Postižené ledovce jsou nestabilní, protože kvůli tání a odlamování velkých ledových ker se jejich objem zmenšuje rychleji, než je možné doplňovat sněžením. Od roku 1992 se toto ztenčování rozšířilo na 24 procent západní Antarktidy. Největší ledovcové plochy v oblasti - ledovce Pine Island a Thwaites - ztrácejí led pětkrát rychleji, než v době, kdy vědecké měření úbytku ledu začalo.
Výzkum vědců potvrzuje hypotézu o kráteru pod ledem Antarktidy |
Tým vědců z britského Střediska pro polární pozorování a modelování (CPOM), které na Univerzitě v Leedsu sídlí, využil 25 let satelitního sledování a klimatických modelů, aby vytvořil přehled vývoje sněhové a ledové pokrývky v této oblasti.
Jejich měření rozlišuje mezi krátkodobými změnami způsobenými klimatickými vzorci a dlouhodobými trendy. „V částech Antarktidy se ledová pokrývka ztenčila o výjimečné množství. Proto jsme chtěli stanovit, jaký úbytek lze připsat na vrub změnám klimatu, a kolik je způsobeno počasím,“ řekl hlavní vedoucí studie a ředitel CPOM Andy Shepherd.
Ubývání ledu vede ke zvyšování hladin moří a oceánů po celé zeměkouli, dodal. „Celkově ztráta ledu z východní a západní Antarktidy přispěla od roku 1992 ke globálnímu zvýšení hladiny moří o 4,6 milimetru,“ uvedl Shepherd.
V Antarktidě za 25 let roztály tři biliony tun ledu. Rychlost tání se v současnosti ztrojnásobila |
Marcus Engdahl z Evropské kosmické agentury (ESA), který se na studii podílel, zdůraznil význam satelitních misí pro studium naší planety. „Polární oblasti jsou nehostinným prostředím a je krajně nesnadné se tam dostat pozemní cestou,“ uvedl v prohlášení. „Kvůli tomu je pohled z vesmíru nezbytným nástrojem pro sledování dopadů klimatických změn,“ dodal.
Celá studie se objevila v odborném časopise Geophysical Research Letters a navazuje na předchozí výzkum, který poukazoval na úlohu vody v oceánu ohřáté sluncem při odtávání šelfových ledovců v Antarktidě.
Severozápadní část Rossova šelfového ledovce, který je největším šelfovým ledovcem Antarktidy a jeho celková plocha odpovídá zhruba rozloze Francie, taje desetkrát rychleji, než je celkový průměr, kvůli ohřívání oceánské vody sluncem, uvedli vědci z Cambridgeské univerzity.
„Všeobecně se předpokládá, že stabilita šelfových ledovců je spojená s jejich vystavením teplé vodě v hloubi oceánů. Ale zjistili jsme, že při tání šelfových ledovců hraje klíčovou roli také sluncem ohřátá voda u hladiny oceánů,“ uvedl vedoucí této studie Craig Stewart z novozélandského Národního ústavu pro výzkum vody a atmosféry.
Západní Antarktida je označení pro část Antarktidy ležící na západní polokouli. Od větší východní Antarktidy ji odděluje Transantarktické pohoří.
