„Očekávání, že dočasné umístění dítěte mimo rodinu může bez dalších opatření vyústit v eliminaci problémového chování dětí je v naprostém rozporu s poznatky vědy i praxe. Skutečně účinná jsou jedině komplexní řešení, které zahrnují celou škálu opatření zaměřených na podporu dítěte, jeho rodiny i školy, ve které se vzdělává,“ píšou za ČOSIV Klára Laurenčíková a Lenka Felcmanová.
Chování dětí je reakcí na prostředí, ve kterém se vyskytují. Klíčovými prostředími jsou proto rodina a škola, neboť v těchto prostředích se vyskytují dlouhodobě. Pakliže v nich nedochází k naplňování biologických, psychických a sociálních potřeb dětí, dochází k ohrožení jejich duševního zdraví a souvisejícímu rozvoji chování, které je okolím vnímáno jako problémové.
Řešením situace ve školách je zajištění stabilního financování podpůrných opatření spočívajících zejména v trvalém působení speciálních pedagogů a školních psychologů. Je velmi krátkozraké na jednu stranu prosazovat omezení výdajů na podpůrná opatření (tzv. na inkluzi) a na druhou stranu usilovat o umísťování dětí do nákladné institucionální péče.
Systémovými řešeními v oblasti podpory dětského duševního zdraví se v současné době intenzivně zabývá Ministerstvo zdravotnictví ČR, které ve spolupráci s předními odborníky v oblasti dětské psychiatrie a klinické psychologie připravuje Akční plán podpory dětského duševního zdraví, který obsahuje také účinná řešení pro školní prostředí. Budou-li opatření plošně naplňována, je pravděpodobné, že se sníží počet dětí, které potřebují odbornou péči z důvodu problémového chování. Vyzýváme předkladatele návrhu novely, aby namísto jejího prosazování podpořili výzkumně ověřená opatření v Akčním plánu podpory duševního zdraví dětí, která skutečně mohou přispět k cíli, který je s novelou bohužel mylně spojován.
Celý text naleznete zde
26 komentářů:
"Chování dětí je reakcí na prostředí, ve kterém se vyskytují."
Chápu, takže autismus není způsoben genetikou, ale prostředím. Stačí změnit prostředí a voilà, autisté jsou vyléčeni. Blahoslaveny budiž Klára Laurenčíková a Lenka Felcmanová. Hned píšu návrh na udělení Nobelovy ceny za medicínu.
Takže jako obvykle.
Pokud se dítě chová tak, že být s ním v jedné budově je pro všechno živé za trest, je na vině škola. Přičemž kupodivu v té samé škole jsou jiné děti, které se chovají normálně...
Pokud má na dítě destruktivní vliv rodina, tak právě pobyt mimo rodinu může leccos ukázat.
Pane Portwyne, kde se v tom stanovisku píše to, co Vy tvrdíte? Že za to může škola?
Mohu vědět, proč byl jako SPAM smazán můj příspěvek, poukazující na neprofesionalitu dam z ČOSIV?
Byla to čirá urážka, nic víc.
1. Nikoliv urážka, protože v textu nebylo použito žádné dehonestující, či urážlivé slovo.
2. Jakými slovy se smí na tomto webu označovat lidé, kteří kvůli své ideologické předpojatosti ublížili stovkám a tisícům žáků a otrávili život tisícovkám učitelů?
3. V textu byla otázka, zda "odbornice" slyšely o sociopatech. To není relevantní otázka k danému tématu.
Nebudu s Vámi rozebírat, co je a není urážka, poste.restante. Pokud chcete vyjádřit pochybnosti o "profesionalitě dam z ČOSIV", máte k tomu nepochybně i jiné prostředky, než ty, které jste tu použil.
A já nebudu s Vámi rozebírat, co je či není cenzura a svévolné zásahy do diskuse, jejíž podstatě nerozumíte.
Děkuji.
Hezký den
Předchozí příspěvek bude nejspíš smazán.
Takže znovu.
V textu se píše:
Chování dětí je reakcí na prostředí, ve kterém se vyskytují.
Podle mého názoru je takto obecně formulované prohlášení hloupé a příkladem neprofesionality.
