Když se srdce bouří. Následkem hypertenze může být mrtvice i infarkt

Krevní tlak se vyplatí sledovat. K nejčastějším příčinám úmrtí totiž patří srdeční selhání, tedy infarkt myokardu, a aneurysma čili výduť největší tepny – srdečnice. Na tuto diagnózu zemřel například herec Radoslav Brzobohatý a jen se štěstím ji přežil spisovatel Michal Viewegh.

Co se tedy v organismu děje, když lékař pacientovi sdělí diagnózu hypertenze? Pojďme si to trochu rozebrat. „Medikům vždycky říkám, že jde o mozaiku příčin a následků, přičemž uprostřed je vysoká hodnota krevního tlaku. Za hypertenzi jsou nejvíce zodpovědné rizikové faktory, jako je kouření, cukrovka, porucha metabolismu cholesterolu, obezita, nedostatek pohybu, stres. Těch příčin je celkem třicet dva,“ vysvětluje kardiolog z Fakultní nemocnice Plzeň Otto Mayer. Následkem je pak mozková mrtvice, již zmíněný infarkt nebo aneurysma.

Slovníček pojmů Primární hypertenze – nejčastější typ vysokého krevního tlaku, u kterého nelze ukázat na jedinou vyvolávající příčinu.  Sekundární hypertenze – je způsobena jiným současně se vyskytujícím onemocněním (odstranění této příčiny může, ale nemusí vést k vymizení hypertenze).  Dipping – pokles krevního tlaku během spánku.  Ambulantní 24hodinový monitoring krevního tlaku je vyšetřovací metoda, při které automatický přístroj měří v pravidelných intervalech vyšetřované osobě krevní tlak při běžných denních činnostech a v noci během spánku.  Ischemická choroba srdeční – porucha prokrvení srdečního svalu způsobená nejčastěji aterosklerotickým postižením koronárních tepen. Vnějším projevem je bolest na hrudi kombinovaná s dušností (tzv. angina pectoris), nejvýznamnější komplikací je srdeční infarkt (infarkt myokardu). Srdeční selhání je chorobný stav, při kterém srdce nedokáže čerpat dostatečný objem krve do těla, aby uspokojilo potřeby orgánů.  Arytmie (dysrytmie) jsou nepravidelnosti srdečního rytmu z různých příčin.  Cévní mozková příhoda (mozková mrtvice) je následek odumření části mozkové tkáně. Může být způsobena buď prasknutím mozkové tepny, nebo jejím ucpáním krevní sraženinou. Výskyt je přímo závislý na výši krevního tlaku.  Aneurysma neboli výduť je rozšíření nebo „vyboulení“ tepny (srdečnice). Je komplikací hypertenze.

Jaké jsou vlastně hodnoty normálního tlaku? Podle lékařů by měl člověk zbystřit ve chvíli, kdy ten jeho přesáhne 140/90. Důležité je horní z obou čísel, které zaznamenává tlak systolický. Označuje nejvyšší hodnotu tlaku krve v tepenném řečišti, kterou srdce vypudí svým stažením. Odráží tak „nálož“, jíž je žilní systém vystaven.

Proto je z hlediska prognózy následků o něco důležitější než tlak diastolický, vyjádřený „spodním“ číslem. To vystihuje situaci ve chvíli, kdy srdce relaxuje a znovu se plní krví. Tlak se mírně zvyšuje s věkem, u starších lidí lze proto určité zvýšení tolerovat.

Syndrom bílého pláště

„Hypertenzí dnes trpí až třetina dospělé populace. Mezi dvaceti až třiceti lety se problém týká jen čtyř procent lidí, zato u lidí nad 55 let mají problém s hypertenzí už dvě třetiny obyvatel. Každý člověk by měl svůj tlak znát a sledovat ho, aby se zachytila případná změna,“ doporučuje místopředseda České společnosti pro hypertenzi Jan Filipovský.

Je fajn, když lze krevní tlak vyjádřit takto jednoduše dvěma čísly, řeklo by se. Situaci však poněkud komplikuje takzvaný syndrom bílého pláště.

Někteří lidé totiž svůj tlak prožívají příliš a u nich se jeho hodnoty mohou někdy až závratně střídat. Jeho tzv. reaktivním zvýšením trpí podle výzkumů asi třetina lidí. Přeloženo do srozumitelné řeči: jde o pacienty, kteří mají doma tlak normální, ale při měření v ordinaci lékaře se jim zvýší. Situace v ordinaci je prostě znervózňuje.

„Což ovšem neznamená, že by byli zdraví. Měření v ordinaci představuje standardní psychickou zátěž, která by nikoho neměla vykolejit. Pokud se to někomu stává, znamená to, že inklinuje k hypertenzi a pravděpodobně ho potká v pozdější době,“ popisuje Jan Filipovský.  

„Nemluvil bych proto v této situaci o hypochondrech. Když tlak takzvaně lítá, je to prostě varovný signál. Typickým pacientem se syndromem bílého pláště je žena vyššího věku,“ dodává. Jiní lékaři však soudí, že se to týká všech věkových kategorií a obou pohlaví.

Jak dokládá řada studií, krevní tlak skutečně dokáže ovlivnit i stres. Mezi silné stresory patří například práce, kterou člověk nedělá rád. Zaměstnání, v němž ho často čekají nepříjemná jednání, nebo tam panují špatné vztahy.

Kdy si pořídit domů tlakoměr?

