Jihlavský školák umí portréty jako nikdo jiný, učí se od starých mistrů

  9:20
Třináctiletý školák Šimon Palovčík z Jihlavy udivuje svým neobyčejným kreslířským uměním. S tužkou, propiskou i vodovkami dokáže nad papírem sedět mnoho hodin denně. A výsledky stojí za to. Jeho portréty obdivují lidé s otevřenou pusou, on sám vyhrává mezinárodní soutěže.

Když bylo velkému vědci Ludvíku Pasteurovi, zakladateli mikrobiologie, který mimo jiné objevil vakcínu proti vzteklině, třináct let, namaloval znamenitý portrét svého otce - koželuha a bývalého Napoleonova seržanta.

V městečku Arbois, kde vyrůstal, se ovšem o Ludvíkově výjimečném talentu dobře vědělo. O mnoho let později, poté, co se sláva profesora Pasteura šířila Francií, mávla nejmenovaná stará paní v Arbois odmítavě rukou a povzdechla si: „Prosím vás, takový umělec - a on se dá na chemii!“

Šimonu Palovčíkovi je také třináct. Teprve třináct. A také kreslí podobizny, nad nimiž lidé zůstávají stát v němém - i hlasitém - údivu.

Na rozdíl od Ludvíka Pasteura, jenž brzy uhnul z cesty „umělce“ a „dal se na chemii“, si však sedmák z jihlavské ZŠ Demlova nedovede představit, že by se jednou kreslení a malování vzdal - proto, aby se věnoval něčemu „užitečnějšímu“.

Ještě lepší než Leonardo da Vinci byl Michelangelo, tvrdí

„Mě vlastně pořádně zajímá jediná věc: kreslení. O víkendu klidně prosedím u stolu deset dvanáct hodin a jenom kreslím. Upřímně, pro mě neexistuje možnost, že bych někdy dělal něco jiného,“ povídá Šimon.

Usmívá se, ale působí velmi přesvědčivě. Ví, co chce, co umí a jak se zlepšovat. Také toho hodně ví o kreslení, o malování, o malířích.

„Inspirují mě především staří renesanční mistři - Leonardo da Vinci a Michelangelo.“ Kdo víc? „Leonardo byl fantastický a univerzální. Dokázal úžasné věci. Ale Michelangelo byl podle mě ještě lepší,“ neostýchá se Šimon vyslovit svůj názor.

V ruce drží asi pět propisek. Těmi kreslí nejraději. Na školní chodbě, kde spolu mluvíme, je stylově rozmístěno sedm desítek jím vytvořených portrétů.

Jsme na neobyčejné školní výstavě Šimona Palovčíka. Jen na okraj: i nejeden rodič, který se během této několikadenní působivé exhibice ocitl ve škole, si vystavené obrázky musel vyfotit na mobil.

Co má společného s chemií? Portrét Mendělejeva

Galerii Šimonových portrétů a skic si projdeme později. Nyní obraťme pozornost na ... chemii, o níž byla řeč na začátku, v souvislosti s Pasteurem.

Šimon Palovčík před časem nakreslil hlavu legendárního vousatého génia z učebnic - Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva, tvůrce periodické tabulky prvků.

Dal si záležet, vyhrál si s každou čárkou, s každým detailem. A výsledek byl opravdu působivý, až omračující, což také ocenili porotci 47. ročníku Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice. Téma této soutěže pro rok 2019 totiž znělo ... Chemie.

Přihlášeno bylo celkem 15 336 prací školáků ze 70 zemí světa. A nejlepší z nich byla ta, pod kterou se podepsal Šimon Palovčík. Ano, se svým Mendělejevem zvítězil.

Podobu ruského chemika (narozeného 12 let po Pasteurovi) vtěsnal pomocí tužky a vodových barev na maličký prostor 15 x 10 centimetrů a obrázek ve finále zasadil jako perlu do obrovského kartonu.

„Tu práci jsme nazvali Na počátku všeho byl Mendělejev. A je to opravdu precizní dílo. Šimon chtěl, aby to celé mělo nádech patiny a působilo to starodávným dojmem, čehož také perfektní kombinací hnědé a šedé barvy docílil,“ popisuje učitelka výtvarné výchovy Ivana Cejpková, k níž chodí nadaný hoch i na výtvarný seminář.

Začalo to kresbami oblud a nestvůr podle komiksů

„My jsme se letos jako škola lidické soutěže zúčastnili poprvé. A hned se díky Šimonovi dostavil takový úspěch,“ pochvaluje si paní učitelka.

Šimon Palovčík 28. května v Lidicích převezme ceny dokonce dvě: hlavní - medaili za kombinovanou techniku - a pak ještě čestné uznání za kresbu. „To ocenění mě samozřejmě těší a vážím si ho,“ říká hoch.

