V sobotu dopoledne hostila jeho Nová Ves v I. A třídě Větřní. A 41letý útočník domácího týmu se na výhře 10:1 podílel čtyřmi vstřelenými brankami.
„Někdy se to povede, ale spíš v přáteláku. V mistráku jsem tolik gólů za zápas možná taky někdy dal, ale spíš v okresní třídě, když jsme tady v Nové Vsi začínali,“ vypráví hráč, pro kterého je fotbal celoživotním koníčkem.
Svůj střelecký den načal už ve 12. minutě. A pak pokračoval ve druhém poločase, když od 58. do 68. dal další tři góly. „Nevím, čím se to povedlo. Asi štěstí, spoluhráči. Že jsem byl ve správný čas na správném místě. Prostě se to všechno nějak skloubilo a vyšlo to zrovna v tomhle zápase,“ hodnotí Procházka. Lituje jen toho, že během téhle desetiminutovky byl blízko i pátému gólu. „Šel jsem sám na gólmana, ale nedal. Byl jsem dřevák.“
Ale ani tohle nic nezměnilo na faktu, že si Nová Ves připsala rekordní výhru v I. A třídě v tomhle ročníku. V ročníku, kdy je tým na druhém místě tabulky druhé nejvyšší krajské soutěže. A Novovesští se netají tím, že jsou spokojení.
„Musím trénovat. Jezdím na kole, běhám. Bez toho by to v mém věku nešlo.“ |
„I. A třída je na vesnici typu Nové Vsi podle mého názoru nadstandardní. Už jsem slyšel nějaké názory, že by to chtělo krajský přebor, ale já si myslím, že tohle stačí až, až,“ zmiňuje hráč, který stál u počátku vzestupu fotbalu v obci kousek za krajským městem.
Dříve hráli tamní fotbalisté okresní třídy. „Ale pak se začali vracet domů hráči, kteří odtud pocházeli a tak nějak jsme si řekli, že tyhle okresní třídy s Kamennýma a Zborovama hrát nechceme,“ vysvětluje Procházka, kde začala jízda, která pro Novou Ves skončila čtyřmi postupy až do I. a třídy. A u všech byl právě Radomil Procházka, jehož rodiče v Nové Vsi žijí. „Říkají mi Štístko, protože už jsem byl v životě asi u deseti postupů,“ pousměje se Procházka.
A sobotní duel s Větřním pro něj byl speciální ještě z jiného důvodu. Když ve 12. minutě utkání překonal gólmana Votýpku, dal už svůj pětistý gól od roku 1998, kdy si začal statistiku vstřelených branek počítat. „Byla to taková meta, které jsem chtěl dosáhnout,“ vypráví. „A hned jsem přidal ještě gól 501, 502 a 503, takže už jsem slyšel, že bych si to mohl protáhnout na 550,“ plánuje Procházka.
Fotbal začal hrát ve Chvalšinách
S fotbalem začínal ve Chvalšinách, pak dlouhá léta hrál v Českém Krumlově. Po vojně se vrátil do Chvalšin a od roku 1998 nastupoval dlouhá léta v Mladém v Českých Budějovicích. „A tam jsem začal dostávat takové ty sošky za počty vstřelených gólů,“ vysvětluje.
V Mladém dal dvě stovky gólů za deset let, co tam působil. Za rok a půl v Borovanech přidal třicet a v Nové Vsi už nastřílel 273 branek. „Je to samozřejmě počítané i z přátelských utkání. Ale i když je to nižší soutěž, vždycky musíte ten gól dát, takže si toho cením,“ dodává Procházka, který s fotbalem ještě zdaleka nekončí.
„Musím trénovat. Nejen s týmem, ale i sám. Jezdím na kole, běhám. Bez toho už by to asi v mém věku nešlo. Uvidím, jak to bude pokračovat, co z toho bude. Když budu moct, rád pomůžu. Když to nepůjde, jsem docela soudnej. Zabalím to a hraní opustím. Zatím ten čas ještě nepřišel,“ připomíná.
Fotbal je pro něj největším životním koníčkem. A vlastně i zaměstnáním, protože už několik let pracuje jako kustod v českobudějovickém Dynamu, se kterým v uplynulém týdnu zažil už druhý postup do nejvyšší soutěže. „Ale také jsme dvakrát spadli, tak doufám, že teď se tam udržíme déle. Jsem přesvědčený, že první liga do Budějovic patří a má tady být,“ říká.
A on sám?
Až jednou s herní praxí skončí, rád by se kolem zeleného trávníku pohyboval dál. „Třeba v roli trenéra. Klidně v nějaké nižší soutěži. Fotbal mě prostě naplňuje,“ dodává hráč, který začínal v mládeži jako stoper a postupně se prokousával dopředu. Dlouhá léta hrál středního záložníka a v Nové Vsi ho posunuli na hrot. A zřejmě věděli, proč to dělají.
