V zákulisí košického stadionu při mistrovství světa Jiří Fischer (38) každou chvíli s někým debatoval. U chlapa, jehož statná postava působí podobně impozantně jako kdysi na ledě, se v chodbě u šaten za chvilku vystřídali detroitský centr Dylan Larkin, trenér John Hynes z New Jersey nebo Chris Drury, asistent manažera New York Rangers.
Každý vřele zdravil jednoho z ředitelů Detroit Red Wings, tiskl jeho obří pravici, smál se a hovořil především o hokeji. Jediný krajan pracující ve vedení klubu NHL předtím obědval s rodiči Jacka Hughese, favorita nastávajícího draftu. Denně slyší tolik informací přímo od zdroje, tolik originálních názorů. Nikdo z Čechů není v branži tak „in“.
Poté, co mu kariéru předčasně ustřihla vážná srdeční příhoda, už dvanáct let s neutuchající vervou dře pro Wings v jiné roli. Jezdí, létá, pátrá po posilách a ve věčném kalupu se podílí na výchově dvou synů.
Jaké máte úkoly coby ředitel hodnocení hráčů?
Moje odpovědnost trochu vzrostla. Poslední tři roky zkouším v Severní Americe i Evropě najít kluky, kteří už jsou příliš staří pro draft. Kluky, kterým hokejový průmysl NHL z nějakého důvodu nevěřil, a oni najednou dozráli, zlepšili se a kluby ťukají na jejich dveře. Talenty se hledají všude. Zvedá se každý balvan.
Jak vás zvedání balvanů baví?
Hodně! Ti hráči už nejsou děti, ale pořád se nacházejí v raném hokejovém věku. Někteří už mají rodiny. U nás v Detroitu jsme takhle získali třeba Libora Šuláka nebo slovenského brankáře Patrika Rybára.
Kolik jste při šampionátu na Slovensku denně potkal lidí?
Co nejvíc. Ty rozhovory mě baví. V hokeji záleží na kontaktech, vztazích, předávání informací. V byznysu je klíčové pěstovat si vzájemný respekt s co největší spoustou lidí. Největší esa v něm jsou inteligentní, pracovitá a psychicky odolná.
Kolikrát za sezonu jste přeletěl Atlantik?
Osmkrát až desetkrát tam a zpátky. Někdy se letím seznámit s hráčem, lidmi z jeho okolí. Nebo jedu na nějaký turnaj. Nikdy na náhodu. Každá cesta má svůj cíl.
Co přesně děláte?
V létě si nastavíme organizační filozofii. Určíme si, jak přesně budeme doplňovat zásoby talentů. Mám své žebříčky hráčů z univerzit a evropských soutěží podle výkonů z minulé sezony. V září v kempu naživo vidíme, koho v klubu máme, koho budeme potřebovat do prvního týmu a koho na farmu. To je první fáze.
Co obnáší ta další?
Cestování a seznamování se s borci, kteří by se v příští sezoně mohli prát o NHL. Každý dobrý skaut podrobně pozná hráče i jeho okolí. Klub NHL nepodepíše někoho naslepo, podle statistik nebo povedeného turnaje za nároďák.
Jednáte v utajení?
Hokejový rybník je malý, je hloupost schovávat se za rohem a hučet do hráče, ať nikomu nic neříká. Je důležité, aby jeho klub o našem zájmu věděl. Chceme, aby hrál dobře, nenervoval se. Všechno by mělo být fér, aby si švédský, finský nebo český manažer mohl připravovat mužstvo na další sezonu.
Letos máte cenný úlovek, že?
Ano, Oliwera Kaskiho. Beka, praváka, nejužitečnějšího hráče základní části finské ligy, reprezentanta. Zájem o něj měl v NHL vlastně každý.
Proč si vybral vás a Detroit?
Rozhodují detaily. Musíte pro úspěch udělat co nejvíc.
Slíbit místo v prvním týmu? Nabídnout co nejvyšší částku?
Peníze nejsou klíčové. Nováčkovská smlouva je standardní, možná je někde bonus navíc, o malinko větší suma za působení na farmě. Nesmíte přijít a hodit balík na stůl. S něčím takovým jsem se nesetkal.
