Co je ohroženo: Životní prostředí, nebo rozum?

Ad Respekt 25. – 31.3.2019: Neblábolit – Proč Česko nemůže dál odmítat rozvoj elektrických aut.

V dnešní době jsou auta se spalovacími motory čím dál tím více vnímána jako zlo. Způsobují znečištění našeho ovzduší a jsou vnímána jako stroje včerejšího člověka, který se nestaral o zdraví naší planety. Jako odpověď na ně se prosazují elektrické automobily. Stroje čisté, stačí je jen nabít ze zásuvky a z jejich okýnek se povýšeně dívat na zaostalé řidiče špinavých benzíňáků a nafťáků. Jsou ztělesněním technologického pokroku a symbolem zelené budoucnosti. Jenomže milovníci starých pořádků stále jezdí svými smradlavými vozy, a tak je zapotřebí zeleného “diktátu evropské unie”, aby se ta prasátka konečně uvědomila. Ale co když tato zelená technologie možná není tak zelená, jak si všichni myslí.

Dopady aut na životní prostředí se tradičně hodnotí podle množství oxidu uhličitého, které auta při provozu vypouští do ovzduší. Evropská unie dává každé automobilce povinnost se do roku 2021 dostat pod limit 95 gramů C02 na ujetý kilometr a aby podpořila rozvoj elektrických automobilů, plánuje tyto limity v příštích letech ještě více zpřísnit. Čím méně budou naše vozidla produkovat CO2, tím lépe pro životní prostředí, nebo alespoň tak zní současné paradigma. Ve skutečnosti to ale není tak jednoduché.

Žádné emise. Tedy, na ulicích.

Elektrická auta zní moc dobře na papíře, v realitě je to komplikovanější. Výroba jednoho elektrického auta je v průměru energeticky dvakrát tak náročnější, co výroba auta se spalovacím motorem. Daleko více ale životní prostředí zatěžuje těžba materiálů pro výrobu jejich baterií. Nykl je důležitým kovem pro jejich produkci a jeho těžba je skrytou ekologickou hrozbou. Jejím vedlejším produktem je totiž jedovatý plyn oxid siřičitý, který se při ní vypouští do ovzduší. S ekologickými problémy je spojena i těžba kobaltu a lithia, což jsou další prvky důležité pro výrobu elektrických baterií. I když tlak na producenty těžkých kovů ohledně standardů bezpečné těžby v souvislosti s nástupem elektromobilů roste, v praxi se toho příliš nezměnilo, uvedl Andy Whitmor z neziskové organizace London Mining Network. Takže ano, našim ulicím to sice uleví, ale problém se vytvoří někde jinde, kde ho nevidíme – pro nás jako by nebyl. Ale problém to je a určitě neméně závažný.

V tom možná mají někteří “milovníci starých pořádků” problém. Tato technologie, která se stále neblíží dokonalosti, se vnucuje lidem pomocí regulí a orgány Evropské unie se snaží elektrická auta podporovat pomocí legislativy vytlačující auta s konvenčními motory. A my se ještě budeme zlobit, že ne všichni to přijímají s nadšením. Samozřejmě mi přijde v pořádku odsoudit negativní postoj našeho premiéra, přeci jen se to u něj jakožto u řepkového magnáta, kvůli kterému se marně snažím najít naftu “bez Babiše”, krásně nabízí. Proč bychom ale neměli stejným způsobem pochybovat i o našich zástupcích v Bruselu? Oni také nemají patent na pravdu. Anebo se můžeme dál plácat po zádech, jak zachraňujeme planetu. To je daleko jednodušší, než skutečně přemýšlet a vyhledávat informace o důsledcích téhle na první pohled spásné technologie.

Já nezavrhuji elektrická auta obecně, líbí se mi ten koncept. Je to něco nového, další krok dál. Tichý chod a instantní odezva na sešlápnutí plynového pedálu ve vás dokážou vyvolat pocit, že pilotujete vesmírnou loď na kolech. Jejich vývoji by se ale měl nechat přirozený průběh a soustředit se spíše na zdokonalování konvenčních motorů například pohonem na daleko čistší syntetický benzín. Nikdy zde nebyla taková snaha uměle nahrazovat stávající technologii za novou. Ve stavu, v jakém je technologie elektromobilů dnes, je dle mého názoru nepřípustné, aby se lidem vnucovala, nebo alespoň ne pod lživou záminkou ekologické čistoty.

26.05.2019 Martin Šimek

Související články: