Hospodaření s vodou může mít zásadní vliv na náš blahobyt, říká egyptolog

Dovedete si představit, že Nil by jednou mohl vyschnout?
To si představit neumím. Nil nikdy nevyschl, protože má dva hlavní přítoky, Bílý a Modrý Nil, což jsou velice vydatné zdroje. Kdyby vyschl, byla by to zkáza severovýchodní Afriky. Ale z toho, co dnes víme, nic nenasvědčuje tomu, že Nil v dohledné době vyschne.

8 fotografií

Do jeho údolí se v období před devíti až sedmi tisíci let začala stahovat populace z egyptské Západní pouště, protože tehdy zelená krajina začala vysychat. Takto se zrodila egyptská civilizace. Co se tehdy na Sahaře stalo?
Bývala to savana. Ale změnil se monzunový systém, deště už nebyly dlouhé, nepršelo v zimě a především přes noc. Deště byly kratší, méně vydatné, pršelo v létě a přes den. Monzunové pásmo začalo ustupovat o několik set kilometrů k jihu a celá východní část západní Sahary postupně vyschla. Jak se vysychající oblast kvůli ubývajícím srážkám zvětšovala, k východu a jihovýchodu do údolí Nilu odcházeli i všichni lovci a pastevci.

O jakém množství lidí mluvíme?
O několika málo desítkách tisíc. Byli to kočovníci a organizovali se v tlupách, které měly řádově několik desítek členů. Protože využívali zdroje v krajině, byli nuceni se pohybovat, takže to nemohla být velká populace na jednom místě

Co o nich víme? Jak se živili?
Využívali sezonní zdroje vody vzniklé po deštích a v úzkých údolích, kam slunce nesvítilo, byly i celoroční zdroje vody. Tito lidé se pohybovali od vodního zdroje k vodnímu zdroji, chovali dobytek, lovili a živili se i sběrem plodin, které se vyskytovaly ve volné krajině. Nezanechali po sobě žádná mohutná osídlení, protože kočovali. Měli jen velice lehké přístřešky z kůží a tyčoviny, ze dřeva nebo rákosu. Některé z nich jsou vyobrazeny ve skalním umění. Díky nim si umíme představit, jak jejich stanovité polokulovité přístřešky vypadaly.

Přesun k Nilu musel pro tyto kočovníky znamenat výraznou životní změnu.
Odejít pro ně byla nutnost, protože z oblasti dnešní Západní pouště se stala bezvodá nehostinná krajina. V údolí Nilu pak opravdu museli změnit své strategie pro přežití. Z chovu dobytka a lovu postupně přešli na zemědělství a usedlý život.

Miroslav Bárta Egyptolog a archeolog, dlouholetý ředitel Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Vede české výzkumy v Egyptě a Súdánu, těžiště jeho archeologické činnosti spočívá ve výzkumu lokality stavitelů pyramid v Abúsíru nedaleko Káhiry. Kromě toho se zabývá srovnávacím studiem civilizací a adaptací člověka na klimatické změny či dějinami hospodaření s vodou. Je nositelem mnoha prestižních mezinárodních cen za svou činnost ve vědě. Přednáší na mnoha univerzitách v západní Evropě i v zámoří, pro OECD a další. Je zakladatelem think-tanku Komplexní společnosti a členem české Učené společnosti či newyorského Explorers’ Club.

Ve své knize Příběh civilizace píšete, že pád Staré říše, tedy starověkého egyptského státu v období Šesté dynastie zapříčinilo dlouhodobé vysychání. Co se odehrálo?
Přírodní prostředí se vyvíjí v čase, mění se jeho vlastnosti. Říká se tomu Bondovy cykly. V nepravidelných cyklech, které trvají 1200 až 1400 let, se přírodní prostředí skokově proměňuje. A jeden z těch skoků byl právě v době egyptské Staré říše kolem roku 2200 až 2100 př. Kr., kdy se přírodní prostředí naráz změnilo. Bylo sucho, žádné srážky a nilské záplavy byly velice nízké.

