Minisérie Černobyl televize HBO si po pouhých třech epizodách z celkových pěti vydobyla pevné místo v žebříčku nejlepších televizních děl posledních let. S hodnocením 9,7 bodů (z více než 57 tisíc recenzí) na respektovaném filmovém serveru IMDB je nejlépe hodnoceným seriálem HBO - překonala do té doby kralující Bratrstvo neohrožených z roku 2001.
Seriál se snaží co nejvíce držet historických reálií. Je ale nutné počítat s tím, že i tak jde o dramatizaci. Někde divácký požitek zkrátka musel ustoupit skutečnosti. I přes rozsáhlé množství dostuných studií a literatury je však dnes těžké zjistit, co přesně se v jaderné elektrárně Černobyl v roce 1986 stalo, protože Sovětský svaz se snažil co nejvíce katastrofu ututlat.
Černobylská elektrárna. Vzadu doutná to, co zbylo z reaktoru 4.
Legasov a ti ostatní
Seriál začíná pohledem na jaderného fyzika Valerije Legasova (Jared Harris) u něj doma, kde rozrušený nahrává svou výpověď o explozi v jaderné elektrárně. Když ji ukládal do tajné skrýše maskovanou za odpadky, bylo vidět, že ho Sovětský svaz nechává sledovat. Po návratu domů se vědec oběsil. Psal se 27. duben 1988, druhé výročí černobylské tragédie, jíž byl Legasov vrchním vyšetřovatelem. Fyzik, který katastrofu mohl vyšetřovat i díky tomu, že černobylský reaktor typu RBMK-1000 pomohl navrhnout, byl rehabilitován vlastně až posmrtně v roce 1996, kdy mu prezident Boris Jelcin udělil titul Hrdiny Ruské federace.
Valerij Legasov (Jared Harris).
Seriál pak hned v další scéně zamíří do minulosti, aby vysvětlil vše, co Legasova dovedlo k zoufalému činu. Je 26. dubna 1986 časně ráno, na hodiny ukazují čas 1:23:45 (také název první epizody), když v Černobylu právě exploduje reaktor 4. Týmu operátorů velel Anatolij Štepanovič Ďatlov (Paul Ritter), který si rozsah katastrofy odmítal připustit a tvrdil, že vybuchla jen chladicí nádrž. Vyděšení operátoři a jejich rozhovory jsou jedním z nejsilnějších míst prvního dílu. Tvůrci se v nich hned na několika místech inspirovali knihou Modlitba za Černobyl: kronika budoucnosti (česky vyšlo 2017, nakladatelství Pistorius & Olšanská) běloruské spisovatelky Světlany Alexijevičové, držitelky Nobelovy ceny. Některé repliky jsou vyňaté přímo z knihy.
Anatolij Stěpanovič Ďatlov (Paul Ritter) odmítá chybu přiznat. Vzadu drží sluchátko od telefonu vyděšený Leonid Toptunov (Robert Emms).
Dění v elektrárně je inspirováno právě touto knihou. Tvůrce minisérie Černobyl Craig Mazin v rozhlasovém podcastu The Chernobyl Podcast přiznal k tomu, že s lítostí vynechal některé příběhové linie z knihy. Jednou z nich měl být i příběh černobylského dělníka, který o výbuchu dobře věděl, ale stejně další den odhodlaně došel do práce, i když mu muselo být jasné, že pak pravděpodobně zemře.
Příběh obyčejného člověka
Z díla Alexijevičové pochází také příběh, který ilustruje dopad černobylské havárie na obyčejné lidi. Jedním z těch obyčejných je totiž Vasilij Ignatěnko (Adam Nagaitis), pětadvacetiletý pripjaťský hasič, který byl ve čtyři ráno jedním z prvních na místě katastrofy. Popálil se o kusy grafitu z reaktoru a na místě dostal smrtelnou dávku radiace.
Příběh Vasilije Ignatěnka (Adam Nagaitis) proslavila spisovatelka Světlana Alexijevičová.
