Policista Marek zůstal po smrti ženy sám s pěti dětmi. Z dárků plakali dojetím

Kruté nemoci dokázala Věra Dvořáčková (†45) vzdorovat jen šest měsíců. Prvotní příznaky přitom působily docela nevinně. „Manželku bolela záda. Pracovala jako švadlena, celý život se hrbila u stroje. Říkali jsme si, že je to z toho,“ vzpomíná Marek Dvořáček.

Problémy jeho ženy se ale zhoršovaly. Když ji v nemocnici vyšetřili kvůli podezření na žlučníkový záchvat, ukázalo se, že má na ledvině nádor, který už metastazoval do kostí. Léčba nezabrala a letos v únoru žena zemřela.

Našli článek o Tomášovi

Marek zůstal sám s pěti dětmi – Karolínou (19), Monikou (18), Anežkou (14), Pavlíkem (10) a Janičkou (5). „Moc mi tehdy pomohl můj šéf. Dal mi volno, abych zařídil, co je třeba. A pak mi umožnil plánovat si směny tak, jak jsem potřeboval,“ popisuje Marek Dvořáček. Ale jeho nadřízení z obvodního oddělení v Břeclavi šli ještě dál.

V novinách si přečetli příběh policisty Tomáše Mauera. Ten se ocitl v podobné situaci jako Marek Dvořáček, když mu také zemřela manželka a on zůstal sám s ročním Oliverem. V těžké chvíli mu pomohl Nadační fond REGI Base, který podporuje vojáky, policisty a hasiče. Dobročinnou organizaci kontaktovali, zda by nemohla něco udělat i pro Marka Dvořáčka. „Rozhodli jsme se tedy pokračovat ve sbírce, která původně nesla jméno Oliver,“ potvrdil Hynek Čech z REGI Base.

Horník zraněný při výbuchu stále bojuje o život. Lidé sirotkům poslali 600 tisíc

Role ranaře

Marka Dvořáčka i jeho pět dětí pozval REGI Base do Prahy na výlet plný splněných přání. Kromě kola, koloběžky, lístků do kina a řady dalších dárků se rodina podívala i na natáčení filmu Můj příběh se Sašou Rašilovem, kde si Marek Dvořáček dokonce zahrál epizodní roličku drsného mafiána.

„Když jsme to slyšeli, říkali jsme si. Taťka hrát ranaře? Vždyť je policajt,“ smála se Karolína, která studuje na zahradní designérku. Celá rodina se těší, až film přijde do kin.

Chcete pomoci?

Nadační fond Regi Base plánuje ulehčit rodině Marka Dvořáčka i při splácení půjčky na rekonstrukci domu, kterou si manželé vzali ještě v době, kdy byla Věra Dvořáčková plná sil.

Podporu organizace financuje z konta Oliver, které dostalo své jméno po ročním synovi pražského policisty Tomáše Mauera (35). I jeho žena Renata (†35) prohrála boj se zákeřnou nemocí. Přispět na konto můžete i vy. Informace najdete na www.regibase.cz

Podívejte se na video, kdy Nadace Regi Base plní dětem přání.

Blesk Zprávy vyzpovídaly pana Dvořáčka i jeho rodinu těsně poté, co s dojetím převzali dárky od nadačního fondu.

Dostali jste spoustu dárků, co se vám udělalo největší radost?

Janička: Že budu princezna na zámku a to kolo. Už umím jezdit.

Monika: Já dostala výlet na zámek Červená Lhota, moc se těším.

Anežka: Největší radost mám z výletu na vodu, pojedu tam s nejlepší kamarádkou.

Pavel: Já mám radost, že se naučím freestyle triky.

Marek Dvořáček: Já mám největší radost, že se to všechno podařilo, z jednotlivých dárků mám také radost, ať už jsou pro mě nebo pro děti. Je to prostě něco nečekaného a věřím, že si to užijeme.

A co byste si přáli do budoucna?

Marek Dvořáček: Naším největším přáním je dokončení dostavby naší nemovitosti. Máme přístavbu domku, kde je spodní patro zařízené a v podkroví jsou připravené stavebně prostory, aby se tam dokončily pokoje pro děti tak, aby každé mohlo mít svůj pokoj, protože teď to tak není.

Mluvil jste o tom, že po smrti vaší ženy bylo těžké skloubit práci policisty s péčí o rodinu. Co pro vás byl největší problém?

Marek Dvořáček: Práce policisty vyžaduje plné soustředění na práci a znamená to také velké časové vytížení. Takto početná rodina potřebuje čas a potřebuje pochopení jeden pro druhého a všechno tohle skloubit je hodně náročné.

Proto jsem rád za mé rodiče, kteří mi pomáhají a jsou mi nápomocni, kdy jsem v práci a je potřeba vypravit malou do školky, nebo když jsem na noční, tak je pohlídat. Ty větší to zvládají, ne, že by ty menší nebyly soběstačné, ale je potřeba je na ně dohlédnout, jsou to přece jen děti.

Naznačoval jste, že jste uvažoval, že v práci skončíte...

Marek Dvořáček: Ano. V tomhle bych chtěl poděkovat svému nadřízenému nadporučíku Vrzalovi, protože když ta situace nastala, bylo to opravdu hodně těžké a přemýšlel jsem o tom, co dál. Nedokázal jsem si představit, jak se mi podaří zajistit jednak chod celé domácnosti a skloubit to se zaměstnáním, které je psychicky náročné.

Zvažoval jsem všechny možnosti, jak se postarat o rodinu, aby v tak těžkém období děti nestrádaly a částečně jim být nápomocen, protože zaměstnání vyžaduje, abych byl určitým způsobem plně nasazený a nemohl se jim věnovat. Takže jsem zvažoval odchod, ale zaměstnavatel mi vyšel vstříc, ať už úpravou služeb, nebo v případě potřeby není problém si vyzměnit službu.

Dokázal jste si představit, že byste dělal něco jiného?

Marek Dvořáček: Bylo to pro mě těžké rozhodování, protože práci policisty dělám 22 let a ta práce mě baví a myslím, že ji dělám dobře a těžko by se mi odcházelo.

Co pro vás bylo poté, co jste přišel o manželku, nejtěžší v péči o rodinu?

Marek Dvořáček: Pro mě bylo nejtěžší zorganizovat chod rodiny, protože do poslední chvíle, i když manželka byla upoutána na lůžko, tak pořád to bylo o tom, že část těch starostí mi pomáhala nést. Ale teď je to všechno na mě, abych si pohlídal, kdy které dítě má jaký kroužek, kdy co potřebuje do školy, jaké potřebuje oblečení, a do loňského roku jsme byli na vše dva. A když každý zařídil půlku, tak to fungovalo.

Jenže když já teď zařídím půlku, tak ta druhá půlka chybí. A v tomto je to pro mě nesmírně těžké to vše zvládnout, zorganizovat, takže máme plánovací kalendář, vzkazy na ledničce, máme papírky, co kdy je potřeba. Ty pravidelné věci, že je škola, ale spíše ty nahodilé věci - děti jsou činné ve folklorních souborech. Pokud vystupují, tak někdy může dojít ke kolizi těch programů, kdy jedno dítě mi vystupuje v jedné obci a další v druhé obci, takže i nějak logisticky to dát dohromady je těžké.

A jak pomáhají děti?

Monika a Karolína: My jsme se ségrou přes týden na internátu, takže naše největší starost o víkendu je úklid a vaření. A taky o víkendu jezdíme s taťkou nakupovat, protože taťka..

Marek Dvořáček: ...v týdnu pečivo nakoupím, to děti nehladoví (smích)

Monika: .. ale už je třeba přemýšlet v pátek, co se bude vařit celý víkend, abyste si nakoupili.

Tatínek se naučil vařit? 

Marek Dvořáček: Ne, tatínek vaří dvě základní jídla a to buď brambory s cibulkou, nebo nudle s mákem. Tady začínám a končím. Ale moji rodiče, maminka je doma v důchodu, takže nám moc pomáhá. Ohřát párky, připravit snídani, to ano, ale že bych se pouštěl do svíčkové, to ne.

Chtěl byste vy nebo i vaše děti nekomu poděkovat?

Karolína: Poděkovat se dá hodně lidem. Hodně lidí nám pomáhá...

Marek Dvořáček: Je to opravdu těžká situace, ale lidi mají dobré srdce, je jich hodně a pomáhají a za to jim děkuju. Ať už jsou to moji rodiče, můj nadřízený, nejbližší přátelé, kteří nás neopustili. To těžké se někdy vyzdvihuje. Je to třeba jen pomoc od kamarádů, že vezmou malou ze školky, zavolají mi, že si ji vezmou domů a pak ji přivezou.

Jsou to drobnosti. I tyto drobnosti mi pomáhají. Jedna paní občas zazvoní a přinese nám buchtu. Nic za to nechce. Ostatní nám pomáhají také drobnostmi, ale pro nás jsou to podstatné drobnostmi. Nezbývá nám nic jiného, než to zvládnout. Nejradši bychom byli, abychom tuto situaci nemuseli řešit, ale stalo se a snažíme se s tím poprat tak, jak to je, abychom šli dál v tom, co máme doma nastavené - morální hodnoty a jaké měly moje děti do teď vychování, tak v tom se snažím pokračovat.