Tato proměna ale nebyla jen v Egyptě.
To samé se týkalo Předního východu, Mezopotámie, Dálného Východu, takže většina tehdejších vyspělých civilizací či městských států zkolabovala. Ne ve smyslu, že by lidé vymřeli nebo je někdo vybil, ale společnost musela zásadně změnit styl života. 

Na ten sofistikovaný, složitý život, který byl velice drahý na to, aby se udržel, už prostě nebyly zdroje energie. Protože zdroje energie v těchto primárních civilizacích se odvozovaly od zemědělské úrody, ze které bylo možné odvádět daně. Univerzální příběh lidské existence – dojdou zdroje, musíte zjednodušit, někdy zásadně, svou životní úroveň.

Bez daní stát není životaschopný, jakkoli předtím prosperoval.
Je zajímavé, že teprve s objevením intenzivního zemědělství je možné začít vymýšlet daňový systém, protože do té doby žádné komodity vhodné pro vybírání daní neexistovaly. Právě zemědělství umožnilo vznik a rozvoj daňového systému. A když se zemědělství ocitlo v krizi, protože nebyly srážky a půda se zasolovala, nebyly „peníze“ udržet sofistikovanou společnost.

Výstava o vodě, jejímž jste spoluautorem, s nádhernými fotkami i méně pěknými důsledky lidské činnosti v přírodě, poněkud zneklidňuje. Byl to účel? Chtěli jste vyburcovat k přemýšlení?
Chceme lidem ukázat, že voda může mít desítky různých aspektů. Ne všichni si to nutně uvědomujeme, ale všechny jsou v životě důležité a mohou měnit kvalitu života, destabilizovat státy a civilizace, mohou mít významný vliv na chod dějin světa. Připomeňme si třeba arabské jaro nebo francouzskou revoluci. Naším primárním cílem je, aby lidé o vodě více přemýšleli v souvislostech.

Co má francouzská revoluce společného s vodou?
Rok před pádem Bastily byla obrovská neúroda, která de facto vyhnala třetí stavy. Ekonomická krize zapříčiněná klimatickými výkyvy byla jedním z faktorů vedoucích k Velké francouzské revoluci.

Výstava Voda a civilizace Čtyřicet panelů a desítky fotografií vody nebo o vodě tvoří venkovní výstavu, která je k vidění na pražské Kampě. Organizátoři ji prodloužili do 26. června. Vyprahlou Saharu, kde kdysi žili lidé, plasty v oceánech, tající ledovce, život na největších řekách světa, vliv klimatických změn na starověké civilizace i novodobé konflikty, ale třeba i nejstarší způsoby zavlažování a význam lesů v krajině ukazuje unikátní projekt. Až v Praze skončí, bude putovat po dalších městech a zemích světa. Výstavu produkuje Olga Menzelová se společností Medialogue. Zaštítily ji významné tuzemské i zahraniční instituce a desítky vědců.

Jak byste dnešní civilizaci charakterizoval?
Naše civilizace se nevymyká z dějinného rámce a i na to jsme chtěli výstavou upozornit. Přesto je v několika ohledech unikátní. Nechci mluvit o sociálních sítích, které považuji za nejtvrdší drogu 21. století, za mimořádně nebezpečnou věc. Chci říct to, že v rámci antropocénu, tedy doby, kdy člověk skutečně mění planetu, dochází k nevratným změnám, ať už to dokazují výzkumy z Scrippsova oceánografického ústavu nebo množství plastového odpadu v mořích a oceánech.

Tomu se na panelech také věnujeme. To vše vede k našemu základnímu cíli, totiž aby si lidé uvědomili, že voda, přestože každý den teče z kohoutku prakticky neomezeně, je něco, co nemusí být vždy automatické. Že to, jak s ní hospodaříme, může mít jednoho dne zásadní vliv na náš blahobyt a způsobit velké problémy.

