Dřevostavba jako centrum pro děti: kousek bezpečí v betonové džungli

Bezpečné hřiště v divoké metropoli: ostrůvek naděje pro bangkocké děti

Klong Toey je jedna z nejstarších městských částí Bangkoku. A bohužel také jedna z nejzanedbanějších. Přes 140 000 lidí na hranici chudoby tu žije natěsnáno na minimálním prostoru. Jejich sociální podmínky se pak odráží na rapidním vzestupu kriminality, zvláště té související s drogami. S tím se ale musí poprat městská radnice, potažmo vláda. Architekti, sdružení pod hlavičkou TYIN Tegnestue Architects, se rozhodli vyřešit jednu část obsáhlého problému. Rozhodli se zdejším rodinám nabídnout alternativu v podobě bezpečného prostoru, kde si mohou děti hrát.

Na děti se tu dřív nemyslelo

V hustě zasídleném Klong Tuey totiž neexistovalo žádné dětské hřiště a děti si dosud mohly hrát jen mezi obchody, průchody a na ulicích. Tedy v prostoru ne zrovna vhodném pro hry. Vedení místní komunity proto oslovilo tým architektů s žádostí o vytvoření multifunkčního hřiště, kde by různé věkové kategorie dospívajících mohly mít své zázemí, stranou od násilí a zločinu. Architekti přitom měli k dispozici jen minimální rozpočet a plochu. Přesto se pokusili vytěžit z příležitosti maximum.

Chytrá řešení nemusí být nákladná

Za pouhé tři týdny byli schopni vytvořit kombinované hřiště, které nabízí vlastně bezpočet sportovních aktivit, prolézaček a heren, aby si tu skutečně mohl vybrat každý. Chce to jen trochu fantazie. Jak toho, vzhledem k omezeným fondům, dosáhli? Chytře sestavenou pětimetrovou dřevostavbou, která se zvedá nad hřištěm o rozloze 5x12 metrů. Základy byly zpevněny betonovým podkladem, ale neutrální a cenově dostupné dřevo vytvořilo hlavní kostru celé stavby. Ta je přitom ukázkou jednoduchých, ale plně funkčních stavebních přístupů. Část zapracovaných materiálů, například výplety zábradlí a prolézaček, přitom pochází z recyklovaných místních zdrojů. Celé hřiště si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.

Kousek bezpečí v betonové džungli

Podstatným rysem celé dřevostavby je vnější prodyšnost a návaznost na okolí, ovšem zároveň při separaci hrajících si dětí od vnějšího světa. Dřevěné rošty poskytují hřišti stín, úzká dřevěná schodiště a žebříky dodávají objektu trojrozměrnost, kterou děti dokáží využít. Není to dokonalé. Ale je to aspoň malý kousek bezpečného prostoru, který děti vyrůstající ve velkoměstě nutně potřebují.

Mohlo by vás zajímat: Prokázáno: Stromy mají zásadní vliv na výsledky žáků ve školách!