Dollar - další ze zapomenutých francouzských výrobců

Není to moc obvyklé, aby dostal motocykl jméno podle jedné z předních světových měn. Došlo k tomu v době po první světové válce, kdy bylo velmi moderní všechno, co přicházelo z Ameriky. Proto dostal nový motocykl jméno Dollar a jako emblém byla zvolena dokonce hlava Indiána.

Ale to jsme poněkud předběhli dobu. Pokud se chceme dostat až ke kořenům firmy, která ve dvacátých letech dvacátého století začala motocykly pod tuto značkou vyrábět, musíme se vrátit až do poloviny devatenáctého století. V roce 1850 byla založena společnost Ets. Foucher a Delachanal, která se zabývala výrobou zámečnických výrobků a výrobků pro přesnou mechaniku. V roce 1890 se podnik začal zabývat výrobou rámů pro jízdní kola pod názvem Omnium Spencer. Paralelně s výrobou rámů vyráběla firma i vlastní jízdní kola. Od roku 1900 také dostal státní zakázku a vyráběl poštovní schránky, podle francouzského ministra pošt Mougeota známé jako Mougeotte. Název firmy se během let často měnil, v roce 1914 se podnik jmenoval L. Delachanal, když ho v roce 1922 řídil pan Meneau, bývalý obchodní ředitel motocyklové firmy Clément- Gladiator, nesl název Savara. A to už se také začalo uvažovat o výrobě motocyklů.

Poštovní schránka Mougeotte

Jako první typ firma moudře zvolila velmi hezký motocykl kubatury 125 cm3. První motocykly měly motor Moser 123 cm3 a byly na pařížském autosalónu představené v říjnu 1923. Do prodeje se dostaly hned v následujícím roce. Měly zmíněný vzduchem chlazený jednoválec Moser s vrtáním a zdvihem 60 x 56 mm. Šlo tedy o krátkozdvihový motor, který se vyráběl v Pontarlier, francouzské filiálce švýcarského Moseru. Motor měl rozvod OHV, dvoustupňovou převodovku a sekundární převod řemenem. Nový motocykl Dollar byl motoristy oceněn a firma ho pro denní používání dodávala do celé Francie. Vzhledem k existenci celostátní sítě prodejců jízdních kol, se kterou jako výrobce jízdních kol firma již předtím spolupracovala, bylo poměrně snadné získat silnou pozici na trhu: už rok po zavedení výroby byla k dispozici síť s 1200 prodejci. Stopětadvacítka se vyráběla ve třech verzích, model BT byl základní, model CT se lišil pouze sekundárním převodem řetězem a model CTC byl luxusní vrchol nabídky. Jeho luxus spočíval v jiném sedle a v balonových pneumatikách.

Dollar model CT

V letech 1925 a 1926 byla výroba rozšířena o modely s motory 175 a 250 cm3, ale stále se používaly motory Moser. Stopětasedma byla vyráběna ve dvou verzích, DS měla třístupňovou převodovku a převod řetězem, DSC bylo její luxusní provedení. Dvaapůlka ve verzi DT měla rozvod OHV a šlo o dlouhozdvihový agregát (vrtání 64 mm a zdvih 75 mm). Vyráběla se také tříkolka s motorem 175 cm3 označená jako GTR. Ta měla třístupňovou převodovku, dvě kola vpředu a jedno řetězem poháněné vzadu.

Dollar DSC

V roce 1927 došlo k závažným změnám. Nejen, že se firma přestěhovala z Charentonu do nové továrny v Joinville-le-Pont, ale motocykly Dollar také začaly používat nové motory značky Chaise. Ty byly dílem Maurice Chaise, bývalého vedoucího pracovníka u Gnome & Rhone, kterému pomáhal Louis Edderlé, který rovněž přišel od Gnome & Rhone, známého výrobce leteckých motorů a později také výrobce motocyklů. Chaise navrhl monoblokové motory 350 a 500 cm3 s rozvodem OHC s hemisférickým spalovacím prostorem. Konkurence sice namítala, že je to příliš revoluční řešení, ale již o rok později používalo tyto motory více než 30 dalších výrobců. Maurice Chaise ještě předtím v roce 1921 založil společnost Ets.Chaise & Cie. Tato společnost byla dodavatelem motorů pro několik menších výrobců zemědělských strojů, lodí a letadel.

