Radek Fridrich (* 1968 Děčín) je český básník, publicista, překladatel a pedagog. Ve své tvorbě akcentuje krajinu bývalých Sudet. Debutoval v roce 1996 sbírkou PRA, poté publikoval řadu sbírek v nakladatelství Host: V zahradě Bredovských (1999). Molchloch (2004), Žibřid (2006), Krooa krooa (2011), za kterou získal cenu Magnesia Litera za poezii v roce 2012. Vydal také česko-německou sbírku Nebožky/Selige v překladu Jany Krötzsch (2011). Třikrát byl nominován do finále Drážďanské ceny lyriky. K posledním titulům patří sbírka fónických básní Ptačí řečí (2017) a francouzské překlady crôa-crôa (2017) a Beffroi (2018), obě vydané Éditions Revue K v Paříži, stejně jako německá kniha krah krah (2019). Od roku 2000 pořádá ve svém domovském Děčíně literárně hudební Zarafest. Na snímku je Radek Fridrich zachycen před nedávnem v děčínském klubu Bar Bodenbach.
V těchto dnech vychází v nakladatelství Perplex nová dvojjazyčná sbírka Radka Fridricha nazvaná Linie S1, ze které jsou i tyto ukázky. Knihu tvoří básně, krátké prózy a črty, jejichž společným jmenovatelem je železniční linka S1: regionální trať propojující české a německé příhraničí. Po letech cestování z Děčína přes Bad Schandau do Drážďan a Míšně přetvořil autor své deníkové záznamy v pestrý soubor textů, v němž se jeho lyrický subjekt pohybuje jako vnímavý básník i znuděný pasažér.
(Foto: Honza Walda Valík)
Červený vlak
Českých uklízeček je ve vlaku vždy alespoň dvacet.
Obyčejnost se neschová, jak by si všiml náhodný pozorovatel.
Na holém těle svetry od Vietnamců a nedobře padnoucí džíny,
které si povytahují, když vstávají ze sedaček; sukni ani pásek nemá žádná.
Věk něco mezi třicítkou a smrtí.
Od rána nezavřou hubu.
A sem mu to řekla, ne, ať si políbí prdel, Němčour jeden debilní.
Zaskřehotá jedna.
Sem vynášela vodpadky a zalezla za popelnici
a dala si rychle cígo, a co jako?
Vypráví dál a ostatní horlivě přikyvují,
německy neumějí ani kváknout, všechno je sere,
od rána nadávají, ačkoliv mají tak třikrát víc i s prachama na děti
než doma za pár hodin práce.
Průvodčí se jim směje, že se nevyznají v jízdních řádech
a nevědí, kam bude přistaven přípoj nach Dresden.
Když vystupují z linky U 28, má řada z nich v ústech nezapálenou cigaretu.
Po cvaknutí zapalovačů vytvářejí malé kouřové kroužky slov,
které spálí jako nikotin.
Königstein
(Sächs Schweiz)
Propadlé dehtové střechy na kůlnách.
Dole opuštěný přístavní můstek
Fahrgastinformation
Osamělý cyklista v reflexní větrovce
s baťohem Deuter na zádech
se odráží po peróně jako na koloběžce.
Mizí v podchodu.
A pak sestupuje k řece.
Na protilehlém říčním břehu netečné tečky ovcí
spásají hrubě drhanou pokrývku země.
Klidně se procházejí mezi ovocnými stromy.
Čmárám hektická slova v tlukotu kolejí.
Stadt Wehlen
(Sachs)
Jak osiřelý maják svítí na peróně
automat na chlazené nápoje
s nápisem Frisch und lecker!
Teď. V zimě.
O kousek dál vypuštěné koupaliště
s modrou skluzavkou.
Vyhaslá lucerna trčící na trávníku.
Pošmourno. Ausstieg rechts.
Dresden-Zchachwitz
Tlustá dívka s tupým výrazem si potichu
opakuje zbývající stanice k hlavnímu nádraží.
Vidím vysoký komín s červenobílou vlajkou.
Vidím bílé mraky klidně plující v nebeské sluji.
Vidím dráty elektrického napětí.
Vidím balíky plastů, šrot a montované výrobní haly.
Vidím zrezlé kontejnery se čmouhami nápisů.
Mantru vyřčených, ševelených stanic
lačně odezírám z jejích rtěnkou opuchlých úst.
