Ani ne dvouletá Olympia byla patrně trochu zmatená, jelikož pro ni kýžený šlágr znamenal pouze to, že proti sobě nastoupí máma s tetou. Pro zbytek světa mělo jít ve středu o 31. díl soubojů nejslavnějších tenisových sester.
Legenda proti legendě.
Věčné sestry ve věčném městě.
Realita je tvrdá: mladší Serena (37) se odhlásila, starší Venus (38) jde dál bez boje. „Nejde to kvůli bolesti levého kolena,“ uvedla Serena. „Teď se budu naplno koncentrovat na rehabilitaci a těším se, že vás všechny uvidím brzo v Paříži. A za rok zase v Římě.“
Je to však reálná úvaha?
Serena s 23 grandslamy překopala tenisové tabulky. Občas je až protivné, že by hlavně její američtí krajané byť sebebanálnější výrok chtěli tesat do kamenných desek a odnášet je na svaté hory. Že co jiné nemohou, je jí laskavě a s úsměvem okamžitě dovoleno. Nebo to, jak Venus na tiskových konferencích odsekává...
Venus Williamsová v prvním kole římského Italian Open
I na kurtu byste něco našli, jenže esa vždycky mají tak trochu speciální péči, viz třeba Nadalovo šouravé tempo mezi podáními. Um Williamsových s raketou tohle všechno výrazně převyšoval.
Dlouho se zdálo, že sestry překonají vše, dokonce i z data narození si svými výkony dělaly dobrý den.
Čas se ale vyjevuje jako trpělivý a o to silnější soupeř.
Věčné jako Řím? Jak se to vezme
Jen pár údajů, abyste si jejich sportovní dlouhověkost lépe připomněli. V Římě se ve Foro Italico poprvé utkaly již v roce 1998. Šlo tehdy o jejich teprve druhý soutěžní střet, premiéru si odbyly v lednu na Australian Open. Pořadatelé je prozřetelně hned nechali naklusat na centrkurt; na nenasazené dívenky mimořádná věc, zpětně viděno skvělý odhad. Už jako teenagerky letěly vzhůru - a s ničím se nepáraly.
V roce, v němž Česko slavilo triumf v Naganu a pak méně radostně přihlíželo uzavření opoziční smlouvy, se Venus stala světovou pětkou a Serena uzavírala Top 20 (jedničkou tehdy byla Lindsay Davenportová a trojkou Jana Novotná).
Stihly rovný tucet vzájemných finálových duelů. I tady časové rozpětí šokuje: poprvé se tak stalo v Miami v roce 1999 - a naposledy na Australian Open 2017 (pak si Serena dala pauzu kvůli těhotenství).
Momentálně ale mladší a slavnější Sereně v pořadí WTA náleží 11. místo, starší Venus 50. pozice. Už nejsou královnami. Chybí jim zápasy: Venus jich od Nového roku zvládla 16, Serena je na devíti. Simona Halepová má za sebou 30 duelů, Petra Kvitová dokonce 34...
Venus by k titulu při její nízké frekvenci turnajových startů dotlačila patrně už jen velká shoda okolností, případně návrat její nejlepší formy. To nezní příliš reálně.
Serena Williamsová na turnaji v Římě
U Sereny je vše složitější. „Je mi úplně jedno, kolikátá je v žebříčku. Když hraje, je pro mě favoritkou,“ tvrdila o ní ještě loni před Wimbledonem s vírou Martina Navrátilová. Zkušenosti, mentální síla, úderová kvalita - to vše hraje pro americkou legendu. Proti jsou minimální vytíženost, i ta tréninková. „Nebyla to moje volba,“ připomíná Serena zraněné koleno. „Strašně jsem chtěla zpátky do zápasů.“
Dále je tu nelítosný fakt, že mimořádná šampionka nepozvedla od předloňské výhry v Melbourne žádnou trofej. Loni o ni hrála v All England Clubu, ale mezi poraženou finalistkou a vítězkou je velký rozdíl; ona sama to ví nejlépe.
Pokaždé to byla událost, když proti sobě sestry nastoupily - ať už byly nadějemi na vzestupu, panovnicemi s raketou nebo nyní ctěnými veteránkami. Ale každá epocha má začátek i konec. Byť se zdála být věčnou, jako kdysi římské impérium.
