Zaujal mě včera uveřejněný článek Ivo Budila nazvaný Jsou Le Penová a Macron jen přechodné figury? (k přečtení zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Ivo-Budil-Jsou-Le-Penova-a-Macron-jen-prechodne-figury-583376 ). Když už jsem bloudil na internetu, našel jsem také velmi pozoruhodný loňský rozhovor s profesorem Budilem, který vyšel pod názvem Západ nás bezostyšně využívá. Je u nás spousta parazitů a loutek (k přečtení zde: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Profesor-Budil-Zapad-nas-bezostysne-vyuziva-Je-u-nas-spousta-parazitu-a-loutek-555407 ).
Padouch, nebo hrdina v jednom malém národě?
O mé dosti (nikoli absolutně, ale silně kriticky) milované Francii píše Ivo Budil v prvním z obou zmiňovaných textů velmi inteligentně, stejně jako o dalších problémech spojených s Německem a Evropou. I jeho poznámky, jak se chovat jako soused dominantního Německa, jsou podle mě velmi střízlivé i racionální. Profesor se totiž elegantně vyhýbá Skylle bezmezného obdivu i Charybdě iracionální kritičnosti a nenávisti.
Jediná věc, ve které bych s ním nesouhlasil, je, když se vyslovuje ke vzniku republiky v roce 1918. Myslím si totiž, že nejde o to nazvat někoho padouchem nebo hrdinou. Nekonečné oslavy, které jsme zažili v minulém roce, a stále opakovaný jednostranný pohled pouze z českého hlediska, vyvolávaly nicméně dojem, že tehdy šlo o postoj všeobecně sdílený. Je nutné dodat, že vedle Čechů do Československé republiky vstupovaly i jiné národy, jejichž náhled na vznikající republiku byl velmi pravděpodobně odlišný. Navíc jsem zcela postrádal diskusi, zda rozhodnutí našich tehdejších elit bylo z delšího pohledu správné či chybné. Vzhledem k následné německé okupaci a komunistické dominanci mi taková debata nepřipadá zbytečná.
Když se včera všude tančilo…
Zpětné hodnocení tak významných událostí (a je samozřejmě otázkou, kdo ho má provádět – historici, novináři, politici?) je podle mého názoru důležité hlavně proto, abychom se poučili z případných minulých chyb. Poučit se z minulých chyb (a že jsme jich – jako ostatně každý národ – udělali) je základem procesu učení, který snad povede k růstu a „zdokonalování“ národa. Chyby dělají všichni. Ti chytří se z nich poučí, ti hloupí ne a pak je opakují stále znovu a znovu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
