Sněhulák v létě

15.5.2019 - Milan Tychler

Všechny tekoucí i stojaté vody trpí horkem a nedostatkem vody. Kdy naposledy pořádně zapršelo, už si pořádně ani nepamatuji a vyhlídky do budoucna rozhodně nejsou nijak příznivé.

Na některých revírech je stav naprosto katastrofální a spousta malých potůčků zcela vyschla. Přítoky stojatých vod skomírají a s nimi spousta živočichů závislých na vodě. Nejhorší na tom všem je, že nemůžeme nijak pomoct. I takové řeky, jako je Dunaj, mizí před očima. Právě dočítám zprávu, že se na dně tohoto veletoku našly kvůli nízké hladině vody trosky nějakého válečného letounu. Kam až to povede? Raději na to ani nemyslet. Řeka Morava na tom není lépe. Běžně má průtok asi 30 m³ a teď tečou sotva čtyři. Nebýt jezů, které drží hladinu nahoře, už dávno tudy neteče řeka, ale jen malý potok. To by pak bylo s rybami hodně zle a ani rybářům by nebylo do zpěvu. Takhle to zatím jde.

Koncem srpna vedra polevují a jsou tu první chladné noci. Myslím, že se všem ulevilo, ale stále neprší a voda nepřibývá. Na víkend sice hlásí výrazné ochlazení doprovázené deštěm, ale jak se tak na to dívám, našemu koutu Moravy se to nejspíš zase vyhne, anebo tu spadne pár kapek, které nebudou stát ani za řeč. Dopadnou na zem, tam to zasyčí a nezbude z nich vůbec nic. Ve čtvrtek po obědě se od jihozápadu skutečně zatahuje. Jenže podle mých zkušeností u nás z této strany prší jen naprosto výjimečně, takže se s klidem chystám na ryby. Třeba tahle změna s rybami maličko pohne. Nemohu si sice stěžovat, že by nebraly, ale pořád nějak nemohu zavadit o nic kloudnějšího. Ani feeder ani přívlač nepřináší nic, co by stálo za řeč. Tentokrát zkusím zasednout k feederovým prutům a vyzkouším pár směsí v krmítcích na method feeder.

Morava je jako rybník. Třicítka krmítko sedí uprostřed toku a ani se nehne. Když si chci s method krmítky zachytat na tekoucí vodě, obvykle před lovem vnadím normálním velkým krmítkem. Připravím si prostě místo, na kterém pak chytám s krmítky na method feeder. Dnes to dělat nebudu. Chci vědět, jak budou ryby reagovat na připravené směsi. Použiji dvě rozdílné. Jednu sladkou a světlou, ta druhá je zelená s rybinou. Jako nástraha poslouží malé pelety, ale zkusím i masné červy. Na ně přichází záběry nejrychleji.

Než připravím dvě směsi a dva pruty, chvilku to trvá. Obloha se zakabonila ještě víc a maličko se zvedá vítr. Nevím nevím, jak to dneska bude s rybami… Snad se nějakého záběru dočkám.

Konečně mám všechno připravené. Krmítka naplněná směsí ještě pokapu pro silnější vábivý efekt několika kapkami dipu a už to letí do vody. Zatím mám na obou prutech nastražené červy. Ještě jsem se ani pořádně neusadil a špička levého prutu se ohýbá. Jemně to drclo, pak se špička ohne a v ohnuté poloze také zůstane. Stačí jen zvednout prut a už vedu rybu k sobě. Brání se jen lehce, takže to nic většího nebude. Do podběráku přivádím podoustev okolo třiceti centimetrů. Myslel jsem, že první rybu tady přivábí sladká směs, ale byla to kupodivu rybina, navíc posílená olihní. Pouštím podoustev, měním pocuchané červy a znovu nahazuji.

Je poměrně teplo a do zad mi vane příjemný mírný větřík, který stále zesiluje. Snad nebude foukat moc. Všude okolo mě jsou vysoké topoly a z nich rády padají suché větve. Nerad bych, aby tu na mě, nebo na auto, něco spadlo. Před pár lety tu u nedalekého rybníka spadla velká větev těsně vedle rybáře, který s sebou měl malé dítě. Odnesl to stojan s pruty. Ty byly na maděru. Ale čert je vem! Kdyby to bylo o kousek vedle, mohla to být opravdu tragédie.

Další záběr. Tentokrát se špička ohne velmi rázně, vrátí se a zase se ohne. Rychle zvednu prut a hned cítím, že tato ryba je podstatně těžší než ta předešlá. Táhne do strany, ale já ji rychle zvedám k hladině. Je to cejn. Pěkný cejn, alespoň na zdejší úsek. Popravdě řečeno, právě tady moc cejnů nechytám. Je to spíše výjimečná ryba než pravidelný úlovek. Tohle je spíše rajón podouství a někdy ostroretek. Samozřejmě tu chytám i jinou drobotinu a kapry, cejny však ne. Objevují se tu jen v určitém období, a když se do něj právě netrefíte, nezavadíte tady pak o cejna třeba celý rok.