Děkuji, poste.restante, že to se mnou nebudete rozebírat. Já to od Vás opravdu nechci. Bohužel se o to občas snažíte. Jsem rád, že už nebudete. Hezký den!
Pane PR, pojďme proti tomuto bojovat jinak. Pokud VK ml. založí stranu, budu ho volit. A budu klidně i pro novou stranu zcela bez nároku na honorář, či nějaké politické trafiky pracovat, co mi budou síly a znalosti stačit.
To, co předvádí multi-kulti umělecko-duchovně-sluníčková scéna už přesahuje všechny meze a půjde-li to takto dál, skončíme velmi, velmi neslavně. Hlavně tedy naše děti.
I přes svůj vrozený pesimismus stále více věřím tomu, že většina populace je na duchu zdráva a má reálné představy. Pojďme konečně tu chobotnici přisátou na stát, přidusit a ono se nakonec uvidí, kdo vlastně opravdu má jaké schopnosti a znalosti.
Ano, pane Doležele, s Václavem Klausem mladším se k sobě jistě v mnoha ohledech hodíte. Nicméně, duste tu chobotnici a provádějte tu propagandu jinde než na ČŠ. Děkuji!
stále více věřím tomu, že většina populace je na duchu zdráva a má reálné představy
Podívám-li se na poslední výsledky voleb a na to, kdo nám momentálně vládne, či kdo sedí na Hradě, nejsem si tím až tak jist.
Václavu Klausovi mladšímu přeju úspěch, ale jeho otci bych ruku nepodal. Tu poslední "amnestii" mu neodpustím a myslím, že na rozkladu morálních hodnot má lví podíl.
Víte, já jsem ve skutečnosti levičák. Jenže levičák, který umí počítat a neztratil rozum.
A který věří, že je dobré, když stát vede silná levice, které funí na záda silná pravice a občas ji vystřídá.
Myslím si, že to co předvádí současná evropská levice se už dávno vymklo mantinelům soudnosti.
Pane Komárku, nemohl byste prosím nejprve odpovědět na moji první otázku? Skutečně by mne Vaše odpověď zajímala.
Na tu Vaši samozřejmě odpovím, ale diskuze bude přehlednější.
Jakou otázku máte na mysli, pane Portwyne?
Na otázku u článku paní Elišky Walterové.
Ono to souvisí.
Pane Portwyne, diskuse určitě nebude přehlednější, když budete skákat z jedné do druhé. Navíc netuším, proč bych měl na tu Vaši otázku odpovídat. Jestli nazýváte část dětí "chátrou", je to podle mě otřesné. A to je vše.
Pane Komárku, podobnou odpověď jsem čekal.
Zároveň je v ní odpověď na Vaši otázku z 18. května 2019 16:58 v této diskuzi.
Pane PR, to bývaly časy, kdy jsem byl rovněž levičák. Často si říkám, že názory jsem vlastně nezměnil, ale vlivem postupné degradace společnosti se ze mě postupně stal konzervativní pravičák. To jak se levičácká ideologie postupně stávala více a více utopistickou, více a více agresivní a více a více hloupoučkou a povrchní.
Nakonec člověk zjistí, že když se nechce nechat okrádat, když si nechce doma nechat povinně ubytovat jakousi rodinku z cizích krajů, když je proti tomu, aby jeho dítě chodilo do třídy s dětmi, které buď souloží od jedenácti let, nebo vydávají pazvuky, nebo neustále někomu ubližují a někoho otravují, protože nesnesou nemít pozornost, tak je z něj rázem konzervativní ultrapravičák.