Máme poprvé v historii technologie, které by nám mohly pomoci odvrátit sucho posledních let. Není to ale spíš o přístupu jedince?
Několik panelů s fotografiemi jsme věnovali tomu, co se dnes s vodou dá dělat. V zemích, kde se vody nedostává, to může být odsolování nebo lepší hospodaření s vodou, zejména propracované metody zavlažování. Věcí, které relativně jednoduše pomohou vrátit krajinu do funkčního systému, je spousta. Ale samozřejmě, že naše chování vůči vodě je o postojích každého z nás. Proto jsme se snažili, aby příběhy z jednotlivých panelů pochopili návštěvníci výstavy prostřednictvím názorných fotografií s kratšími a srozumitelnými texty.

I naši civilizaci čeká cesta z vrcholu dolů, řekl egyptolog

Zaujalo mě, že do přípravy výstavy se zapojilo tolik vědců a institucí z mnoha koutů světa. Bylo cílem upozornit, že jiné problémy s vodou má střední Evropa a jiné Austrálie nebo Kalifornie?
Ano, chtěli jsme na to poukázat, v tom je výstava unikátní. Někde je problém se suchem, jinde se zvyšující se hladinou moří. Voda prostě byla, je a bude univerzální civilizační faktor, který nelze přemoci. Pokud voda není, jakákoli společnost může zapomenout na nějaký blahobyt. A je jedno, jestli se voda vyskytuje přirozeně, nebo se k ní dostáváme třeba nějakými technologiemi, například hloubkovými vrty.

O vysychání planety jako jednom z jevů, který by měl zajímat státy i z bezpečnostního hlediska, protože může vést ke konfliktům, jste s dalšími českými experty loni přednášel americkým ozbrojeným složkám. Co přesně jste jim vysvětlovali?
Řešili jsme mimo jiné otázku, jak náhlé klimatické události mohou vést k velkým sociálním pohybům a změnám. Dokumentovali jsme to na příkladech z historie, kromě francouzské revoluce třeba na arabském jaru. K událostem arabského jara přirozeně přispělo více faktorů, ale jedním z nich byla voda, respektive sucho. 

V celé severní Africe a na Předním východě trvá už přes třicet let kontinuální vlna sucha. Dochází k vysychání těchto oblastí a rok 2010 byl extrémní. Naopak v severní Americe a v Austrálii byly intenzivní monzunové deště. Výsledek byl ale stejný – neúroda. Rusové na čas uzavřeli globální trh s obilím, jeho ceny vystřelily na trojnásobek a v tom společenském a environmentálním stresu severní Afriky to byla poslední kapka. Přispěla k tomu, že lidé vyšli do ulic.

Může se to opakovat?
Velice snadno.

Znamená to, že může dojít k nějakému novodobému stěhování národů?
To není nic, co by mělo překvapovat, v minulosti k tomu docházelo opakovaně. Je reálné, že se lidé na tom či onom místě ve světě dají do pohybu mimo jiné v důsledku nepříznivých klimatických podmínek. Ale nemluvíme jen o suchu, mluvíme i o kontinuálním zvyšování se hladin a oceánů, což může mít devastační účinek především na pobřežní a ostrovní oblasti na Dálném východě. Tam se dokonce počítá s tím, že ztráty pevniny a ostrovů budou velké již do roku 2050.

Dovedete si představit, že Evropa někdy v budoucnu povede válku o vodu?
Já bych to odlehčil. Když některé části planety vysychají, v jiných částech se každoroční úhrn srážek zase zvyšuje. Takže to není taková beznaděj, že celý svět vyschne. A je možné, že nedostatek vody povede k větší kooperaci, lidé se budou snažit se domluvit, spolupracovat, lépe hospodařit, věnovat velkou pozornost vývoji nových technologií, jejich sdílení, pomáhání si. Anebo naopak převládne duch monopolizace, kdy se vybrané skupiny společnosti nebudou ochotny o vodní bohatství dělit. V takovém případě bude vystavený účet enormní. Všechno už v historii bylo.