Článek
Cestu esesáků podrobně popsal i německý autor Peter Meier-Hüsing v knížce Nacisté v Tibetu. Na počátku bylo setkání mladého vychytralého biologa Ernsta Schäfera, který si nedělal moc starostí, s kým se paktuje, a šéfa SS Heinricha Himmlera.
Proč vlastně zapálený nacista Himmler stál o Tibet? Podle bláznivých teorií z devatenáctého století totiž byli takzvaní „Praárijci“, se kterými se nacisti spojovali, přírodní katatrofou vyhnáni z oblasti pouště Gobi a dostali se do Tibetu. Vídeňák Wiligut, bývalý rakousko-uherský důstojník, opilec a podvodník, se stal Himmlerovým esoterickým poradcem. Vyprávěl mu, že je jasnovidec a že si pamatuje „pragermánskou dobu“ nebo historky o tom, že na Zemi žili obři a trpaslíci. Himmler podivína povýšil - zastával pak vysokou funkci v SS - a jevilo se mu jako logické, že je třeba vyrazit do Tibetu a najít kořeny Germánů.
Toho využil ambiciózní Schäfer, kterého se Himmler jednou ptal, jestli v Asii viděl někoho se světlými vlasy. Biolog to popřel, ale dostalo se mu kázání, že evoluční teorie je hloupost a nordický člověk spadl přímo z nebe. Schäfer nevěřil svým uším, ale hned mu došlo, že z SS může vytáhnout peníze na výpravu do Tibetu, kde by mohl zkoumat svá zvířata.
Himmler přidělil nejen peníze, ze zamýšlené vědecké výpravy udělal politickou nacistickou akci. Konala se pod hlavičkou SS a přidali se k ní individua jako Beger, který měl měřit hlavy Tibeťanů a zjistit, jestli to jsou pořádní Praárijci. Angličanům, kteří ovládali Indii, se to příliš nelíbilo, ale v roce 1938 ještě nebyla válka, takže neochotně výpravu povolili.
Ernst Schäfer na návštěvě u místního vládce
Němci ovšem porušovali pravidla a také lhali, jak mohli. Stříleli zvířata a pronikli až do tibetské Lhasy - to vše bylo zakázané. Po celou dobu pilně komunikovali s Himmlerem, který se těšil, že mu přivezou nějakého Praárijce nebo alespoň jeho kostru. Zároveň ho zajímal proslulý odolný tibetský ječmen, který by se mohl uplatnit, až bude panská rasa kolonizovat divoká území a podřadné národy budou zlikvidovány nebo odsunuty někam na Sibiř.
Zápisky z výpravy znějí děsivě i komicky. „V tibetské šlechtě se zrcadlí něco z hrdé válečnické vznešenosti a mužnosti, stručně řečeno árijství, které však bylo zakryto a zničeno tibetským buddhismem,“ domnívá se například Schäfer.
Výprava SS přistála v Kalkatě a vyrazí do hor.
Tibetská šlechta a mniši Němce moc nechápali, jejich informace o Německu byly nulové, ale nakonec si celkem oblíbili plavovlasé obry, kteří prováděli podivné rituály. Ke bratření docházelo zejména díky čchangu (himalájské pivo), které se tam hojně pije dodnes.
„Naše pochybná sláva a obliba je zčásti založena na tom, že jsme se v nejkratší možné době stali skutečnými odborníky na pití piva čchang. Čím víc jsme prosluli jako nezdolní a vytrvalí pijáci piva, tím víc úcty a vlivu jsme získali,“ poznamenal si Schäfer.
Tibeťané byli překvapeni, že se vousatí běloši chovají neformálně, a taky je potěšilo, že rozdávají dárky. Angličané vždy zachovávali distanc a působili více namyšleně, ačkoliv skutečné názory nacistů Tibeťané neznali. Němci tam zažili hodně bizarních historek, ale začátkem války se museli vrátit domů. Schäfer chtěl dělat kariéru a požádal Himmlera o zřízení Asijského insitutu SS, kterému by šéfoval. To se nepodařilo. Místo toho musel Schäfer na vojenský výcvik do Prahy a začala se připravovat poněkud bláznivá vojenská akce, která měla škodit Britům přímo v Indii. Nikdy se neuskutečnila.
Biolog skončil ve Finsku v jednotce SS Nord a zasáhl do bojů proti Sovětům. Později se mu podařilo dokončit film z Tibetu, ale Hitlerova říše se pomalu hroutila a s ním i sen o kariéře.
Po válce Schäfera krátce uvěznili Američané. Vyprávěl jim, že byl rebel a v podstatě antinacista. Těmto pohádkám sice moc nevěřili, ale nakonec byl označen za méně významného přisluhovače a nic se mu nestalo. Po válce napsal několik vzpomínkových vyprávění o Tibetu, kde se kupodivu vůbec neobjevují slova jako SS a Himmler. Sám sebe vykreslil jako romantického hrdinu z příběhů Karla Maye.