Dresden-Niedersedlitz
SG Dynamo Ultras, hlásá veliké graffiti na vyhořelém domě
a v ten okamžik si ke mně sedne mladík s černožlutou šálou.
Bist du auch Dynamo Fan?
Ich bin aus Tschechien odpovídám,
on však stejně spustí:
Fotbal je muj život, víš,
ale na stadion už nechodim,
lístky jsou moc drahý.
Raději piju plechovkový piva u stadionu
a čekám s kumpánama na fanoušky
druhého klubu, a pak se s nima jdeme rvát.
Mám dceru, víš, je jí pět,
ale už jsem ji přes dva roky neviděl,
bejvalku jsem trochu proplesknul,
a tak mám zákaz přiblížení.
Přikyvuji jeho eskapádě řeči
a sleduju míhající se krajinu se stromy,
na kterých visí zelené koule jmelí.
V hlavě se mi mihne slovo Keltové,
když mi ten pitomec s několika vymlácenými zuby
zpod propoceného dresu ukazuje na řetěze zavěšený kříž.
Naštěstí vlak staví, on se rychle dotkne mého ramene
a je konečně pryč.
Dynamo! Dynamo! řve na peróně, směje se,
dívá se na mě, naštěstí nehajluje.
Dresden Bischofsplatz
Na peróně přímo proti lehce zapařenému oknu
sedělo ztuhlé zjevení s obrovským dredem,
jak liánu spuštěným přes pravé rameno k pasu.
Ten velký opičák kouřil balenou cigaretku
a mhouřil zakaleným pohledem někam před sebe.
Určitě mu v pokoji zpívají dva zelení papoušci,
určitě se večer koupal s temným stínem hrocha,
určitě střežili jeho sny dva divocí psi basenji,
určitě se zítra probudí stejný jako dnes.
Skoro jsem se mohl z vlaku dotknout
jeho chlupatého předloktí
a ucítit lehce kořeněnou vůni
tříčtvrtečního tabáku Javaanse Tembaco.
Vlak se však nekompromisně rozjel dál.
Dresden-Trachau
Ze supermarketu Netto vyjíždějí lidé s nákupními vozíky,
které tlačí rozvážně ke svým zaparkovaným autům.
Jsou to převážně důchodci a nakupování berou strašně vážně.
Porovnávají ceny v regálech s těmi,
které jim z reklamních letáků uvízly v zašmodrchané paměti.
Lehce ohnutí a opření o plastová držadla vozíků procházejí
dálnicemi supermarketu dle přesného a neměnného plánu.
Jsou-li v páru, muž je většinou nervózní a nadává ženě,
že jí to příliš trvá nebo že moc utrácejí.
U kas pak nervózně podupávají, jako by je dnes ještě něco mělo čekat.
Případně se nedočkavě rozhlížejí, zda nepotkají nějaké známé,
se kterými by si svorně zanadávali na drahotu zboží,
zkorumpovanou politiku a přílivové vlny imigrantů.
Stará bludičková baterka NDR v nich ještě problikává
jako poutače na sjezd Sozialistische Einheitspartei Deutschlands.
Když nasednou do svých japonských aut střední třídy,
rozvážně zařadí jedničku a velmi pomalu a opatrně se rozjedou.
Při výjezdu z parkoviště dají přednost z obou stran a konečně jsou na hlavní.
Radebeul-Zitzschenwig
Linie vinic linie vinic linie vinic linie vinic
vinné linie vinné linie vinné linie vinné linie
linie vinic linie vinic linie vinic linie vinic
vinné linie vinné linie vinné linie vinné linie
zelené vinné linie
Neusörnewitz
Žena se slzou v oku si sáhne na víčko
červeným hřbetem ukazováčku.
Kdo ví, co je jí stalo.
Opustil ji manžel,
zastesklo se jí po dětech?
Nebo alergie na podzimní vítr?
Meiβen Triebischtal
Linie S 1 se blíží k cíli,
zbylo jen pár cestujících, kteří na konečné vystupují.
Ve dveřích dávám přednost ženě
v neforemném baloňáku.
Před ní se venku zastavuje starý muž
a zapaluje si cigaretu.
Udiveně se rozhlédnu
po části města v údolí říčky Triebisch.
Opravené činžáky, upravené zahrádky,
černá asfaltka, nedělní každodennost.
Palimpsest výpovědi nebo osobní banalita?
Právě jsem dokončil knihu a potřebuju čůrat.