Nechci toho moc. Chci, aby mi nikdo neříkal, co mám poptávat a jaké služby si mám kupovat. Uznávám veřejné statky, ale ty musí splňovat nějaké základní podmínky. Nechci, aby mi někdo říkal, co se smí říkat a co ne a jaké názory jsou neslušné a jaké ne. Nechci, aby mi někdo bránil si číst příspěvky, byť by mě v nich kdosi nazýval pánským přirozením. Nechci živit stále se zvětšující parazitickou chobotnici, která služby nenabízí, ale vnucuje pod pláštíkem obecného blaha, aniž by je někdo skutečně poptával. Nechci chodit o svátcích do kostela, chci chodit do hypermarketu, protože mám třeba hlad a v pracovní dny pracuji třeba od rána až do rána dalšího dne a nestíhám si nakoupit tehdy, kdy bych podle nějakých levičáckých pseudointelektuálů, měl. A proto máme, pane PR, na hradě toho, koho máme. Protože pracující lidé mají dost pražské kavárny a umělecké scény, která je úplně mimo realitu života, která žije z velké části z dotací a grantů, nebo je placena ze státního rozpočtu. Mají dost té nesmyslné byrokracie, která je důsledkem množícího se počtu všelijakých právníků a účetních, kteří nezkoumají jak svět funguje, ale předepisují jak fungovat má, protože škatulkování a paragrafování ve svém schématickém mozečku chápou, ale jak funguje svět netuší a ani je to nenapadne, protože se "vyhnuli matematice". A když to nefunguje, vymyslí další lejstro, protože nic jiného neznají. Pro člověka s razítkem je každý problém předpis.
Ano, pane Komárku. Chátrou mohou být i děti. Čemu na tom nerozumíte? I děti se mohou chovat bezohledně a ubližovat ostatním a to i záměrně. Ostatně, v tomto ohledu není rozdílu mezi dítětem a dospělým. Nerozumím tomu, z čeho vychází ta ideologie, že dítě má mít nějaké výsadní postavení, kterou někteří učenci nazývají přiléhavě kultem dítěte.
Dítě nenese odpovědnost a proto také nemá všechna práva, která má dospělý. Není většinou schopno si své potřeby uspokojovat samo a tak je závislé. Zase v tom cítím nějakou pachuť ideologických představ, že dítě je nějak čistší a ví všechno lépe, než my a my ho teprve postupně zkazíme (pochopitelně především škola, která omezuje jeho do nebe sahající genialitu a tvůrčí schopnosti) až do stavu dospělého, který je podle ideologů a zvěstovatelů víry svaté, prakticky to nejhorší, čeho je možné se nadíti.
A přitom je za tím jediné - osobní psychické problémy těchto zvěstovatelů - většinou pramenící právě z dětství, které se projevují projekcí svých traumat do nastavování obecných principů a způsobů výchovy a vzdělávání. Já jsem se bál matematiky, měl jsem z ní panickou hrůzu a dodnes si s sebou nesu stigma neschopného a méněcenného -> mají to tak všichni, pojďme ji nezkoušet a neznámkovat. Moje dvě děti se naučily číst před příchodem do školy a jeden se zajímá o kosmonautiku a druhý o fotografování a nic více k životu nepotřebují -> pojďme zrušit školy a nechat děti, ať se vzdělávají samy, podle toho, co je zajímá.
A pak mi někdo zase může vykládat, že nemá být povinná maturita z matematiky.
Často si říkám, že názory jsem vlastně nezměnil, ale vlivem postupné degradace společnosti se ze mě postupně stal konzervativní pravičák. To jak se levičácká ideologie postupně stávala více a více utopistickou, více a více agresivní a více a více hloupoučkou a povrchní.
To jsme na tom dost stejně.
Určitě znáte tenhle bonmot:
Kdo má dvacet a nesmýšlí levicově, ten nemá srdce.
A kdo má třicet a ještě smýšlí levicově, ten nemá rozum.
Já mám padesátku na krku a měl bych myslet pomalu na svůj důchod, ale hlavně na své děti, které teď startují své vlastní, samostatné životní dráhy.
A já se nemohu zbavit pocitu, že je čeká horší budoucnost, nežli čekala mne.
A vím vcelku přesně, koho mám za to vinit.
Proto neuhnu ani tady a teď.
A proto máme, pane PR, na hradě toho, koho máme. Protože pracující lidé mají dost pražské kavárny a umělecké scény, která je úplně mimo realitu života, která žije z velké části z dotací a grantů, nebo je placena ze státního rozpočtu.
Mají dost té nesmyslné byrokracie, která je důsledkem množícího se počtu všelijakých právníků a účetních, kteří nezkoumají jak svět funguje, ale předepisují jak fungovat má, protože škatulkování a paragrafování ve svém schématickém mozečku chápou, ale jak funguje svět netuší a ani je to nenapadne, protože se "vyhnuli matematice".
