"Jsme v době s prodlužující se průměrnou délkou života. Prodlužuje se kontinuálně od roku 1840. Nemůžeme čekat, že by se to zastavilo," řekl profesor sheffieldské univerzity a expert na problematiku stárnutí Alan Walker.
I když se život v Česku protahuje, stále ještě je kratší než v jiných vyspělých zemích. Lidé ve Francii, Belgii, Španělsku či na Maltě žijí o několik let déle, někde i o pět. Podle Walkera není podstatné jen prodlužování života, ale i doby, kterou člověk stráví ve zdraví bez obtíží. Díky lepšímu zdravotnímu stavu se stárnutí proměňuje a vypadá jinak než dřív. "Někteří lidé v Evropě vnímají svých 70 let jako padesátku. Fungují tak, jak si kdysi mysleli, že budou fungovat v padesáti. Před půl stoletím byste jako staří byli i chudí. To už také neplatí," podotkl expert.
I když přibývá aktivních seniorů, kteří sportují, cestují, zajímají se o módu a okolní dění a využívají moderní technologie, pohled velké části společnosti a politiků na staré lidi se nemění. "Časová prodleva mezi demografickými změnami a změnou přístupu a institucí je v současné době 25 let. Politici a instituce jsou vždy pozadu. Měli bychom tu prodlevu zmenšit," řekl Walker. Dodal, že většina politiků uvažuje jen o krocích od "voleb do voleb", potřeba jsou ale opatření pro příští desetiletí.
Negativní pohled na stáří jako na zátěž a problém ovlivňuje podle Walkera i diskusi o opatřeních. Expert připomněl, že většina peněz na zdravotní péči se nevydává na preventivní programy, podporu aktivního přístupu a rehabilitace, ale na řešení vzniklých obtíží a chorob. Polovina lidí nad 65 let má aspoň jednu chronickou nemoc.
"Když se říká, že se stárnutím není možné nic dělat, je to nesmysl. Žádný gen stárnutí neexistuje. Pokud se zamyslíme nad chronickými onemocněními a jejich příčinami, nad očekávanou délkou života a zdravotním stavem, nemá to co dělat s genetikou, je to vliv prostředí," uvedl expert. Dodal, že genetika má pětinový vliv, ze čtyř pětin stav člověka ovlivňuje jeho chování a prostředí. Roli hraje dostatek pohybu, čistý vzduch, složení stravy, odbourání stresu, ale i omezení samoty a chudoby. "Kolem roku 2050 se očekává velký problém se starou populací. Pokud důležité faktory zlepšíme, každý v 80 letech se bude cítit jako padesátník," je přesvědčen Walker.
Věk by měl přestat být identifikačním znakem, míní geriatr
Podle geriatra Zdeňka Kalvacha v Česku stále převládá pohled na stáří jako v 19. století za doby Nerudovy básně Dědova mísa. Chlapec v ní dědovi, který roztřesenýma rukama porozbíjel nádobí, dělá ze dřeva koryto. "Schopným seniorům dlužíme akceptaci zlepšení zdravotního stavu. Nebojte se toho, normální je být zdravý a funkční," uvedl Kalvach.
Odborník míní, že informace o aktivním stárnutí i opatření na jeho podporu by měly směřovat hlavně na početnou generaci Husákových dětí. "Ony (Husákovy děti) budou žít v té kulminaci seniorských problémů kolem roku 2050. Nikoliv dnešní senioři, ale dnešní čtyřicátníci. Je potřeba ovlivnit střední generaci, problémy je možné preventivními postupy a ekonomickou přípravou modifikovat," uvedl Kalvach.
Podle něj by se mělo "eliminovat" slovo přestárlý. Lidé se mu jinak brání zakrýváním šedin či pleše a vrásek. Věk by měl přestat být identifikačním znakem, podstatné by mělo být zapojení člověka do dění a života. Minimalizovat by se mělo také vylučování a rozdílný přístup kvůli věku. Kalvach zmínil třeba prohlídky seniorů kvůli řízení auta. "Je to ponižující záležitost. Je těžké nepřipouštět si, kolik je vám let, když potřebujete papír s razítkem," dodal geriatr. Zdůraznil, že Česko dluží podporu i lidem, kteří soběstačnost ztrácejí. Měli by pomoc dostat v domácím prostředí.