Zlanaření Kaskiho je váš triumf?
Byl to momentální cíl. Ale podstatné je, aby se hráč v lize chytil a prosadil. Nehledáme kluka, který nám pak nenastupuje ani na farmě nebo po pěti měsících letí domů do Evropy. Jde nám o dlouhodobé zlepšení, ne o roční záplatu.
Existuje ještě třetí fáze sezony?
Ano. Patří do ní rozhodování hráče, vybírání z nabídek. Kdyby měl kluk jednu nabídku z NHL, řekl bych si, že jsem nevybral toho správného. Náš klub se snaží vytvořit co největší hloubku talentu na všech postech. Vytváříme vnitřní konkurenci, soutěživost je nutná.
Hovořil jste o létání. Kolik kilometrů ročně nařídíte?
V průměru najezdím 40-45 tisíc mil ve svém autě (zhruba 70 tisíc kilometrů). Připočtěte další štreky v půjčených vozech, v autobusech a vlacích... To vše je součást práce.
Jak často jste mimo domov?
Třeba v lednu jsem v Detroitu strávil jen sedm nocí a v únoru osm.
Jste rozvedený. Jak zároveň stíháte vychovávat své dva syny?
Není to snadné. Ale zvládáme to.
Jak se jim daří?
Braidan už je v sedmnácti chlap. Postoupil na finálový turnaj osmi nejlepších týmů v Americe. Dal na něm pár gólů, byl nadšený. Dostal pár nabídek na stipendium z univerzit. Snaží se, pracuje na sobě.
Co Lukáš?
Většinou je u mámy, vídáme se, kdykoliv můžeme. Teď si ve dvanácti zahrál první turnaj v Evropě - ve Francii za výběr Czech Knights. Byl v kabině s Čechy. Vzal jsem svoji mamku, aby ho viděla v akci. Ještě ve Francii nebyla. Byl to fajn týden.
Jak se vede otci?
Zrovna je v Detroitu, pomáhá mi s výchovou kluků. Je fér a neústupný, pokud dělají, co se nemá. Jsem vděčný za všechno, co pro mě rodiče nebo děda udělali.
Realizační tým české reprezentace pro Světový pohár a v něm Jiří Fischer.
2002 - Detroit Red Wings: Dominik Hašek, Jiří Šlégr, Jiří Fischer a Ladislav Kohn.
Máte zlato z mistrovství světa i Stanley Cup. Stanovil jste si cíl stát se generálním manažerem klubu NHL. Ten trvá?
Dlouhodobé cíle mi zůstaly. Krátkodobé jsou důležitější.
Do Detroitu se coby nový GM vrátil Steve Yzerman. Co to pro vás znamená?
To se uvidí. Zatím mám popis práce, které se věnuju. Se Stevem jsme se viděli před mým odletem do Evropy, když ho v aréně slavnostně uváděli do funkce. Bavili jsme se chvíli, byl to pro něj hektický den. Vracel se po devíti letech, během kterých pracoval pro Tampu. Odešel jako ikona a vrátil se jako ikona.
Pak už jste s ním nemluvil?
Asi hodinu jsme si telefonovali. Domlouvali jsme se, co a jak uděláme na Slovensku. Probrali jsme jeho filozofii při vyhledávání hráčů, jaká vyznává kritéria. Bavili jsme se o typech hráčů, které nás zajímají.
Co s vámi bude dál? Je výhoda, že jste s Yzermanem hrál?
O tom vůbec nespekuluju. Končí mi smlouva. Uvidíme.
„Myslím, že Filip Hronek teď bude deset let nejlepším českým bekem.“ |
V čem tkví Yzermanovo kouzlo?
Vstoupí do místnosti a lidi přeruší svou činnost, zvednou oči. Budí obří respekt, který získal svými úspěchy, chováním, jednáním s lidmi, zápalem pro práci. Tampu posunul o pár kategorií výš. Vyhrával jako hráč i jako manažer s kanadskou reprezentací na olympiádách.
A teď se od něj čekají divy taky v Detroitu, že?
Jakékoliv setkání nebo chvíle v jeho přítomnosti je školou života. Sám sebe drží ve skromnosti, nevede falešné plané řeči. Je psychicky odolný, zvládne uklidnit těžkou situaci. Snad se brzy začneme přibližovat tomu, co Steve dokázal v Tampě.