Ano.
Já to chápu úplně stejně.
Nejsem tím nadšen, ale chápu princip akce a reakce.
Proto vyhrávají na vyspělém západě lidé, jako Trump a Babiš.
Nemůže to být jinak a nebude, jestli se nenajde člověk, který sice bude mít ideály, ale bude stát nohama na zemi.
A nikoho takového momentálně nevidím, proto jsem nemohl odpovědět panu Kocourkovi, na otázku, kdo by byl lepší.
Teď jsou u moci ti, kteří mají jediný ideál, a to vlastní prospěch. Ze kterého trochu pustí pro plebs. A to je špatně.
Jenže když se dostanou k moci ti, kteří mají jen utopické ideály a jediné, co jim v jejich uskutečnění překáží, jsou lidé, pak je to mnohem horší.
Parazité to pak celkově ještě zhoršují a to v obou případech.
Zažil jsem socialismus a stačilo mi to.
Nejvíc mi asi vadilo, že člověk nesměl říkat, že je něco špatně i když to chtěl napravit a vyřešit. A to i když bylo úplně jasné, že to špatně je. Protože to bylo politicky nepřijatelné.
A teď se tomu začínáme setsakra blížit. Zakázaná slova v ŠVP, nesmět říci, že je někdo černoch, že muži mají … a ženy prsa, že něco je hloupost a že ten, kdo opakuje hlouposti stále pořád dokola je hlupák. Protože je to "politicky nekorektní".
Zavřít mne za názory zatím nemohou, ale vyhodit z práce už ano.
"Budou-li opatření plošně naplňována, je pravděpodobné, že se sníží počet dětí, které potřebují odbornou péči z důvodu problémového chování."
V padesátých a šedesátých letech 20.století soudruzi přišli s heslem "Poručíme větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát." Nějak se to nepodařilo. Zapojme tedy do problému genetiku, sociální prostředí, nezájem rodičů. Neházejme všechno na školu. Ve škole je dítě od 8.00 do 13.00. Zbytek dne ho mají na starosti rodiče, kteří ho mají vychovávat. Že to nedělají, je problém především rodiny. Rodina pak nese většinovou odpovědnost za asociální chování dítěte. Mnohdy si někteří rodiče již nevědí rady. Diagnostický ústav je pak řešením a velmi často je přesně identifikován problém. To pomůže rodičům i učitelům. V USA běžné řešení asociálního chování.
Pavel Doležel & Poste Restante
Je evidentní, že v tom podstatném nejsme ve sporu.
Klasické schéma boje pravice vs. levice je podle mne překonané, dnes jde o boj lidí, kteří si přejí změnit (rozuměj zničit) prakticky vše, co dosud bylo, proti nám ostatním.
Sám se považuju za umírněného konzervativce (pozor, nepoměřovat dle "konzervativce" Kalouska), ale na obecných otázkách i ohledně školství se předpokládám z 99 % shodneme.
Rozpad západní společnosti nespočívá v malé/velké míře zdanění ani v procentu nezaměstanosti.
Klasické schéma boje pravice vs. levice je podle mne překonané,
Jistě. Nejsem politolog, ale podobný závěr jsem už před pár lety učinil také.
dnes jde o boj lidí, kteří si přejí změnit (rozuměj zničit) prakticky vše, co dosud bylo, proti nám ostatním.
Nejsem proti změnám, ale jsem proti změnám nesmyslným, založeným ne na tvrdých datech, ale na ideologii, ničení fungujícího …
Odsuzoval jsem kolektivizaci v padesátých letech. Mé vlastní rodiče i další příbuzné tvrdě a opakovaně postihla.
Ale když jsem v porevolučních časech slyšel v televizi o "transformaci", tedy likvidaci zemědělských družstev, komentoval jsem to nepublikovatelnými výrazy.
A mohl bych uvést více podobných příkladů.
Píšu o v podstatě stejných záležitostech v jiné diskusi.
Já taky nejsem proti změně, pokud je potřebná a přináší něco pozitivního.
Ale změna pod heslem Klidně i hůř, ale hlavně jinak! je zhovadilost. (Asi budu smazán za urážku echtreformátorů.)
Okomentovat