Dollar typ L, 500 cm3, 1928

V roce 1927 získal malý Dollar řadu vítězství v závodech do vrchu a také několik rekordů. Jeho jezdci byli Druz, Clech a Lambert. V té době se do některých typů, zřejmě na přání, montovaly i motory MAG a JAP. V letech 1928 a 1929 dodával Dollar na trh motocykly typ I s dvoudobým motorem Chaise 125 cm3 a dvoustupňovou převodovkou. K tomu se stále ještě vyráběla stopětasedma DSC s motorem Moser. Další novinkou byl model P s monoblokovou dvěstěpadesátkou Chaise, třístupňovou převodovkou a trubkovým rámem. V nabídce byly ještě modely N a O s motory JAP 250 a typ K, který měl monoblokový motor Chaise 350 cm3 s rozvodem OHC a třístupňovou převodovkou. Posledním modelem tohoto období byl typ L s monoblokovým motorem Chaise 500 cm3 a také třístupňovou převodovkou.

Model s motorem JAP a typ K

V roce 1929 přišla světová hospodářská krize, která samozřejmě zasáhla i motocyklový průmysl. Dollar měl velmi vysoké nároky na používané motory, byl považován za vysoce kvalitní motocykl, ale jak krize postupovala, začalo se hledět hlavně na cenu a drahé motocykly Dollar ztrácely zákazníky. Firma se dostala do finančních potíží, výsledkem bylo její spojení s Metalurgique's omnium et industriel (OMI), který již kontroloval továrnu Chaise. To proběhlo na začátku třicátých let. OMI okamžitě zredukoval modelovou řadu Dollaru a vyřadil luxusní verze, nicméně na pařížském salonu v říjnu 1932 představil pozoruhodnou novinku s vidlicovým čtyřválcem Chaise 750 s úhlem válců jen 14 stupňů a rozvodem OHV. Ten se dá považovat za skutečnou vlajkovou loď značky, i když jeho osud nebyl nijak vynikající. Zajímavá byla už samotná technologie odlévání čtveřice válců a vrchního dílu klikové skříně jako jednoho kusu. Vzhledem k tehdejšímu stavu licí techniky to bylo velmi odvážné řešení. Výkon byl přenášen na zadní kolo přes čtyřstupňovou převodovku v bloku s motorem, suchou spojku a hřídel. S výkonem 22 koní při 4000 ot/min. dosahoval Dollar V4 rychosti 110 km/hod. Zbytek stroje byl tehdy běžné konstrukce s neodpérovaným zadním kolem a přední paralelogramovou vidlicí. Řadicí páka byla namontovaná na levé straně palivové nádrže s převodem táhly k řadícímu mechanismu na pravé straně převodovky. Startovací zařízení bylo také dost komplikované, namontované bylo u zadní části převodovky na levé straně a velkým obloukem se vyhýbalo levému výfukovému potrubí, které vedlo souběžně s rámem. Rám byl také neobvyklý, ačkoliv používal konvenční ocelové trubky, byl trojúhelníkového tvaru, což ho dělalo lehkým a tuhým. Zajímavostí a zvláštností také bylo, že tento stroj měl jenom jedinou brzdu, a to zadní. Brzda v předním kole chyběla. Vzhledem k dosahované rychlosti skutečně neobvyklé.

Pokračující světová krize vedla k malému počtu objednávek a tak byla jeho výroba ukončena již v následujícím roce. Jen jeden z těchto strojů přežil do dnešní doby. To ovšem neplatí o samotném motoru. Ten byl svým provedením do V a s malým úhlem válců 14 stupňů velmi kompaktní a lehký, takže našel další uplatnění v malých letadlech. Několik těchto motorů bylo také montováno do jiného francouzského motocyklu Majestic. Ten ale také používal řadu jiných motorů, jako JAP, Train, jeden prototyp měl dokonce americký čtyřválec Cleveland, nejčastěji to ale byly Chaise 350 a 500 cm3. Na výrobě motocyklů Majestic po dohodě majitelů firem spolupracovala i značka Dollar.