Wings ještě za vás bývali šlechtou NHL, nedávno klesli ke dnu. V jaké fázi je jejich přestavba?
NHL je jediná liga, v níž za léto nenakoupíte posily, které by klub táhly za titulem. Dobrá, můžete přeplatit volného hráče na trhu, ve výjimečném draftu získáte McDavida nebo Matthewse. Ale stejně se mužstva budují sedm až deset let. Proces je složitý a zajímavý. Tvoříte jádro zralých hráčů, které potáhne všechny ostatní s menšími rolemi.
Detroit už ho má?
Přebudování běží několik let. Vzali jsme v draftu Larkina, Manthu, Bertuzziho, Athanasioua. Teď přicházejí mladší kluci – Rasmussen, Zadina, Hronek, Cholowski. Mají před sebou výbornou budoucnost, teď potřebujeme, aby dozráli. K nim musíme přihodit další hráče, aby hloubka talentu byla co největší.
Filipové Hronek a Zadina v dresu Detroitu.
Co dřímá ve Filipu Hronkovi?
V první zámořské sezoně dominoval v juniorce. Ve druhé začínal na farmě jako náhradník, ale postupně se prokousal na prvního beka. Ve třetí cestoval mezi AHL a NHL. Zásadní je rozdíl v jeho smýšlení a přístupu k hokeji. Nejprve mu hlavou letělo: „Už aby mě zavolali nahoru!“ Pak uvažoval jinak: „Chci hrát NHL. Udělám všechno. Co musím zlepšit? Vypracuju si to.“
Takže půjde dál nahoru?
Ano. Pokrok byl vidět i na šampionátech. Myslím, že teď bude deset let nejlepším českým bekem. Má sebevědomí, je tvořivý, nezbavuje se puku. Znám jeho rodiče, je dobře vychovaný. Prospělo mu, že do patnácti hrál centra. Přeju si, aby u nás strávil celou kariéru a byl dominantní v NHL i v reprezentaci.
Věříte, že podobně jako on rozkvete talent Filipa Zadiny?
Minulé jaro a léto měl hodně specifické. Rozebíralo se, jak vysoko půjde na draftu, do jakého klubu. Podstoupil testy NHL Combine, mnoho pohovorů, každý ho chtěl poznat. Na draftu mu předpovídali třetí místo, pak se řešilo, proč klesl na šesté.
Jste rádi, že vám spadl do klína?
Každopádně! Na naše volby v draftu nemám vliv, jen se dívám z tribuny. Ale všichni jsme byli nadšení.
Kdekdo čekal, že skočí rovnou do NHL. Proč se v ní nechytil?
Když si na kempu nevybojoval místo, zkoušel se prosadit mezi profíky na farmě, což není snadné. Sezona ho psychicky testovala. Po šampionátu dvacítek měl spoustu smíšených pocitů. Ale vrátil se do AHL a dominoval. Nakoukl do NHL, zase o úroveň výš. Teď přesně ví, na čem pracovat, v čem se zlepšit.
Tenisoví trenéři tvrdí, že hráči potřebují víc pilovat přednosti než dohánět slabiny. Jinak ztratí identitu. Platí totéž u Zadiny?
Je to úplně stejné. Když střelec bude pracovat jen na bránění, jak se bude po tréninku cítit? Musí dávat góly, dostávat se do zakončení, připravovat šance ostatním, aby ho hokej bavil a měl chuť dřít. To je jeho přirozenost. Jedině tak se může dostat na nejvyšší úroveň.
Musí ovšem zvládnout základy defenzivní práce, že?
Samozřejmě. Mladí hráči neumějí dokonale dvě věci. Musejí se naučit vyhrávat a bránit. Důvěra trenéra roste s tím, čím víc toho hráč vytvoří a čím méně toho zkazí. Obecně vzato: Pokud někdo přestřílí své chyby, je to v pořádku. Filip musí najít cestu, aby se prosadil v NHL. Aby k němu postavili nejlepšího centra. Proto musí být nejlepší křídlo. V Detroitu každý chtěl hrát v lajně s Zetterbergem a Dacjukem. O místo vedle nich byla dračka.
