Dostupnější léčba rakoviny? Čeští vědci zrychlili výrobu prvku, který se používá při radioterapii
Radioterapie, tedy jedna z metod léčby rakoviny, by mohla být dostupnější. Vědci z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd vymysleli rychlejší metodu výroby radioaktivního lutecia, které se při ní používá. Práce českých vědců zaujala i amerického výrobce radioaktivních látek pro zdravotnické účely Shine Medical, který s ústavem uzavřel licenční smlouvu. Lutecium by se tak mohlo častěji používat třeba i pro léčbu rakoviny prostaty.
Lutecium 177 je radioaktivní prvek, který se používá při takzvané radioterapii. Dopraví se k rakovinným buňkám, kde se rozpadne na radioaktivní částice.
„Trhají všechno kolem sebe jako nějaký šrapnel, který vyletí třeba z granátu. A když přetrhnou DNA rakovinné buňky, tak ona už to neumí opravit a zahyne,“ vysvětluje pro Radiožurnál Miloslav Polášek z Ústavu organické chemie a biochemie.
Dostupnější léčba rakoviny? Čeští vědci zrychlili výrobu prvku, který se používá při radioterapii. Natáčel Vojtěch Koval
Lutecium se takto používá například na léčbu rakoviny slinivky. Vyrábí se ozařováním jiného prvku - ytterbia, v jaderném reaktoru. Problém je v tom, že při tomto procesu nevzniká čisté lutecium.
„Zůstane ve směsi s ytterbiem, a to ne v úplně výhodném poměru. Na to žádoucí lutecium se přemění zhruba 1 z 5000 atomů,“ popisuje Polášek.
Izolace Lutecia z této směsi trvala doteď zhruba 10 hodin. Poláškův tým ale vyvinul speciální molekulu, takzvaný chelátor, která součásti směsi zvládne zjednodušeně řečeno roztřídit až desetkrát rychleji, než tomu bylo doposud.
„Je to hodně zásadní u přípravy radioaktivních látek. Jak se vám rozpadají přímo pod rukama, tak potřebujete pracovat rychle. Ztrácíte tím méně materiálu,“ přibližuje Polášek.
Chelátor na sebe umí navázat oba prvky. Ytterbiu ale při tom naruší jeho strukturu, a je možné ho tak ve směsi lépe rozpoznat.
Polášek to ukazuje pomocí dvou kuliček a krabičky, která symbolizuje chelátor. Má určitou velikost, aby se do ní vešlo pouze menší lutecium.
Poslechněte si rozhovor s Miloslavem Polášek, ve kterém dodává podrobnosti k výzkumu
„Mám tady krabičku, která přesně sedí na menší lutecium. Když ho tam vložím, tak se nám krabička skoro nezmění. Když tam dám o trochu větší ytterbium, tak ji tam musím natlačit. A tím se krabička zvětšila,“ popisuje.
Díky rychlejšímu izolování lutecia je možné vyrábět ho více a také ve větší kvalitě.
Polášek proto doufá, že by se tak tento prvek mohl pro radioterapii začít používat častěji, například při léčbě rakoviny prostaty.
