Němeček, který vinu odmítl, se proti verdiktu na místě odvolal. Státní zástupce Robert Henzel, který pro něj navrhoval o čtyři měsíce přísnější trest, si pro případné odvolání ponechal lhůtu.
Z hrobické firmy Morávia-Chem, kterou ovládal Březina, podle obžaloby Němeček nakupoval v letech 2009 a 2010 ve velkém autokosmetiku, ovšem většinu jen papírově a ve skutečnosti se odběr neuskutečnil.
„Zboží vůbec vyrobeno nebylo, nemohl ho fakticky odebrat a přeprodat, to je podstata,“ uvedla při zdůvodnění rozsudku soudkyně Iveta Šperlichová.
Březina tak mohl oficiálně vykazovat zpracování lihu, z něhož ale ve skutečnosti vyráběl nelegálně tvrdý alkohol, nebo ho skladoval či prodával.
„Bylo třeba vytvořit systém, který by zakryl spotřebování mimobilančního lihu,“ shrnul v závěrečné řeči žalobce.
Březina k tomu využíval takzvané oblíbené osoby, které od něho fiktivně nakupovaly výrobky. Mezi nimi měl být i Němeček a jeho firma Cargo NV, opakovaně to zmiňoval v tzv. černém účetnictví šéfa lihové mafie jeho bratr Tomáš Březina.
„Vysvětloval tak, že aby mimobilanční líh mohl být vykázán, museli být vyhledaní odběratelé, kteří budou fiktivně autokosmetiku odebírat a vykazovat ve svém účetnictví a platit minimální daně. Ti byli obměňováni,“ uvedla soudkyně Šperlichová.
„Není pochyb o tom, že mezi oblíbené patřil i pan Němeček. Částky, které mu za to byly vyplaceny, byly odměnou, ani ne dorovnáním daně, kterou přiznal za fiktivní odběry. Muselo být i něco navíc, zadarmo by to těžko někdo dělal,“ doplnila.
Podle žalobce byl mechanismus důmyslně vymyšlený.
„Radek Březina se snažil přemýšlet co nejdále. Byl si vědom toho, že když prodá fiktivně autokosmetiku, tak za ‚oblíbenými‘ přijdou správci daně. Takže bylo třeba, aby od něho skutečně něco odebrali,“ nastínil státní zástupce.
Němeček měl od Březiny málo zboží odebrat, ale jen proto, aby se nepřišlo na to, že to nedělá ve velkém. Obžalovaný, jemuž hrozilo přes 13 let za mřížemi, to popírá.
„Považuji svoji vinu za neprokázanou. O činnosti zločinecké skupiny Radka Březiny jsem nevěděl, obchodoval jsem s ním jen dva roky,“ hájil se Němeček.
Sám přiznal, že si od lihového bosse půjčoval peníze a věděl, že je skrytým majitelem firmy Morávia-Chem, což se tehdy nikde oficiálně neuvádělo. Podle žalobce to věděli jen členové zločinecké skupiny.
