Do Schaffhausenu se vrátil po šestileté přestávce. Ve městě, kde naplno rozjel svou trenérskou kariéru, s rodinou stále žije. S tím, že zdejší tým znovu povede, ovšem moc nepočítal. I proto, že byl spokojený v rakouském Hardu, s nímž získal titul v roce 2017.
„Žádné nabídky jsem neřešil. Ale když se ozval Schaffhausen, celé se to zlomilo,“ upozornil. „Přece jen je o level výš než Hard, má větší mezinárodní ambice.“
Rodák z valašského Zubří při svém prvním angažmá v Schaffhausenu plynule přešel z hráčské role do trenérské a s klubem sbíral úspěchy. Třikrát vyhrál švýcarskou ligu, dvakrát postoupil do osmifinále Ligy mistrů a jednou do finále Poháru EHF.
„Když jsem pak předčasně skončil, sám pro sebe jsem si říkal, že odcházím od rozdělané práce. Chyběl mi ještě jeden titul, což jsem nahradil letos,“ poznamenal. „Ale jinak jsem neřešil, co bylo kdysi. Zabývám se tím, co je tady a teď. Dívat se dozadu bere energii.“
Kádr si postavil podle svých představ
S klubem se dohodl už na konci roku 2017. Díky tomu si mohl poskládat kádr podle svých představ. Jinak by smlouvu ani nepodepsal. Změny byly radikální. Přišlo devět nových hráčů včetně mladíků ze švýcarské reprezentace do 21 let, kterou tehdy vedl. V kádru má mezinárodně známé hráče, jako je Maďar Gábor Császár nebo Srb Žarko Šešum.
„Császár je tu delší dobu, má obrovské renomé. Patří mezi top hráče v lize,“ ocenil trenér. „Šešum měl přijít až po této sezoně, ale chtěl jsem ho okamžitě. Byl jsem rád, že jsme se s německým Göppingenem domluvili a přestoupil dřív. Byl to lídr v kabině i na hřišti, mladí se měli od koho učit.“
K dispozici měl široký kádr, což dokonale využil v play off. Schaffhausen ztratil jediný zápas ve čtvrtfinále. Ve všech ostatních dominoval, ve finále přejel Winterthur.„Moderní házená už se nehraje v šesti lidech,“ připomněl. „Široký kádr byl jedním z důvodů, proč jsme semifinále i finále vyhráli ve třech zápasech. Snažili jsme se rotovat se sestavou a šetřit síly. Play off je tak nahuštěné, že takové věci rozhodují.“
Hrachovec už získal sedm titulů. Dva jako hráč doma v Zubří, zbylé jako trenér – čtyři ve Švýcarsku a jeden v Rakousku. Jedno přitom ví jistě. Nikdy mu vítězný pocit nezevšední.
„Každý titul je náročný, hlavně když se hraje play off. V něm se sportovní kvalita trošku stírá a potlačuje,“ srovnal. „Každého titulu si přitom vážím stejně. Člověk kvůli tomu pracuje hodně dlouho.“
K úplné spokojenosti se sezonou mu chybělo jediné. Vstřelit jeden gól ve 3. kole Poháru EHF, což by znamenalo postup do skupinové fáze. Schaffhausen vypadl se španělskou La Riojou vinou menšího počtu vstřelených gólů na soupeřově hřišti.
„Asi to tak mělo být,“ hodnotí to trenér smířlivě. „Než si změny sednou, chvíli to trvá. Není to otázka dvou tří měsíců.“
Zatímco hráči ještě slaví, Hrachovec už přemýšlí nad příští sezonou. Volno se chystá strávit i doma v Zubří, ale kvůli školním povinnostem svých synů přijede až v červenci. Házenou hrají jedenáctiletý Adam i šestnáctiletý David, který už dostal i pozvánku do švýcarské mládežnické reprezentace.„Oba se narodili v Česku, takže případně by mohli hrát i za český tým,“ naznačil otec, který hrával na křídle. „Nikam je ale netlačím. Hlavně jsem rád, že je to baví.“
Hrachovec doufá, že jednou dorazí do Zubří i s celým týmem. Ostatně pozvánku na tradiční Valašský pohár, který se koná na konci prázdnin, už dostal. Jenže letos to nevyjde.
„Přípravu plánujeme už v lednu a únoru. Takže dávno je jasné, že pojedeme na turnaj do Magdeburku, a navíc nás čeká Superpohár,“ objasnil. „Třeba to vyjde za rok. Rád bych jednou do Zubří na turnaj přijel.“