Ignatěnkův příběh je jedním z nejvěrnějších v celém seriálu, protože Alexijevičová předlohovou kapitolu o něm napsala po rozhovorech přímo s jeho ženou Ljudmilou (v seriálu ji hraje Jessie Buckleyová). V rozhovoru pro web Bradford Zone herec Nagaitis prohlásil, že kromě knihy bylo nalezení informací o Ignatěnkovi téměř nemožné. Sovětský svaz totiž hasiče nechal zachytit jen jako hrdiny a jejich další osudy zamlčoval.
Ljudmila Ignatěnková (Jessie Buckleyová).
Nepřesně jsou v seriálu ale zobrazeny bezprostřední radiační popáleniny u hasičů a operátorů elektrárny. „Radiační popáleniny se projevují až za několik desítek hodin, nebo dokonce několik dnů po ozáření,“ popisovala šéfka Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v rozhovoru pro iRozhlas.cz.
Prosím, zůstaňte v klidu
V seriálu je ale dobře zachycen fakt, že evakuace města Pripjať začala až 36 hodin po samotné katastrofě. Minibusy odvážely obyvatele města, kteří si naivně mysleli, že jde jen o krátkodobé přemístění. „Prosím, zůstaňte v klidu,“ opakovaly neustále tlampače. Z toho vznikl i název druhého dílu.
Druhý díl ještě lépe představil Borise Ščerbinu (Stellan Skarsgård), místopředsedu sovětské rady ministrů zodpovědného za energetiku a tvrdého byrokrata. Kromě vedení komise krizového managementu černobylské katastrofy dělal to samé ještě v roce 1988 při zemětřesení v Arménii. Legasov v jedné scéně seriálu Ščerbinovi říká, že s takovou dávkou radiace se dostaví do pěti let rakovina a oni zemřou. Ščerbina zemřel v Moskvě roku 1990, čtyři roky po katastrofě.
Boris Ščerbina (Stellan Skarsgard). V pozadí probíhá evakuace obyvatel Pripjati.
Postava Uljany Chomjukové (Emily Watsonová), běloruské jaderné fyzičky, je ale naopak kompletně vymyšlená. Postava Chomjukové v příběhu zosobňuje celý zástup skutečných jaderných vědců a fyziků, kteří pracovali na tom, aby pravda vyšla najevo. Právě ona tak v třetím díle v moskevské nemocnici vyslýchá umírající černobylské operátory ve snaze zjistit, co se osudný večer skutečně stalo. Je také možné, že zde tvůrci složili kompliment spisovatelce Alexijevičové - Chomjuková je jí totiž do jisté míry podobná. Stejně jako ona také pochází z Běloruska.
Uljana Chomjuková (Emily Watsonová).
Sebevražedná mise
Jedním z vrcholných momentů druhého byl pak výběr tří dobrovolníků, kteří měli za úkol otevřít přívod vody, vypustit ji z nádrží a zabránit tak ohromnému výbuchu o síle 4 megatun, která by rozšířením radioaktivity pravděpodobně kontaminovala vodu a jídlo i v Československu. Všem je jasné, že je to sebevražda, a tak zarytě mlčí. Nakonec se přihlásí Alexej Ananěnko (Baltasar Breki Samper), Valerij Bespalov (Philip Barantini) a Boris Baranov (Oscar Dyekjær Giese). Jak před diváka předkládá seriál, ti skutečně sestoupili pod elektrárnu a svůj úkol splnili.
Hned první scéna třetího dílu ale ukazuje jednu z největších dějových nepřesností celého seriálu. I tak jde o triviální věc. Výše zmínění tři dobrovolníci freneticky mačkají dynamo, aby měli ve svítilnách dost světla na cestu zpět. Ve skutečnosti ale údajně tápali tmou a orientovali se hmatem díky soustavě trubek. To by ale pochopitelně v televizi nefungovalo. Úžasný je nicméně fakt, že všichni tři sebevražednou misi přežili. Ananěnko s Bespalovem údajně žijí dodnes. Baranov zemřel v roce 2005.