Takže není třeba panikařit, když se mladík z prvního kola draftu nějakou dobu školí v AHL?
Ne. Podívejte se na Slováka Tomáše Tatara, s výnosnou smlouvou hraje první nebo druhou lajnu v Montrealu. Přitom kdysi strávil tři a půl roku na farmě Detroitu. Každý má svou cestu. My Filipovi věříme.
V letošní dražbě talentů se zřejmě žádný z Čechů neprotlačí do prvních dvou kol. Jak vidíte blízkou budoucnost krajanů v NHL?
Nemá smysl ohlížet se do minulosti. Co bylo, už nebude. Je třeba řešit, co právě je, ne budit negativní náladu. Při hodnocení hráčů nezáleží jen na gólech a asistencích. Důležité taky je, kolik minut kdo strávil na ledě, jak byl vytížený v oslabení, jak si vedl na buly... Tak si vytvoříte reálnější obrázek.
Není ale zarážející, že se Češi za dvacet let svezli z úplné špičky nejen za Kanaďany, Rusy či Američany, ale i za Finy a Švédy?
Těžko porovnávat vývoj hokejistů v různých érách a režimech. Prostředí je úplně jiné. Je pravda, že některé země udělaly ohromný pokrok ve výchově a vývoji hráčů. Ke Švédům se přidali Finové, mají vlastní přístup a v každém ročníku několik výjimečných hráčů.
No právě. A Češi tápou. Co s tím?
Četl jsem hodně kritiky na (šéftrenéra) Slávu Lenera. Přitom udělal dost dobré práce. Ale je pravda, že se musíme zlepšit. Záleží na svazu, klubech, hráčích, rodičích, agentech, aby se prostředí kultivovalo. Abychom vychovávali hokejisty pro nejvyšší úroveň - pro olympiády a Světové poháry, protože mistrovství světa nedává úplně objektivní obrázek o rozložení sil.
Co navrhujete?
Hodně se toho namluví. Řešení nikdy není jen jedno. Všechno se odvíjí od lidí. Začíná se u rodičů - jak vychovávají své děti. Pak záleží na trenérech - jak se chtějí zlepšovat a vzdělávat. Je úžasné, jaké ekonomické podmínky svaz vytvořil pro mládež. Jde jen o detaily, jak využívat prostředky získané z minulého mistrovství světa v Praze a Ostravě.
Co byste poradil rodičům?
Musí držet kluky na uzdě, dostat je do prostředí, které je tlačí, nedá jim nic zadarmo, donutí je, aby na sobě sami pracovali. Mně se líbí, když hráč jde na individuální trénink, pokud si ho zaslouží. Ne aby ho na něj táta dohnal. Když udělá tisíc dřepů denně jako Jarda Jágr, může jít na speciální lekce bruslení.
Jak je v Česku hokej drahý ve srovnání se Severní Amerikou?
Spousta lidí u nás si neváží toho, co má. Braidan hrál v minulé sezoně za tým do šestnácti let. Když má starší teenager hrát zápasy, přidat si tréninky dovedností, cestovat a přespávat v hotelech, vyjde to na deset až dvacet tisíc dolarů (230 až 460 tisíc korun). U Lukášových vrstevníků platíte sedm až patnáct tisíc (160 až 350 tisíc korun). Příspěvky u nás jsou výrazně nižší.
Nevlídné hokejové prostředí dál odrazuje řadu slušných lidí. Svazovým šéftrenérem se po Lenerovi stal Filip Pešán, jenž mluví o změně kultury. Může ji právě on spustit?
Výsledky ukážou, jaká to byla volba. Filipa znám, jsme kamarádi, týden bydlel u mě v Detroitu, já byl u něj doma. Hodně mu fandím. Taky díky němu jsou Bílí Tygři úspěšní.
Věříte tedy, že český hokej znovu povstane?
Jde o to, aby všichni spolupracovali, nešli proti sobě. Svaz, kluby, agenti, rodiče. Ve Švédsku nakopli hokej tím, že se sjednotili na programu, který pak všichni dodržovali. Doufám, že se něco podobného stane u nás a že Filip bude v tom procesu jednou z důležitých osobností.
