Ptačí říše
Berlínská příroda se stala rájem slavíků

Prapravnučka britského přírodovědce Charlese Darwina jednou večer v Berlíně nemohla usnout, když ke svému velkému překvapení na okně náhle zaslechla tlukot slavíka. Britská vlast Sarah Darwinové totiž zaznamenává výrazný pokles populace tohoto hnědého ptáčka obyčejného zjevu, avšak se zlatem v hrdle. Naopak v Berlíně jich je stále více.

"V Británii to je velmi vzácné. Žít uprostřed evropské metropole a slyšet zpěv slavíka na okně pokoje je velmi výjimečné," řekla agentuře AFP Darwinová, která je v německé metropoli botaničkou v Muzeu přírodních věd. Slavičí zpěv ji v Berlíně upoutal natolik, že se za podpory muzea pustila do projektu, jehož cílem je vysvětlit důvody přítomnosti tolika slavíků v Berlíně.

Milovníky slavičího zpěvu Darwinová požádala, aby jej zaznamenávali na smartphone a posílali do jedné aplikace.

"V Anglii populace slavíků za posledních 60 let klesla o 90 procent. V Berlíně jde naopak o pozitivní tendenci," říká Silke Voigtová-Heuckeová, která projekt koordinuje.

Vědci odhadují, že v Berlíně populace slavíků rostla v posledních 15 letech o šest procent ročně. Dnes tam žije 1200 až 1700 párů tohoto migrujícího ptáka, který odlétá na zimu na jih Sahary.

Slavíci potřebují hustou vegetaci

Urbanizace donutila zvířata, aby opustila většinu evropských velkoměst. Zelené plochy, lesy a parky se ale v Berlíně rozkládají na stovkách hektarů. Slavíky přitahuje zejména přírodní charakter těchto zón.

"Udržujeme naše parky a zahrady v Berlíně v poněkud nepořádném stavu, a to slavíci potřebují," vysvětluje Darwinová. "Stavějí si hnízda na zemi, a proto potřebují hustou vegetaci, která je bude chránit před jinými ptáky, liškami, kočkami a psy."

Park Tiergarten v centru metropole je toho dokonalým příkladem: několik kroků od Říšského sněmu a Braniborské brány se na jeho 210 hektarech skrývá sedm až deset slavičích hnízd.

Jednoho jarního jitra, zatímco liška proběhne jen několik metrů od skupiny amatérských ornitologů, zapíská Voigtová-Heuckeová čtyřikrát, aby slavíky vybídla k odpovědi. Tu dostává téměř okamžitě.

Zpěv ve dne v noci

"Ve dne je zpěv slavíka určen k tomu, aby odehnal případné konkurenty, v noci pak slavík láká samičky, aby s ním hnízdily. Někteří ptáci zpívají celé hodiny," říká.

Kromě sčítání slavíků projekt Darwinové a Voigtové-Heuckeové ukázal, že hudební repertoár ptáků je mnohem širší, než se dříve soudilo. Až dosud se odhadovalo, že slavík má asi 2300 strof, podle vědců jich však může mít až osm tisíc. Nyní chtějí vědci zjistit, zda existují i regionální dialekty.

"Už dnes se ukázalo, že některé typy strof jsou častější v Berlíně a v Braniborsku," říká Voigtová-Heuckeová. "Doufáme, že budeme moci dokázat, že jiné strofy se vyskytují v Bavorsku nebo Porúří," dodává.

Projekt je ve své poslední fázi, ale Darwinová věří, že budou moci v práci pokračovat. Projekt považuje za úspěšný. Umožnil zapojit lidi do pozorování přírody. "Rok a půl jsme vytvářeli toto nezvyklé společenství lidí, kteří se radují z jarního příletu slavíka," uvádí.

"Doslova měníme životy lidí. Jeden muž mi řekl: 'Dřív jsem si při cestě do práce nasadil sluchátka a poslouchal hudbu. Dnes si je sundávám a poslouchám ptáky'," říká Darwinová.