Motto: „Musíme zasáhnout. Pokud Rusko nepotrestáme, může se u nás opakovat rok 68.“
Jiří Pospíšil
Jednou to přijít muselo, a i my jsme se dočkali. Máme nového důstojného presidenta a Slováci se nám už nemůžou posmívat.
Vynikajícímu vítězství demokracie však předcházela tvrdá práce. Bylo jasné, že končí volební období presidenta „jehož jméno budiž zapomenuto“ (dále jen JJBZ), bylo však nutné, aby demokracie nebyla zneužita populistickými silami a nezvítězil někdo podobný jako JJBZ. Proto příprava a organizace voleb byla svěřena prověřeným právním expertům z nevládních organizací.
„Volební právo je svobodné, přímé a tajné“, vysvětlil předseda přípravného výboru JUDr. Rozoumek. „Vědouce, že největším nepřítelem hlasování jsou voliči a ruští hackeři, dosáhli jsme dokonalosti zejména v tajnosti voleb. Kromě přípravného výboru a osloveného kandidáta o nich věděl již jen jeden člověk. Člověk v tísni.“
A tak mohl být na Pražském hradě inaugurován náš nový president Jakub Janda.
V Moskvě ztuhli hrůzou. Bylo jim jasné, že s podlézavou politikou JJBZ je konec a s obavami očekávali razantní akci Prahy.
I na Hradě bylo všem jasné, že svět od nás očekává rázný postup. Bylo nutné smýt hanbu předešlých let a znovu se zařadit mezi vyspělé demokracie. Toho nemohlo být dosaženo nějakými neúčinnými sankcemi, a tak bylo rozhodnuto: Vyhlásíme Rusku válku!
Bezprostředně po přijetí tohoto rozhodnutí, odebrala se referentka Němcová na poštu, aby odeslala dopis tohoto znění.
Komu:
Putin
Kreml
Vyhlašujeme Vám válku. Hned!
Jakub Janda
President
Po vyhlášení války byl jmenován nový generální štáb. Jeho členy se stali:
Vrchní velitel pozemního vojska generál Dalík, protože rozumí pandurům.
Vrchní velitel letectva generál Tvrdík, neboť rozumí aerolinkám.
Vrchní velitel kontrarozvědky generál Čulík, neboť odhalil islamofoby mezi lékařským personálem v Británii
a
polní kurát Halík, ježto se kamarádí s papežem a boží milosti nám bude třeba.
Vyhlášení války mělo kladnou odezvu u rozhodujících zemí EU. Francie nám v případě nutnosti slíbila vojenskou pomoc, což bylo důležité, protože na Francii jsme se mohli v minulosti vždycky spolehnout. Německo vojenskou podporu sice nepřislíbilo, prý už si v Rusku odpracovalo svoje, ale ujistili nás, že zpřísní ekonomické sankce hned poté, co dostaví plynovod Nord Stream.
Plán útoku byl jednoduchý. Cílem bylo město Kaliningrad. Jednak je do něj blíž než do Moskvy, jednak mezi Českem a Kaliningradem se nachází pouze jeden stát. Bohužel Polsko nevyjádřilo příliš velkou ochotu pro transit naší invazní armády. Bylo proto rozhodnuto, že válku povedeme pouze v noci, aby si naší armády Poláci nevšimli. Začátek invaze tak logicky připadl na Vánoce, protože na Vánoce dlouhé noce. Důležitou úlohu v plánech měla jednotka šesti pandurů, která měla pod příkrovem noci dorazit do Kaliningradu. Poté posádky aktivují signalizační a naváděcí zařízení pro naše letectvo a opustí svá bojová vozidla. Následně, naváděna zařízeními umístěnými v pandurech, zaútočí letka gripenů a leteckým úderem zničí Kaliningrad.
V předvečer invaze se na Letenské pláni konala přehlídka a bohoslužba za úspěch našich zbraní. V čele přehlídky kráčel polní kurát Halík, třímajíce v rukou Templetonovu cenu. Poté požehnal armádě, což ještě více povzbudilo naše sebevědomí, neboť když naposledy požehnal Čaputové, vyhrála volby.
Samotná invaze však nezačala nejlépe. V noci z 24. na 25.12. nedaleko Polského Těšína smetlo osobní vozidlo „maluch“ pět neosvětlených pandurů. Posádky vyvázly bez zranění, ale materiální škoda přesáhla 100 milionů korun. V bojeschopném stavu pokračoval dál již jen jeden obrněnec. I ten by dokázal úkol splnit, kdyby generál Dalík nepodlehl svému obchodnímu instinktu. Nabídka litevského milionáře Lubrikadise z Klajpedy byla příliš výhodná. A tak poslední pandur změnil kurs a skončil na dvoře vily bohatého sběratele exotické vojenské techniky. Četař Hromádko, v souladu s rozkazy generálního štábu, opustil poslední pandur a aktivoval naváděcí zařízení. Klidnou noc nad Klajpedou přerušil zběsilý řev našich gripenů. Následovalo intenzivní, leč krátké bombardování. Kdoví jak by to s Klajpedou dopadlo, kdyby gripenům nedošel benzín a nezřítily se do Baltského moře.
„Jarda je dobrý ekonom,“ sdělil nám zdroj z ministerstva obrany, „správně spočítal vzdálenost do Kaliningradu i průměrnou spotřebu paliva, zapomněl to ale vynásobit dvěma“.
Situace byla tristní. Gripeny se válely na dně moře, pandury v polské příkopě a francouzský velvyslanec sdělil, že nám vojensky nepomohou, ale zvládli by zorganizovat nějakou konferenci, nejlépe v Mnichově. Generální štáb se rozprchl. Generál Dalík se uchýlil do ruzyňské věznice, kde se prý cítil jako doma, generál Čulík uprchl do Británie, kde se vrátil k původní činnosti, psaní udavačských dopisů na české lékaře, tzv. britských listů, generál Tvrdík dostal výhodnou pracovní nabídku top managera v nějaké významné čínské firmě a polní kurát Halík se odebral k modlitbám „za ródinu“, pro jistotu do pravoslavného kostela. President a jeho kancelář zoufalí a bezbranní očekávali reakci Putina na vyhlášení války.
Ach, jakou úlevou pro ně byl rozčilený telefonát pošťačky Josefíny Švejkové z obce Putim, která jim vynadala do kretenů, kteří neumí napsat pořádně adresu a ona už třetí den běhá po vesnici a hledá Kreml.
„Tak jsme tu válku přece jen vyhráli“, ulevil si president, když mu agenti BIS vyslaní do Putimi zahlásili likvidaci poštovní zásilky. I přes ztráty na výzbroji dopadl konflikt pro Česko výtečně. Byl vyhlášen nový státní svátek – Den vítězství, na Karlově mostě byl postaven vítězný oblouk a pošťačka Švejková obdržela Řád Bílého Lva.
Jediným viditelným důsledkem války byla poněkud záhadná vlna krachů významných čínských firem, krátce po ukončení bojů.
13.05.2019 Miloš Zbránek
Čtenáři, pokud se vám článek líbil, bude se vám jistě hodit informace, že autor tohoto článku před nedávnem vydal dvojici knih, Kapesní průvodce inteligentního cizozemce v zemích Koruny české a Kapesní průvodce inteligentního neznaboha.
Související články:
(293x známkováno, průměr: 1,58 z 5)