BRATISLAVSKÝ GLOSÁŘ: Čeští hokejisté se dotkli stropu. Bronz uloví jedině chytrostí

Podle dosavadních výkonů obou mužstev se česko-kanadský boj o finále jevil jako otevřená záležitost, jenže na ledě bylo brzy poznat, že Říhův výběr tahá za kratší konec. Neměl tolik důrazu jako zámořský výběr, ať v osobních soubojích, nebo koncovce. Možná se projevilo i to, že věkovým průměrem jsou čeští reprezentanti o tři roky starší. Kanaďané byli živější a hlavně dávali branky.

Přitom český průměr 5,5 gólu na utkání dával naději, že tentokrát čeští střelci mlčet nebudou. Leč, stalo se a všichni už si lámou hlavu nad tím, proč v semifinálových bitvách na velkých akcích čeští hokejisté dojíždí na to, že nejsou schopni dostat puk do sítě.

Ne, slovem náhoda, se to odbýt nejde. Já bych viděl příčiny dvě. Jednak, jak hráči moc chtějí, tak se jim z koncovky vytrácí klid a neproměňují šance, které by za jiných okolností v turnaji určitě dali. Pak je tu faktor nejvyšší úrovně hokeje takových zápasů, při níž Češi už prostě nemají čas, dost rychlosti ani individuálních schopností trefit se tak přesně, jako to zvládnout proti Německu nebo Lotyšsku. Prostě v semifinále se národní tým dotkne svého stropu.

Kanada vyhrála zaslouženě, říká Miloš Říha a vysvětluje příčiny. Co bude platit na Rusy v souboji o bronz?

<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>

Nejde jen o letošní Bratislavu, podobný úkaz se dostavil na ZOH v Pchjongčchangu, ale i na předchozích šampionátech, kde se povedlo dostat mezi elitní čtyřku, tedy v Minsku 2014 a v Praze 2015. V předchozích třech semifinále na velkém světovém turnaji nedal národní tým ani gól. Proti Kanadě tentokrát jen šest minut před koncem upravil skóre už dávno rozhodnutého zápasu. Možná trochu symbolicky dal gól Tomáš Zohorna, který předtím celý turnaj v koncovce mlčel.

Trápení s góly v důležitých zápasech neutnulo ani až nesmyslné míchání útočníků sestavou, k němuž sáhnul Miloš Říha na střídačce pod dojmem toho, jak Češi ztrácí zápas. Nezůstal pak kámen na kameni, alespoň trochu fungující vazby se přetrhaly. Při takovém vývoji byl potřeba nějaký parádní trenérský tah a ten nepřišel. Respektive, žádný mu nevyšel.

Měli jsem na ně, ale potrestali veškeré naše chyby v obraně, ví Radko Gudas

<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>

Ale čo bolo, to bolo, těrazky sú tu Rusové. Miroslav Švandrlík mi snad odpustí lehkou parafrázi slavného výroku jeho románové hrdiny. Zápasy o třetí místo většinou rozhoduje hlava a psychické naladění týmu. A tady stojí český kouč před dalším těžkým úkolem.

Reprezentanti o medaile hodně stojí, budou zase dřít, ale sami si to nehrají. Rusové jsou šikovnější, hokejovou kvalitu mají na své straně, takže Češi musí vytáhnout do boje s něčím překvapivým. Pro borce na ledě musí přijít pomoc i ze střídačky v podobě chytřejší taktiky, odvážných rozhodnutí a reálného pohledu na schopnost vlastních hráčů.

Když to klapne, budou se hráči národního týmu loučit z Bratislavy za zvuků české hymny. Jinak to bude hodně smutný odjezd....