Philippe Castagner: Můj styl zpěvu a herectví jsme společně vybudovali v Plzni

V plzeňském Divadle J. K. Tyla působíte již několik let. Jak jste se dostal právě do Plzně? Měl jste již předtím nějakou zkušenost s Českou republikou?
Poprvé jsem přijel do Plzně na koncert s několika studenty z Kanady. Byla to moje druhá návštěva Česka. Mnoho let předtím, když jsem byl student, jela naše škola do Ústí nad Labem na letní program, a jeden mladý dirigent tam právě začínal svou první sezonu. Jmenoval se Norbert Baxa! Když jsem přišel do Plzně, poznal mě, a tak jsem šel zpívat na konkurz u něj a Tomáše Pilaře. Zbytek už je historie!

V rozhovorech z minulých let si pochvalujete Plzeň jako „město podle vašeho gusta“. Co máte na Plzni nejraději? Má něco společného s vaším domovem, nebo spočívají jeho klady právě v odlišnosti?
Prazdroj… Mám pocit, že kultura v Plzni je velmi odlišná od Severní Ameriky, Německa a dalších atraktivních míst pro zpěváky. V Plzni jsem se mi dostalo podpory celé komunity, když jsem pracoval na svém hlase a svých dovednostech. Můj zvuk a vzhled jsou ve srovnání s dobou před několika lety velmi odlišné. Na těch uvedených místech na to nikdo nemá čas. Můj styl zpěvu a herectví není odněkud dovezený – vybudovali jsme ho společně tady v Plzni.

Zpívat v Metropolitní opeře je snem každého pěvce. Jak se to podařilo vám?
Když mi bylo pouhých 22 let, zvítězil jsem v soutěži pořádané radou Met a pak jsem byl pozván, abych tam začal jako mladý umělec. Většina mladých umělců má na scéně malé role a někdy i větší. Největší roli, kterou jsem hrál, byl Beppe v Komediantech.

Jak vzpomínáte na Metropolitní operu? Čeká vás s tímto světovým operním domem další spolupráce?
Pro mě byla doba v Metropolitní hodně náročná. Byl jsem asi příliš mladý a nechápal jsem, že umělec musí mít kontrolu nad svými rozhodnutími místo toho, aby jen poslouchal. Když jsem opustil výcvikový program Met, nezpíval jsem tak dobře, jako když jsem tam přišel, takže to mladým pěvcům opravdu nedoporučuji. Nemám v plánu tam zpívat, ale jestli jim chcete zavolat a říct jim, aby mě vzali zpátky, podpořím vás v tom… (smích).

Učíte se česky? Jak vám jde čeština a jak se vám jazyk líbí? Máte za sebou i české operní role… Jak se díváte na češtinu jako pěvecký jazyk?
Nerad říkám, že mluvím česky, protože dělám hodně chyb, ale obecně dokážu komunikovat s lidmi, a teď už většinou rozumím i režisérovi či dirigentovi. Mým cílem bylo, aby zkoušení v češtině bylo co nejjednodušší, abych neztrácel čas. A Češi jsou OPRAVDU milí k cizincům, kteří se snaží naučit jazyk. Pro zpěv je čeština prostě úžasná. Je to měkký a velmi legato jazyk, i když většina anglických mluvčích panikaří, když vidí slova jako třeba „krk“. Myslím, že čeština je jemnější než italština nebo němčina, ale ne tak jako francouzština. Pro anglicky mluvící pěvce existuje několik tajemství, jak zpívat dobře v češtině, ale hlavní je naučit se měkce vyslovovat.

V letošní sezoně jste ztvárnil na scéně plzeňského divadla Osaku v Mascagniho Iris, hlavní roli v Mozartově Idomeneovi či Ismaela ve Verdiho Nabuccovi. Jak jste se s těmito rolemi ztotožnil, co vám tyto role přinesly a co je podle vás jejich největší radostí či úskalím?

Opravdu si tyto tři role užívám! Jsou velmi odlišné, takže je to pro mě velmi zajímavé. Osaka je skutečným testem vysokého spinto zpěvu, zatímco Idomeneo je úplně jiná výzva, protože je v poměrně nízkém rozsahu. Když jsem ho začal cvičit, neměl jsem dost síly v dolním pásmu a nebyl jsem schopen zpívat rychlé pasáže. Ismael byl moje první role ve Verdim, a to bylo velmi důležité, protože se ukázalo, že můj hlas zvládne Verdiho zpěv.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou jste ještě nezpíval, ale rád byste se do ní dopracoval?
Cavaradossi!

Spolupracoval jste s velkými dirigentskými osobnostmi, jako William Christie, Gustavo Dudamel, Charles Dutoit, Louis Langrée, James Levine, Lorin Maazel a další. Kdo je vaším oblíbeným dirigentem a která spolupráce pro vás měla obzvláštní přínos?
William Christie byl jedním z mých nejoblíbenějších spolupracovníků, ale nejdůležitějším dirigentem je pro mě zatím Norbert Baxa. Jeho způsob dirigování je velmi snadné sledovat, ale co je důležitější, protože spolu hodně pracujeme, je schopen mi dát rady, která opravdu dávají smysl.

Co vás čeká zajímavého v další sezoně a na co se vaši příznivci mohou těšit?
Myslím, že budeme dělat Carmen a možná i Lohengrina. Ale ještě nic neoznámili, takže bychom asi měli tuto otázku vynechat…

Stále houbaříte? Jistě rád i houby vaříte a zpracováváte… Jaké jsou vaše oblíbené recepty?
Nemám přítelkyni, pro kterou bych vařil, takže je většinou jen osmažím a přidám sůl, a to je vše. Když vařím pro někoho jiného, ​​je to trochu propracovanější. Znám jeden velmi jednoduchý recept s hlívou ústřičnou, o kterém psal Thomas Jefferson. Houby povaříte ve smetaně a pak je dáte na kousky toustového chleba s troškou muškátového oříšku. Velmi jednoduché, máte z toho pak houbovou smetanu.

https://www.youtube.com/watch?v=d7HrTLrvUR0&t=53s

Děkuji za rozhovor!