V letech 1929 a 1930 byly vyráběny modely KSS s monoblokovým motorem Chaise 350 cm3 a LSS se stejným motorem, ale o objemu 500 cm3. Jejich výroba skončila roku 1930. Dále to byl typ U s motorem JAP 350 OHV a typ V s motorem JAP 500 OHV. Období 1930 až 1931 bylo dobou, kdy se vyráběly modely P s monoblokovým motorem Chaise o objemu 250 cm3, R2 se stejným motorem ale objemu 350 cm3 a R3, který se lišil motorem se dvěma výfukovými trubkami. Dál také pokračovala výroba modelů KSS a LSS z předchozího období. Současně se v této době také zkoušely vývojové modely se sekundárním převodem hřídelem. V letech 1931 až 1935 byl ve výrobě typ P4S s motorem Chaise 250 cm3 s výfukem vedeným horem. Objevila se i novinka ve formě pomocných motorků pro jízdní kola. Byly to typ D2 s motorem v běžné poloze a typ D3 s motorem u zadního kola. Dále to byly modely P4 Luxe a R4 Luxe. První z nich měl motor Chaise 250 cm3 a druhý Chaise 350 cm3, jeho výroba ale byla ukončena už v roce 1934.

Model R2 a R42

Aby bylo vyhověno požadavkům zákazníků na levný typ, objevil se v období 1930 až 1935 na trhu model Mobilette s dvoudobým motorem 100 cm3, který byl také daňově zvýhodněný. Dále byly v té době vyráběny modely O s motorem JAP 250 cm3 s rozvodem SV a model U s motorem JAP 350 cm3 se stejným rozvodem. V roce 1930 také skončila výroba modelu I s dvoutaktem Chaise 175 cm3. Tím jsme se dostali k poslednímu období výroby motocyklů Dollar, k době mezi roky 1935 a 1939. V té době se na trhu objevily další modely značky. Byly to typy P35 s motorem Chaise 250, typ P36 s motorem Chaise 250, ale se šikmým válcem (tehdy se jim říkalo slopery), typ R9 také se šikmým válcem, ale s objemem 350 cm3 a mokrou spojkou. Ostatní typy totiž měly spojku suchou. Dalším byl typ s motorem Chaise nové generace o objemu 350 cm3 se čtyřstupňovu převodovkou a jeho derivát, silně chromovaný stroj s názvem Normandie, dále typ S536 se stejným motorem a převodovkou, ale s objemem 500 cm3 a také silně chromovaný stroj Pullman.

To byla ale labutí píseň značky, protože po vypuknutí druhé světové války se výroba motocyklů Dollar zastavila a po jejím skončení už nebyla obnovena. V roce 1957 se sice objevila značka Follis, která koupila práva na jméno Dollar, dokonce představila na výstavě model Dollar, ten se však s velkým úspěchem nesetkal. Zato v roce 2018 se ve Francii objevil projekt, který by chtěl značku Dollar oživit, zatím se ale hovoří jenom o motocyklu s elektrickým pohonem… Tak uvidíme.

Závodní Dollar s motorem JAP

Motocykl Dollar jsme mohli také vidět na silničních okruzích, kde získal několik úspěchů. Poprvé obsadil v roce 1926 3. místo na stupních vítězů ve třídě 250 cm3 v Nice, ve třetím ročníku závodu Circuit International de Gattières. Ve stejném roce obsadil na Grand Prix Francie MCF na autodromu Linas-Montlhéry také třetí místo ve dvěstěpadesátkách. V GP Francie UMF ve stejném roce a na stejném místě, ale na 12,5 km dlouhém okruhu, skončil na třetím místě ve třídě 175 cm3 Edmond Druz. Na GP Lyonu 1928 obsadil třetí místo ve třídě 175 cm3 jezdec Charrière a na GP Marseille 1928 jej napodobil Volland. Na GP Bordeaux 1929 získal pro Dollar první vítězství ve třídě 250 cm3 André Dubois. Z GP Grenoblu 1930 si odvezl vavříny za třetí místo jezdec Hermat a na GP Comminges 1932 obsadili jezdci na Dollarech hned dvě třetí místa. Ve třídě 175 cm3 to byl André Dubois a ve třídě 250 cm3  Puyraveau. André Dubois si v Comminges třetí místo ve stopětasedmách zopakoval i v následujícím roce. V roce 1937 v závodě GP l´Exposition byl Dubois ve stejné třídě druhý. Největší úspěch získal ale Dollar při GP UMF v Nice, a to opět třetím místem ve třídě 175 ccm, protože tento závod byl současně tehdejším mistrovstvím Evropy. 

Informace o redaktorovi

Jaroslav Červený - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE