Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Křídla Afriky nad Českem 2019 (No. 2)

    Když žili na této zemi, byli tito duchové velmi vlivní lidé a jejich životy byly vedeny nadměrnými ambicemi. Jaká by to ale byla spravedlnost a jak by si nyní měli zasloužit věčný odpočinek, kdyby vše, co se stalo, za co nesou odpovědnost a co stále poškozuje živé lidi na zemi, mělo upadnout v zapomnění? Od rozhodnutí k akci, od přítomnosti k minulosti, od života k smrti – v jakém rytmu bude tančit naše duše?

    Performer poruší klid malé sošky, jíž vyrazí z rukou magickou hůlku, kterou jí neumí vrátit. Foto Irena Vodáková

    Úvodní odstavec je uvozující text sólové inscenace performera z Burkiny Faso Charlese N. Tiendrebeoga (nar. 1985) nazvané Mea Culpa, jež měla na festivalu (v experimentálním prostoru NoD) pražskou premiéru. Jde o koprodukci malovického divadla Continua, jejich Švestkového dvora a švýcarské školy Accademia Teatro Dimitri, kde Tiendrebeogo od roku 2015 do loňska studoval fyzické divadlo a kde vedoucí Continua Pavel Štourač vedl jeho magisterský program. Právě tento projekt byl jeho závěrečnou magisterskou prací. Na škole vznikl ale jen základ, který pak Tiendrebeogo dopracoval během svého loňského a letošního rezidenčního pobytu v Malovicích. Výsledná práce měla světovou premiéru právě tam 9. března.

    Jde o fyzické divadlo, ve kterém důležitou roli hrají světlo a tma, zvířecí masky, černý kvádr evokující barel či podstavec sochy a ojeté pneumatiky. Foto Irena Vodáková

    Jde o fyzické divadlo, ve kterém důležitou roli hrají světlo a tma, zvířecí masky, černý kvádr evokující barel či podstavec sochy a ojeté pneumatiky rozložené na scéně místo náhrobků, malá loutka, magická chřestítka. A konkrétní zvuky a hudba. Zvuková kompozice je dílem Elii Morettiho, který ji vytvořil na základě nahrávek reálných zvuků z každodenní reality města a přírody Burkiny Faso. Autorem masek je Erhard Stiefel, sochař, designér a dlouholetý spolupracovník pařížského Théâtre du Soleil režisérky Ariane Mnouchkine. Už tyto informace naznačují, že jde o prokomponované, pečlivě připravované dílo s nejvyšší možnou kvalitou všech inscenačních složek. Málokdy se stane, aby se na jedné produkci sešlo tolik osobností z tak vzdálených destinací. I to z ní činí jednu z největších událostí letošní divadelní sezony v oblasti fyzického a loutkového divadla u nás.

    Nejdůležitější je sám autor, fyzicky, výrazově i hudebně výborně disponovaný africký performer Charles N. Tiendrebeogo. Foto Irena Vodáková

    Nejdůležitější je ovšem sám autor této asi hodinové produkce, fyzicky, výrazově i hudebně výborně disponovaný africký performer Charles N. Tiendrebeogo. Mísí v ní dávné africké kulturní vlivy s moderním fyzickým divadlem a divadlem masek. Ty hrají v inscenaci podstatnou roli. Perfomer přichází vesele na scénu, tančí a rozhazuje barevné konfety, jako by chtěl oslavit mrtvé, jako by jim přinášel radost, jako by je oslavoval. Pak však poruší klid jedné malé sošky, jíž vyrazí z rukou magickou hůlku, kterou jí neumí vrátit, a tím probudí mrtvé. Ti pak skrze masky různých zvířat (opice, leoparda, býka, osla…) vstupují do jeho těla, ovládají je, dávají mu různá poučení a příkazy. Performer s nimi diskutuje, bojuje, brání se, zbavuje se jich. Příběhy, odkazy a poučky, které neumělou koloniální angličtinou sděluje, mají konkrétní symboliku, jež vychází z neblahých zkušeností koloniální Afriky a současně odkazují k dávným africkým mýtům, mytologii a různým zvířecím i lidským archetypům. Tiendrebeogo do své performance otiskuje příběh celé Afriky protknutý bojem o moc, neporozuměním kolonizátorům i současnému světu, korupcí, bolestí, utrpením i pocitem viny.

    Perfomer komunikuje s démony mrtvých fyzickým jednáním, tancem, rytmem… Foto Irena Vodáková

    Perfomer komunikuje s démony mrtvých krátkými monology, nejasnými zvuky, řevem, pláčem, fyzickým jednáním, tancem, rytmem, zpěvem, hrou se zvířecími maskami. Je to působivá produkce, jež více než konkrétními příběhy či odkazy a jejich symbolikou (možná by stálo za to vytvořit program s osvětlením jednotlivých zastavení) působí jednolitou, temnou až hororovou atmosférou, z níž diváky (a performera) vysvobodí až ranní kohoutí zakokrhání. Tak jako u nás, i v Africe tak démoni ztrácejí svou moc.

    Je to působivá produkce. Foto Irena Vodáková

    V prostoru NoD měla performance ideální malý uzavřený prostor, který diváky do dění vtahoval. V určitých okamžicích je dokonce Tiendrebeogo oslovoval, dotýkal se jich a do své produkce nenásilně vtahoval. Jako bychom se s ním všichni ocitli na rituálním místě mrtvých bývalých kolonizátorů, dávných i nedávných králů a vládců a na druhé straně násilně zabitých, možná dokonce ubitých vesničanů, domorodců. Ani jedni z nich nemají dodnes klid a vstupují do našich duší, do našeho vědomí, svědomí i podvědomí. Jde o apelativní divadlo překračující rámec pouhé fyzické performance. Je bolestným křikem celé koloniální i postkoloniální Afriky: Naši mrtví s námi stále žijí. Jsou zhrození, vyděšení, nenávistní. Tak jako my. Jak zmírnit jejich hněv? Jak dát jejich i svým duším klid? Pro festival by se tato produkce mohla stát ikonickou: Všichni jsme Afričani. Všichni tam máme své kořeny a stigmata.

    Charles Nomwendé Tiendrebeogo: Mea culpa. Koncepce, režie, scénografie Charles Nomwendé Tiendrebeogo, umělecká supervize Pavel Štourač, masky Collette Roy, hudba Elia Moretti, light design Christoph Siegenthaler, odborná spolupráce na maskách Erhard Stiefel, umělecká spolupráce Anna Kuch. Koprodukční projekt Divadla Continuo, Švestkového Dvora a Accademia Teatro Dimitr. Premiéra 9. března 2019 Švestkový dvůr Malovice. Psáno z festivalové reprízy 19. května 2019 v NoD v Praze.

    ///

    Více o festivalu na i-DN:

    Tvůrčí Afrika


    Komentáře k článku: Křídla Afriky nad Českem 2019 (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,