Sebevražedná mise. Alexej Ananěnko, Valerij Bespalov a Boris Baranov v útrobách Černobylu.
Operátoři elektrárny Leonid Toptunov (Robert Emms) a Alexandr Akimov (Sam Troughton) zatím trpěli v moskevské nemocnici a spolu s nimi i zmíněný hasič Vasilij Ignatěnko a řada dalších zasažených. Dlouhodobé efekty radiace jsou v seriálu vykreslené správně - postiženému se po prvotním popálení a stonání udělá zdánlivě dobře. Vypadá to dokonce, že je z nemoci venku. Pak ale začne rozpadání buněk. Rozpojuje se kostní dřeň, rozkládají orgány a selhává imunitní systém. Nepředstavitelnou bolest nelze ani utišit podáním léků, protože se v žilách a cévách objevují díry a krev nemůže léčivé látky roznášet.
Hasič a horníci
Další dění mezi Ljudmilou Ignatěnkovou a jejím manželem Vasilijem pochází také z knihy Alexijevičové. Ignatěnková musela podplatit personál, aby ji do nemocnice vůbec pustil. Seriálová Ljudmila se svého manžela dotýká a drží ho za ruku, zatímco tu skutečnou lékaři svědomitě až k němu za plastovou zástěnu jít nenechali. Když pak Vasilij zemřel a na konci třetího dílu je vidět složité pohřbívání radioaktivních těl, drží Ljudmila zcela nevysvětleně mužské boty. Tady znovu nabízí odpověď kniha - Vasilij Ignatěnko měl tak oteklé nohy, že se mu nevešly při posmrtném oblékání do bot.
Ljudmila Ignatěnková (Jessie Buckleyová,vpravo) se snaží zjistit, co se stalo s jejím manželem.
Třetí epizoda se zároveň soustředí na skupinu horníků z dolů v Tule, kteří měli za úkol vykopat pod Černobylem chodbu, pomocí níž by pod reaktor dopravili tepelný výměník, čímž se mělo předejít riziku radioaktivního zamoření spodních vod. Tekutý dusík do výměníku ale nesháněl Šcerbyna, jak před diváka předkládá seriál. Byl tím pověřen Viktor Bryukhanov (v seriálu ho hraje Con O’Neill), manažer celé elektrárny, kterému za případné selhání hrozila poprava.
Boris Ščerbina (Stellan Skarsgard), Valerij Legasov (Jared Harris) a Uljana Chomjuková (Emily Watsonová) musí přesvědčit sovětskou elitu, aby začala jednat.
Jak naturalisticky zobrazil seriál, řada horníků se skutečně opravdu při kopání tunelu svlékla, horko uvnitř (až 50 stupňů) budovaného tunelu bylo při těžké manuální práci nesnesitelné. „Svědectví o tom, jak moc se svlékali, se liší. Více než jeden pramen ale opravdu hovoří o tom, že šli až úplně do naha,“ popisuje Mazin v The Chernobyl Podcast. Horníci nasazovali svůj život nakonec zcela zbytečně, protože radioaktivní látky nikdy betonovou podloží nepronikly. Tepelný výměník nebyl nutný. Zhruba čtvrtina horníků přitom v průběhu následujících let zemřela na rakovinu.
Horníci vědí, že jdou do velkého nebezpečí.
Malé a úsměvné
A pak jsou zde samozřejmě malé chybičky, kterým se dnes téměř žádná produkce nevyhne. Jednou z nich je obraz ruského malíře Ilji Repina na kterém car Ivan Hrozný objímá umírajícího syna, jehož sám zabil. Obraz v seriálu visí v Kremlu, ale tam v roce 1986 opravdu být nemohl. Už déle než sto let ho totiž mohou obdivovat návštěvníci Treťjakovské galerie v Moskvě.
Another scene that gets noticed in Russia. The painting by Ilya Repin depicts Ivan the Terrible shortly after he accidentally murdered his son and heir during a heated argument. Of course, this painting wouldn't have been in the Kremlin. It's been in the art museum for 100+ years https://t.co/v68tTDBEjk