Kreslení mu učarovalo už na prvním stupni základní školy. „Ve třetí třídě jsem nejprve zobrazoval obludy a nestvůry podle komiksů. Rok nato kamarád přinesl Velkou knihu kreslení a mě to neskutečně chytlo. Postupně jsem kreslení začal víc a víc rozumět. Po nějakém čase jsem přešel na portréty. Bavilo mě a pořád mě baví zachycování rysů v obličeji,“ vykládá Šimon a dodává: „Jednoznačně nejzábavnější činností jsou pro mě kresby starých mužů. Důvod? Mají hodně vrásek.“

Starce i mladíky kreslí perem, voskovkami, tužkou... Jeho hlavní „zbraní“ je však již zmíněná propiska. „Docela dlouho jsem zkoušel obyčejnou tužkou stínovat, ale po čase mi došlo, že mi to nejde tak, jak bych si přál. Tužka má zkrátka jiný pigment. Nejvíc mi vyhovuje propiska. Navíc se nikdy neobrousí, takže ji nemusím ořezávat. Akorát po pár týdnech dojde náplň.“

Když byl menší, nikdo na něj neměl moc času, aby mu stál nebo seděl modelem. „Tak jsem si musel vystačit s obrázky a fotkami. Vždycky jsem si někde našel snímek toho, koho jsem chtěl, a nakreslil ho. A takhle to dělám pořád. Mnohé nakreslené obličeje však pocházejí jen a pouze z mé fantazie,“ vykládá.

Fredie Mercury, Raffael, Kovy i díla jen tak z hlavy

Podívejme se tedy „zblízka“ na některé Šimonovy portréty. Koho tu máme?

Toto je Freddie Mercury, jasně, toho pozná každý, kdo někdy viděl klip kapely Queen. Zde máme youtubera a moderátora Kovyho.

A toto je kdo? „Právě tuhle hlavu jsem si vymyslel,“ odpovídá Šimon. „Je to někdo v renesančním obleku. Ale snažil jsem se při tom ztvárnění použít svou techniku.“ Co je to za techniku? „Já jí nijak neříkám, ještě jsem ji nepojmenoval.“

Toto jsou také portréty kreslené bez předlohy? „Přesně tak. Toto je hlava z knížky, co jsem dostal od táty. A všechny ty chlápky jsem si vymyslel. Kromě tohoto muže, to je nějaký guvernér.“

A co ty slunečnice? „To jsem se pokusil okopírovat styl Vincenta van Gogha. Rád se dívám na dokumenty o malířích a potom zkouším, jestli bych to uměl alespoň trochu jako oni.“

Další obrázky: fotbalista Panenka. Tary, youtuber a parkourista. „A tohle je Whistler. Ten co namaloval slavný obraz Whistlerova matka.“ Vincent van Gogh. Ludwig van Beethoven. Antonio Vivaldi.

„Toto je skica podle Raffaela. A tohle je přímo mistr Raffael Santi.“ Herec John Travolta.

„Zátiší s pohárem a lebkou. A zde mám dvakrát Roberta de Nira. Einstein, ten je dělaný voskovkou. Hulk, toho už jsem kreslil někdy v páté třídě. Rasputin je taky hodně starý, snad ze čtvrté třídy. Támhle jsou dva stromy a v nich silueta Tomáše Garrigua Masaryka. Masaryk ještě jednou...“

Ženské portréty ho nebaví, protože na nich nemá co kreslit

A dál? Sylvester Stallone, Leonardo di Caprio, Luciano Pavarotti, Karel Gott, Nelson Mandela, Vlastimil Brodský, Morgan Freeman.

„Tohle je zase pár hlav z nějaké knihy, ta taky... Jinak ženy mě moc nebaví. Mám tu jen dva ženské portréty, popravdě já na ženských nemám co kreslit,“ pokrčí rameny.

A pokračuje dál kolem dalších portrétů... „Toto je fragment tváře, můj výmysl. Youtuber FattyPillow. Gandalf z Pána prstenů. Mozart. Karel IV. Toto byl takový pokus, ale to už kreslil Michelangelo. Mr. Bean. Leoš Mareš. Bruce Lee. A fotbalisté Masopust a Ronaldo.“

Dívat se na všechny ty perfektní portréty, ať už zblízka či po mírném poodstoupení, je zážitek.

„Šimon je skutečně mimořádný talent. V tom, jak kreslí, nemá konkurenci. S ohledem na svůj věk má neuvěřitelné schopnosti,“ říká učitelka Cejpková.

Byla by ráda, kdyby se její žák dostal na nějakou dobrou střední školu. „Věřím, že leckterý ředitel by mu i snížil školné, nebo mu je dokonce odpustil, protože by si přál mít na své škole tak nadaného studenta.“

Jak bude Šimon Palovčík kreslit a malovat za pět let? A jak v dospělosti? Při pokusu o odpověď představivost selhává.

Musíme si počkat. My všichni. Ale rozhodně to bude stát za to.

Autor: