Sportem políbená modelka

V roce 2007 stála se slzami v očích na pódiu a přebírala korunku a titul pro australskou Miss Earth. Měla nesmělý úsměv, dokonalou figuru, plavé vlasy a odvážné ambice. Její láska k pohybu se jí ale záhy vymstila. I když se nechtěla supermaratonu účastnit, charitativní podtext ji nakonec zlákal. Zaplatila závratné startovné kolem třiceti tisíc korun a vydala se na startovní čáru 84 kilometrů dlouhého závodu. Organizátoři ještě v rychlosti připomněli riziko dehydratace a výskyt hadů a závodníci mohli vyrazit. Každý si nastavil svoje vlastní tempo a po pár kilometrech už běžela Turia sólo.

Sucho, hadi a plameny

Léto v Austrálii zrovna vrcholilo, země byla vyprahlá a skalní soutěska, kterou zrovna probíhala, padla do spárů požáru. Z obou stran Turii odstřihl od hlavní cesty závodu. Nebyl způsob, jak by se mohla dovolat pomoci. Plameny byly čím dál dravější a nebezpečně se přibližovaly. Sebrala v sobě všechnu odvahu a proběhla ohnivým peklem a vrátila se zpátky na start.

Už nikdy jako dřív!

Musela být okamžitě převezena do nemocnice v Sydney, kde se ji pokusili zachránit. Podařilo se, ale po její krásné tváři nebylo ani památky. Kůže dostala přímý zásah a popáleniny na dvou třetinách těla způsobovaly dívce ohromné bolesti. Po dlouhých měsících mohla konečně opustit nemocniční lůžko, ale neodešla s prázdnou. Musela na obličeji nosit speciálně upravenou masku, která chránila pokožku. Tvář nebude mít nikdy vyhlazenou a beze stop plamenů, ale žije, je zdravá a vděčná za to, že sebrala odvahu a nenechala se spálit na popel.

Organizátoři maratonu byli hnáni k soudu a popotahováni, ale byl to boj s větrnými mlýny. Mnohem důležitější než peníze nebo zadostiučinění je pro Turii rodina a možnost pomoci druhým. Dnes je Turia hrdou maminkou, šťastnou manželkou, sportovkyní, nedílnou součástí charitativních akcí a spisovatelkou.