v literatuře. A dál?
Hlavně si přečíst knihu! Veletrh Svět knihy láká na bohatý program a české novinky |
Pokud loni hrál první housle komiks, pak letos měla navrch literatura pro děti a mládež. Třeba z produkce Baobabu. Průvodce po Irsku (To je Irsko) a San Francisku (To je San Francisco) z dílny legendárního Miroslava Šaška prodloužila po svém Tereza Říčanová – její bedekr zacílil na euroasijskou metropoli Istanbul (To je Istanbul). Anebo Mladá fronta, pro niž připravila dvojice Eva Papoušková a Galina Miklínová pokračování příběhu vombata Jirky, původně bázlivého, ale nakonec hrdinsky profilovaného reprezentanta nadřádu vačnatců; tentokrát pod hlavičkou Vombat Jirka je statečný. Anebo Meander. Cirkusová sestava na cestě vlakem do Zlína? No přece Jaroslav Kovanda plus Nikola Hoření v titulu Cirkus Bruno. Jezevec Chrujda Petra Stančíka a Lucie Dvořákové pošesté? Tentokrát na téma, jak hlavní hrdina s domicilem v lese Habřinci „ostrouhal křen“. Anebo historie „tří trochu praštěných babek“, kterou zapsala Marka Míková (Babky).
Bylo to skvělé
A ohlasy? Jak se na letošním Světě knihy líbilo různým účastníkům literárního provozu z domova i ze zahraničí?
Maďarská bohemistka a překladatelka Flóra Peťovská má jasno: „Magnifique!“ Spisovatelka Kateřina Tučková: „Co se mi na Světě knihy líbí? K nejrůznějším tématům tu zaznívají výrazné hlasy intelektuálů z celého světa – a čeští autoři i čtenáři s nimi mohou poměřovat každoročně svou zkušenost a názory.“ Miroslav Balaštík z brněnského nakladatelství Host: „Z hlediska programu a účasti zahraničních i českých spisovatelů asi vůbec nejlepší ročník, jaký si pamatuju. A zřejmě i jeden z nejnavštěvovanějších. Myslím, že to odráží rostoucí sebevědomí naší literatury i čtenářů.“ Tomasz Zaród z polského nakladatelství Książkowe Klimaty: „Bylo to skvělé. Pro mě, jako vydavatele české literatury v Polsku, nesmírně užitečná věc.“
Právě Polsko bude hlavní hostující zemí napřesrok. A na výměnu pojede Česká republika koncem května 2020 na veletrh do Varšavy. Zatímco polská strana si českou literaturu vyloženě hýčká, o čemž svědčí zhruba tři desítky překladových knih ročně, Češi mají se zhruba třetinovým počtem titulů co dohánět. Po letošním ročníku Světa knihy je velká šance, že brzy doženou.
