U národního týmu zůstávají hlavní trenéři týmu žen Egil Gjelland i mužů Zdeněk Vítek.
Žídka nahradí na jeho postu šéfa servisu Vojtěch Prášil. „A přijde ještě jeden další servisman, se kterým ale zatím nemáme podepsanou smlouvu,“ podotkl sportovní ředitel Ondřej Rybář.
Vítkovi bude u týmu mužů pomáhat na pozici asistenta Aleš Ligaun, který letos působil převážně u B-týmu. „Aleš bude střídavě na Světovém poháru i na IBU Cupu,“ vysvětlil Rybář.
Zatímco v sezoně 2017-2018 ještě závodníci servisní tým opakovaně chválili, letos vedla k rozvázání kontraktu s Tomášem Žídkem právě narůstající nespokojenost mnohých biatlonistů i trenérů s lyžemi a mazáním.
Před působením u českého týmu se Žídek coby šéfservisman podílel na některých dobrých výsledcích kanadské reprezentace.
„U našeho týmu potom odvedl kus práce, rozešli jsme se v klidu. V průběhu této zimy jsme však nebyli se servisem spokojeni tak jako dřív,“ vysvětloval předseda svazu Jiří Hamza. „To rozhodně neznamená, že jsme jezdili špatně jen kvůli servisu. Ale dřív jsme mívali na závody lyže průměrné nebo výborné. Teď byly při porovnání s ostatními spíše průměrné nebo horší.“
Příčiny tohoto poklesu? „Těch experimentů s lyžemi bylo v poslední sezoně najednou příliš,“ podotkl Hamza.
Rybář tvrzení šéfa svazu rozvedl: „Opustili jsme systematičnost naší práce a vrhli se na cestu domněnek a pokusů. Nešlo jen o mazání, ale také o materiál. Pokud nebudete mít správné lyže na konkrétní podmínky, stejně vám to nepojede, ať na ně namažete cokoliv.“
Nový šéf servisu Vojtěch Prášil pracoval předtím u týmu dva olympijské cykly, v čase velkých úspěchů osobně připravoval lyže pro Gabrielu Koukalovou a Jaroslava Soukupa. Před sezonou 2018-2019 odešel k B-týmu, nyní se vrací zpět k „áčku“.
„Předchozí systém naší práce Vojta dobře zná. Ví, jaké postupné kroky jsme v minulosti dělali,“ zdůraznil Rybář.
K odchodu Anderse Bratliho sportovní ředitel podotkl: „Anders je hrozně hodný a loajální člověk. Zodpovídal za techniku lyžování, jenže konečný efekt nebyl natolik výrazný, jak jsme očekávali.“
Hlavní trenéři Gjelland a Vítek naopak nadále mají důvěru vedení svazu.
ZŮSTÁVAJÍ. Egil Gjelland (vlevo) a Zdeněk Vítek, hlavní trenéři žen a mužů.
„Zaslouží si ji,“ řekl Hamza. „Dopředu jsme avizovali, že s novými trenéry u obou týmů to bude běh na delší trať a že hned první rok to nemusí zafungovat. Věřím, že se nám důvěra v ně vložená časem vrátí.“
Hodnocení poolympijské sezony pochopitelně nemohlo být u českého týmu pozitivní, výsledkově se průměru vymykala pouze Markéta Davidová.
„Nechceme se před tím schovávat,“ poznamenal Hamza. „Byly tam chyby v přípravě, ze kterých se musíme poučit a odstranit je.“
Rybář i jednotliví trenéři podrobili po skončení zimy celou sezonu včetně klíčového přípravného období velmi zevrubné odborné analýze.
V zákulisí se hovořilo například o tom, že tým mužů byl přetrénovaný a že starším členkám týmu žen naopak nesedla zásadní změna přípravy s tréninkem v nižších intenzitách.
Co ukázala samotná analýza?
Rybář alespoň obecně naznačil: „V nastavení poměru intenzit tréninku jsme částečně udělali chybu. Musíme to před další sezonou nastavit jinak. Tím mám na mysli poměr závodních intenzit s těmi základními a regeneračními a silovou přípravou.“
Upravený model tréninku v poolympijské zimě mnohem méně vyhovoval starším členům týmu, naopak pokroky dělali junior Jakub Štvrtecký a především Markéta Davidová.
„Ostatní ženy s výjimkou Markéty šly výkonnostně dolů,“ řekl Rybář. „Najet na jiný trénink u Markéty bylo něco jiného než u 30leté Veroniky Vítkové, jejíž tělo bylo dlouhá léta zvyklé na něco jiného. I z toho se poučíme.“
