Zdanění příjmů z pronájmu se může v praxi lišit, záleží na více faktorech. Kdy se neplatí vůbec žádné daně? A kdy je naopak nutné platit i zdravotní pojištění a vyplatí se i účast na sociálním pojištění?
Lidé mající příjem z pronájmu nemají vždy stejné daňové povinnosti. Obecně sice platí, že příjem z pronájmu dle § 9 zákona o dani z příjmu nepodléhá platbě na sociálním a zdravotním pojištění, přesto je nutné v některých případech zdravotní pojištění platit a vyplatí se i účast na dobrovolném důchodovém pojištění.
1. příklad
Penzistka Simona bude mít za rok 2019 ke svému důchodu pouze základ daně z pronájmu (příjem ponížený o výdaje) v částce 100 000 korun. Příjem z pronájmu nepodléhá platbě sociálního a zdravotního pojištění.
Paní Simona je pro účely placení zdravotního pojištění státním pojištěncem a má tedy vyřešen svůj pojistný vztah u své zdravotní pojišťovny.
Při výpočtu daně z příjmu fyzických osob uplatní daňovou slevu na poplatníka v částce 24 840 korun. Z důvodu uplatnění slevy na poplatníka, která je vyšší než vypočtená daň z příjmu ve výši 15 000 korun (100 000 korun x 15 procent) nebude platit žádnou daň z příjmu. Z dosaženého příjmu z pronájmu tedy nebude paní Simona platit žádné daně. Za rok 2019 však bude muset na finančním úřadu doručit přiznání k dani z příjmu fyzických osob.
Celkové efektivní zdanění paní Simony je tedy 0 procent.
2. příklad
Paní Věra žije pouze z pravidelných příjmů z pronájmu. Za celý rok 2019 bude činit základ daně z pronájmu (příjem ponížený o výdaje) 400 000 korun. Přestože se z příjmů z pronájmu zdravotní pojištění neplatí, tak si musí po celý rok 2019 platit paní Věra měsíční zdravotní pojištění v částce 1 803 korun, pro účely placení zdravotního pojištění je totiž osobou bez zdanitelných příjmů. Paní Věra nesplňuje žádnou z legislativních podmínek pro vedení v evidenci své zdravotní pojišťovny jako státní pojištěnec, přičemž není ani zaměstnanec ani osoba samostatně výdělečně činná.
Aby se rok 2019 paní Věře hodnotil pro důchodové účely, tak si bude po celý rok 2019 platit dobrovolné důchodové pojištění v minimální výši 2 289 korun. Z příjmu z pronájmu se sice neplatí sociální a zdravotní pojištění, ale paní Věra za celý rok zaplatí na zdravotním pojištění 21 636 korun (1 803 korun x 12) a na sociálním pojištění 27 468 korun (2 289 korun x 12 měsíců). Roční daň z příjmu fyzických osob bude 35 160 korun (400 000 korun x 15 procent - sleva na poplatníka ve výši 35 160 korun).
Roční daňové platby paní Věry jsou tedy 84 264 korun (21 636 korun + 27 468 korun + 35 160 korun). Celkové efektivní zdanění paní Věry je tedy 21 procent (84 264 korun: 400 000 korun).
3. příklad
Zaměstnanec Pavel bude mít za rok 2019 mimo příjem ze závislé činnosti dle § 6 zákona o dani z příjmu ještě základ daně z pronájmu dle § 9 zákona o dani z příjmu (příjem ponížený o výdaje) v částce 70 000 korun. Sociální pojištění a zdravotní pojištění se odvádí ze mzdy ze zaměstnání, pojistný vztah u obou institucí (Okresní správy sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovny) má pan Pavel vyřešen.
Protože má pan Pavel příjem z pronájmu dle § 9 zákona o dani z příjmu, tak bude muset za rok 2019 sám podat daňové přiznání a nebude moci požádat svého zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování daně. Samotná daň z příjmu fyzických osob pro příjmy z pronájmu bude činit 10 500 korun (70 000 korun x 15 procent). Při výpočtu zdanění příjmů z pronájmu počítáme, že veškeré daňové slevy a daňové odpočty jsou již uplatněny a v plné míře vyčerpány pro příjmy ze závislé činnosti.
Celkové roční efektivní zdanění pro příjmy z pronájmu pana Pavla je tedy 15 procent (10 500 korun: 70 000 korun).
Stejně jako ve druhém příkladu počítáme, že základ daně je vypočítán ve skutečné výši, tedy příjmy ponížené o skutečné výdaje. V praxi může být efektivní zdanění pro příjmy z pronájmu o několik procent nižší, jestliže je uplatněn 30procentní výdajový paušál a skutečné výdaje jsou nižší než paušální výdaje.
