Před měsícem proběhl v parku pod břevnovským klášterem již pátý ročník pivního festivalu První pivní máj. Chvíli nám trvalo než jsme se prokousali fotkami, upravili je a přepsali poznámky k pivům (květnové pivní festivaly nás nenechaly ani vydechnout), nakonec jsme se rozhodli alespoň pár řádků k akci a zde čepovaným pivům napsat.
Festival probíhá od prvního ročníku prakticky beze změny. Hlavní roli hrají jednorázové plastové kelímky, které povinně fasuje každý zájemce o pivo a se kterými se potom hlasuje o nejlepší pivovar. Jedinou změnou je, že místo dříve úplně zakázaných sklenic si dnes můžete vlastní donést, ale kelímek navíc k čepovanému pivu dostanete stejně. Hlasování probíhá chaoticky vršením kelímků do komínků v hlasovacím zařízení uprostřed festivalu, v pozdějších hodinách se za účasti řádně nachmelených návštěvníků strhává v chaos přesunů kelímků mezi jednotlivými pivovary a okolními popelnicemi. Každopádně v dnešní době, kdy nejen Evropa bojuje s plastovým odpadem na všech frontách, to vypadá jako bychom se pomocí stroje času přesunuli do minulého tisíciletí.
Místo na louce pod klášterem je ale pěkné, takže pokud člověk odhlédne od onoho všudypřítomného plastu, tak si festival může docela užít. Hudební program je decentní a nerušivý, suší jen poměrně primitivní pivní „soutěže“ a neustálé „vtipy“ moderátora, za které by se styděli i puberťáci ze základní školy. Jídlo je oproti jiným festivalům omezeno spíše na méně lákavě vypadající rychlovky typu langoše a klobásy, to je sice docela obvyklé i na dalších festivalech konajících se po Česku, ale v Praze úplně tolik ne.
Nicméně to, pro co sem většina lidí přichází – tedy nabídka piva – nakonec nebyla zdaleka tak špatná, jak jsme se obávali. Skoro nám přijde, že rok od roku se zde objevují lepší pivovary a ty špatné postupně vypadávají. Z plánované několikahodinové návštěvy jsme zde nakonec zůstali od začátku až prakticky do konce a ve dvou ochutnali celkově 20 třetinek piva.
Co nás nejvíce zaujalo? Jako obvykle jsme se vrhli převážně na piva, která jsme ještě neměli. Nejvíce ze všech piv nás zaujala nová dvojitá New England IPA Gunk Galore vařená Zhůřákem ve spolupráci s pivovarem Raven. Extra ovocné a šťavnaté pivo, hodně plné, doplněné příjemnou lehounkou nakyslostí. Výborný kousek. Pro jistotu jsme si od Zhůřáka dali ještě jedno pivo – Simcový šprt – lehká třináctka IPA – se povedl podobně dobře, šlo o nálož citrusů s nádechem pryskyřice a optimální střední hořkostí. Zhůřák je prostě legenda.
Potkali jsme i dalších několik povedených piv – třeba novou IPA Nocturno od již nelétajícího Čestmíra. Je to příjemně hořké pivo s tóny citrusů a kořenitosti, moc pěkně pitelné. Překvapil nás i děčínský pivovar Nomád se svojí Sněhulajdou, silným pšeničným pivem chmeleným za studena americkými chmely. Příjemný počin s tóny koření, jablečných křížal, citrusů a tropického ovoce. Jak v poslední době Nomád vaří spíše různé divočiny, tak tohle je naopak hezky vyladěný kousek (taky vyhrál na degustační soutěži Jarní cena českých sládků).
Dále nás bavila třeba IPA I'm going slightly mad od pivovaru MadCat z Kamenice u Jihlavy. Je to opět ovocná bomba s tóny tropického ovoce i žlutých melounů, lehce nasládlá, středně hořká. Vlastně skoro taková New England IPA. Příjemný byl i Imperial Lager čepovaný z vysmoleného sudu od domácího Břevnovského pivovaru. Ani nevadilo, že se soudek nepodařilo narazit a pivo se muselo vylévat z otvoru nakloněním. Zajímavý silák s tóny sladu, medu, sušených švestek i meruněk, jablečných křížal, s lehkým dřevitým nádechem na pozadí. Piva od tohoto pivovaru nás v poslední době moc netěší, ale tohle rozhodně byla příjemná výjimka.
Pak tu bylo mnoho piv, která nás sice přímo nenadchla, ale ani neurazila a pila se dobře. Například pohodový Kukla Kellerbier z Padochova (i když bavorské kellerbiery tolik nepřipomínal), divočejší černá IPA s kořeněnými tóny Emo Emu od již zmíněného Nomáda či citrusovější APA Prometheus z Podlesí.
Písecký pivovar zase přivezl silnější verzi svého Stoutu s čokoládovými tóny či vydatněji chmelenou novou APA Cardu-US. Od pražského pidipivovaru Kail nám zase docela zachutnal „svrchně kvašený ležák“ Luďan.
Zbylá piva za zmínku příliš nestojí, můžete je najít v seznamu námi ochutnaných piv. Potkali jsme sice několik nepříliš povedených piv, ale žádné z nich nebylo přímo špatné, což můžeme považovat za úspěch, to se nám většinou na festivalech nestává.
Nakonec jsme si festival docela užili (i díky tomu, že jsme na něm potkali mnoho známých) a příští rok se sem možná zase znovu vydáme. Ale doufáme, že jednou pořadatele trkne s tím plastovým peklem něco udělají…
Více fotek najdete v naší fotogalerii Pátý První Pivní Máj.