Jak vidno, právě teď tu cejni jsou, jak dokládá další úlovek cejna, tentokrát o fous menšího, ale pořád pěkně postaveného. Právě si říkám, že je zvláštní, že i cejni jdou do rybiny, protože prut vlevo stále mlčí, když tu se jeho špička ohne a já vedu ke břehu dalšího cejna. Pak už se střídají, jeden cejn za druhým podle toho, který prut je zrovna nahozený. Mezi směsmi nedělají rozdíl. Když už se jich nabažím, vyměním na obou prutech návazce a mimo háček nastražím dvě malé halibut pelety. Člověk by čekal nějakou dost zásadní změnu, ale nic takového se nekoná. Pořád berou cejni. Musím udělat něco jiného.

Jeden prut nechávám tak, jak je, abych se bavil, a u druhého opět měním návazec. Ten má tentokrát větší háček a delší přívěs, na který nastražuji dvě malé kuličky boilie. Vím, že když jsou tu cejni, kapři nebudou daleko. Jen je třeba něčím je zaujmout. Spodní kulička je neplovoucí, velikosti 12. Vrchní je plovoucí desítka. Díky hmotnosti háčku se tato sestava sice zvedne, ale háček stále spočívá na dně. Rád ji používám v kombinaci s krmítky na method feeder na všech typech vod.

Cejni ještě chvíli berou a pak se odmlčí. V jejich případě to znamená asi jen to jediné – odplavali jinam. Hejno bylo zřejmě větší a muselo se vydat hledat vydatnější zdroj potravy. Mé krmení neobsahuje kromě několika drobných pelet žádná hrubší sousta ani červy, takže se divím, že tu vydrželi tak dlouho. Prostě tu byli a já měl štěstí. Teď už jsou však nenávratně pryč. Dočkám-li se dalšího záběru, bude to od ryby z jiného hejna a už to ani nemusí být cejn. Převahu tu mají podoustve.

Jak tak nad tím dumám, špička prutu s peletami se zase pohne. Ryba se brání trochu chaoticky. Vyráží hned sem a hned zase tam. Tohle dělají malí kapříci. Jenže toto kapřík není, ale je to ryba, která se mu hodně podobá – karas. Přesněji karas stříbřitý. Tak vida, jsou tu i jiné ryby než podoustve a cejni. Když karasa pouštím, něco neurvale trhne druhým prutem. Ryba ale na háčku nezůstane. Tohle je nevýhoda malé zátěže na krmítku. Nepřidrží dostatečně háček v rybím pysku a často je prostě třeba zaseknout. Ale také to mohla být malá ryba. Možná další karas, jehož malá tlamka na dvě kuličky prostě nestačí. Nástrahu vytáhnu, abych naplnil znovu krmítko. Nic jí není a ani ji nemusím nijak upravovat. Hned zase letí zpět. Za pár minut se opakuje totéž. Musím popřemýšlet co s tím. Mám nástrahu ještě zvětšit, aby ji nechaly menší ryby na pokoji? Nakonec se rozhodnu nechat to být. Pár drcnutí ještě snesu, a když se kolem nástrahy něco děje, nemusí to být vždycky na škodu.

Na pelety ještě vytáhnu dva karasy a pak se špička druhého prutu konečně pořádně ohne. Tak se mi to líbí! Ryba spěchá proti proudu. Jak jsem tak zabraný do rybaření, že jsem si ani nevšiml, že se obloha zase vyjasnila a přestalo foukat. Zase ani nekáplo. Ale teď na tyto myšlenky není čas. Ryba jede a jede. Konečně se mi ji daří zastavit. Pomalu ji táhnu zpět. Pak nastává dlouhé kroužení pod nohama, než si dá konečně říct, unaví se a já ji mohu podebrat. Pan kapr je tak akorát do mého podběráku. Musím podběrák držet za kruh, protože tyčku bych určitě zlomil. Pěkná ryba a skvělé ukončení dnešního lovu, protože můj čas vypršel…

A poučení z dnešního dne? Počasí, i když trochu vyvádělo, mělo spíše pozitivní vliv na braní ryb než naopak. Ryby v podstatě nedělaly rozdíl v krmení a větší nástraha zaujala větší rybu, takže klasika proměněná v hezké odpoledne. Method feeder zabodoval skvěle. Ukázalo se, že se dá dobře pobavit i s minimem krmení a že tato technika není jen pro stojatou vodu. I když pravda je, že dnes to téměř stojatá voda byla, a když nezaprší, bude i nadále…