Zhruba polovina hypertoniků má doma vlastní tonometr. Nicméně aby měla taková domácí kontrola smysl, musí pacient dodržovat přísnou metodiku měření.

„To znamená předtím minimálně pět minut v klidu sedět, nejlépe už s namotanou manžetou. Pak se změřit dvakrát po sobě a udělat z toho průměr. Stabilizovaným pacientům radíme, aby si nabrali tlak v týdnu před návštěvou lékaře, vedli si o tom zápisky a ty pak přinesli do ordinace. Rozhodně nemá smysl měřit se pořád,“ vysvětluje místopředseda České společnosti pro hypertenzi.

Telemedicína - služba kardiakům Dlouhotrvající hypertenze je jednou z příčin srdečního selhání. To je stav, kdy srdce nedokáže čerpat do těla dostatečný objem krve. Mnohým pacientům musí být nakonec implantován přístroj, který pečuje o bezpečnost jejich srdečního rytmu.  V posledních letech se u nás rozvíjí telemedicína, která umožňuje lékařům monitorovat aktuální situaci kardiaků i na dálku. Používá se zejména u pacientů, kteří mají implantovaný kardiostimulátor nebo defibrilátor, který rozpozná a léčí srdeční arytmii. Právě ti jsou vystaveni riziku náhlé srdeční smrti.  Technika však učinila obří skok. Spojení mezi pacientem a lékařem dnes umožňuje zařízení o velikosti chytrého telefonu (CardioMessenger Smart). Ten data z implantovaného přístroje odesílá přes mobilní síť do servisního centra pro domácí monitoring. Při jakémkoliv zhoršení se lékař s pacientem může okamžitě spojit.  Díky Home Monitoringu žije v Česku v duševní pohodě a klidu už kolem pěti tisíc pacientů. „Systém domácího sledování nám umožňuje zlepšit péči. Nemocní mohou žít s pocitem, že je o ně postaráno doma i v zahraničí a v jakémkoliv čase,“ vysvětlil vedoucí lékař kardiocentra v Českých Budějovicích Alan Bulava.  Telemedicína tak snižuje počet hospitalizací, stejně jako riziko mrtvice a úmrtí. Od loňského roku začaly úhrady pro dálkový monitoring kardiaků proplácet zdravotní pojišťovny. V Česku se novinka ujímá, ale vyžaduje technickou zdatnost kardiologa.

Část pacientů to tak však dělá. „Tito lidé se jen zbytečně plaší. Někdo se třeba ve tři ráno probudí a není mu dobře. Tak se hned jde změřit. Jak je vynervovaný, tlak mu pochopitelně vyletí a on pak volá na pohotovost. I když obecně tonometry lidem doporučuji, neurotikům či pacientům se sklonem k panickým atakám bych je vyloženě zakázal,“ popisuje Jiří Krupička, kardiolog z Brandýsa nad Labem. 

Proto také píše řadě pacientů do zpráv poselství pro kolegy, aby neměnili medikaci jen na základě měření tlaku v ambulanci.

„Ideální hodnoty získají lékaři ambulantním měřením, kdy člověk chodí čtyřiadvacet hodin s přístrojem podobným walkmanu u pasu a s manžetou na ruce. Přístroj mu celou tu dobu v pravidelných intervalech ve dne i v noci měří tlak. Osobně si bez tohoto monitorování léčbu hypertenze nedokážu představit,“ dodává Jiří Krupička.

Léky jsou, ale léčba vázne

Medikamentů existuje mnoho, přesto odborná literatura uvádí jedno zdrcující číslo: pouze 40 % hypertoniků je úspěšně léčeno. Jak si to vysvětlit v době, kdy mají lékaři k dispozici stále kvalitnější léky?

Částečně je na vině dosti početná skupina pacientů, kteří na rozdíl od těch úzkostlivých léčbu neberou vážně. Lékaři se shodují, že se hypertonici nejméně ochotně léčí. Nepociťují totiž žádné obtíže, a tak k polykání medikamentů nevidí důvod.

Podle plzeňského kardiologa Otto Mayera sice někoho může bolet hlava nebo se cítí unavený, ale to jsou průvodní symptomy i jiných onemocnění. „Hypertenze se projeví obvykle až komplikacemi a pak už může být pozdě,“ varuje lékař. Proto má podle něj smysl i screeningové vyhledávání hypertoniků naslepo.

Ne všichni lékaři ovšem s povděkem kvitují, že se tonometry vybavuje dnes každá druhá lékárna. „Taková měření musíme chápat opravdu jen jako orientační. Neumím si představit, že by lékárník jakkoli interpretoval svým zákazníkům výsledky,“ míní kardiolog Jiří Krupička.

Ještě zhruba do šedesátých let minulého století se hypertenze neléčila, protože nebylo čím. Časem se však na trhu objevily účinné léky a ty se stále zdokonalují. Jenže ne všichni lékaři v terénu mají přehled o nových poznatcích.

„Leckdy nepodávají pacientům dostatečně silnou léčbu, nebo se konzervativně drží vyzkoušených preparátů a nesledují novinky. Sotva třetině pacientů stačí ke snížení krevního tlaku jeden prášek, užívat dva tři je běžný standard. Na druhé straně už existují také kombinace. Když jsou v jednom medikamentu tři léky, je to pro nemocného i psychologicky přijatelnější,“ vysvětluje Jan Filipovský.