Kniha Jan Pivec známý neznámý připomíná hercovy vzpomínky na dětství, které prožil ještě za Rakouska-Uherska v Praze. Vyrůstal jako jedináček, což bylo na svou dobu poměrně neobvyklé, a silně se upínal k rodičům. Otec si z něho udělal kamaráda a v neděli ho bral na procházky, které obvykle končily návštěvou hostince. Maminka přitom doufala, že Jenda tátu včas upozorní, kdy je čas jít domů. "Podívej, táto, už je devět hodin, a já jsem přece jen ještě školák, tak měj rozum!" zněla fráze, kterou měl synek od maminky naučenou.
Přestože Jan na přání matky vystudoval obchodní akademii, otec v něm podporoval lásku k divadlu. Místo na inženýrské studium nakonec zamířil na konzervatoř a ještě jako student hrával v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha. Po studiích ho angažovalo Slovenské národní divadlo v Bratislavě, odkud v roce 1934 přešel do Národního divadla v Praze. Zde působil až do roku 1970, kdy ze zdravotních důvodů odešel do penze.
Ve filmu na sebe upozornil například bravurním výkonem v komedii Vladimíra Slavinského Muži nestárnou (1942), v úsměvné detektivce Kasaři (1958) a v televizních snímcích Příběh dušičkový (1964) a Láska jako trám (1967). Diváci si ho rovněž pamatují jako Zikmunda v historické trilogii Otakara Vávry Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955) a Proti všem (1957). K jeho posledním výrazným rolím pak patřil otec hlavního hrdiny v seriálu F.L. Věk.
Jan Pivec
Pivcovou doménou však bylo divadlo. Před jeho výkonem smekali klobouk i američtí odborníci na Shakespeara. "Chtěli vědět, jakouže to analýzou dospěl k tak mistrovskému výkonu. Pivec se podivil, co to na něm chtějí. Vědci zase nechtěli chápat, že vedle analýzy existuje jakési nevysvětlitelné něco, které buď v herci je, nebo není. Nedefinovatelné. Nedá se mu naučit," vzpomínala Vlasta Fabianová.
Do svých kolegů se Pivec často strefoval; například o Františku Filipovském jednou prohlásil, že je to takový "český Mickey Mouse, který nakonec slízne všechnu smetanu". Herci jeho nabručenost naštěstí brali s humorem.
O Pivcově soukromém životě se toho ale moc nevědělo; herec žil dlouhá léta s matkou a do ženění se nehrnul. Otec zemřel v pouhých 55 letech a Jan chtěl být mamince oporou. Poprvé se oženil coby 36letý v roce 1943 s herečkou Janou Romanovou. Ta se s ním však po revoluci v roce 1948 rozvedla a uprchla před komunismem do Anglie, kde se znovu provdala. Druhou manželku Taťánu Pivcovi neschválila maminka; rodinné rozepře vyvrcholily dalším rozvodem.
Svou životní lásku proto Pivec objevil až v 51 letech. Manželka Věra, kterou potkal v účtárně Národního divadla, mu byla oporou až do smrti, manželství nicméně zůstalo bezdětné.
Herce v posledních letech života sužovaly srdeční a cévní potíže; stále toužil po poslední roli ve filmu, ale ta už nepřišla. Jan Pivec skonal 13. května 1980, pouhých 6 dnů před dovršením 73 let. Pohřeb vyšel přesně na den jeho narozenin.