Březen, to je pro rybáře balzám na duši. Pokud tedy panuje pěkné počasí. V půlce měsíce už bývají všechny níže položené vody otevřené, mělčiny se hezky prohřívají a ryby začínají konečně jevit skutečný zájem o potravu. Půda je vlhká, naměklá, a když se do ní opře sluníčko, pěkně voní. Zapíchnout v tuhle dobu vidličky do břehu skutečně není problém. Já vidím březen tak, že je to první měsíc v roce, kdy má smysl zkoušet první větší kapry na menších stojatých vodách, i když z nich slezl led třeba jen před nedávnem. Mimochodem, je to skutečně skvělý čas. Kapři se dávají do pohybu a při tom si i něco zobnou. Ještě to není ten skutečný čas na kapry, ale jakmile se ryby pohnou, je tu podstatně větší šance, než když někde jen tak „parkují“ a vy je musíte pracně hledat. I teď je samozřejmě výběr místa velmi důležitý. Jenže kapři už nám to alespoň trochu usnadňují – sem tam se objeví bublinka a v čisté vodě už můžeme zahlédnout i ryby projíždějící u břehu.
Jarní období je pro mě vždycky velké dilema. Mám hodně rád jednoduchý lov se splávky u břehu. Prostě jen jednoduchý malý splávek, nějaký ten broček na vyvážení, na konci vlasce háček a hotovo. Splávek jenom zhoupnu a spodním hodem ho položím na hladinu kousek od břehu a nedaleko něj pak ještě jeden. Stejně tak mě ale baví chytání s jemným feederovým prutem. Nahazuji také jen kousíček od břehu. Vlastně jen tak daleko, jak mi dovolí hmotnost nástrahy, protože nepoužívám žádné krmítko ani zátěž, nebo jen miniaturní. K tomu všemu používám ty nejjemnější špičky, které mám k dispozici.
Jako nástraha mi nejčastěji poslouží pěkná rousnice a na druhém háčku mívám nastražený kousek pečiva. S tím se ale obtížně nahazuje, a tak musím přidat na vlasec alespoň jeden dva bročky. Dávám je zhruba 30 cm od nástrahy. Je to skvělé chytání. Berou cejni, karasi, plotice a často se splete i ten očekávaný kapr. Zabrání bývají velmi jemná, opatrná. Ta od kaprů. Ještě nejsou jaksepatří v ráži a s nástrahami si tak trochu pohrávají. Je velmi vzrušující sledovat ty pomalé záběry. Vlasec se napíná a někdy pomalu povoluje a ani ta nejjemnější špička se někdy vůbec nepohne. Záběr je vidět pouze na vlasci. Čas od času se najde divoch, co nástrahu prostě popadne a jede. Občas zase vlasec zavadí o rybí ploutev a ryba ho kousek popotáhne. To se ale brzy naučíte rozeznávat, když se budete takovému lovu trochu věnovat.
Další nástrahou, kterou na jaře, ale nejen na jaře, při tomto jemném lovu u břehu velmi rád používám, je těsto. Někdy si ho připravuji i sám, ale většinou prostě sáhnu po nějakém osvědčeném komerčním výrobku. Je to bez práce a tato těsta velmi dobře fungují. Jejich výhoda spočívá v tom, že si mohu jednoduše a rychle připravit tak velkou nástrahu, jak právě potřebuji, ať už na kratší či delší hod, anebo k vyselektování drobných ryb, či naopak. Obvykle chytám se dvěma pruty. Na jednom mám nastražený větší kousek a na druhém menší. Na jaře člověk nikdy neví, jak moc budou ryby při chuti, a tak se musí zkoušet nejen velikost nástrah, ale i různé barvy a příchutě. Rád na těsto ještě nakapu nějakou kalící tekutou dobrotu…
S těstem je jednoduchá práce, ale ani tady se nemůže nic jen tak odbýt. Jsou dvě možnosti, jak kousek těsta nastražit. Lze jím prostě jen obalit háček, anebo si můžete dát tu práci a nastražit těsto na vlasový přívěs mimo háček. Já často chytám na místech s mnoha překážkami. Nahazuji blízko k potopeným větvím, protože právě na takových místech se kapři často zdržují. A právě tam pak nastražuji beztvarý kousek těsta rovnou na háček, protože volný háček s nástrahou na přívěsu se mi tu často za něco zachytí. Tento způsob nastražení používám jen na čistých místech bez překážek.
Při tomto lovu moc nevnadím. Mám k tomu několik důvodů. Jednak se ryby ještě moc nekrmí a já nechci zbytečně lákat na loviště drobné ryby, ale také nechci způsobit zbytečně hluk. I tak bývají ryby blízko břehu dost ostražité. Aby mé nástrahy neležely na dně jen tak jako dva kůly v plotě, rozhodím okolo nich pár kousků těsta nebo několik rychle se rozpouštějících pelet, aby bylo na lovišti trochu vůně a abych tam trochu zaměstnal kapry, kteří se tam případně objeví. Když se na loviště nachomýtnou kapři a jeden z nich se začne zajímat o kousek návnady na dně, ostatní ho obvykle rychle napodobí. Pak je větší šance, že některý z nich najde i nástrahu s háčkem a vezme ji do tlamky.
Maličký problém mi dělá bahnitější dno, do kterého mohou mé nástrahy zapadnout. To potom nastražím mimo háček třeba kuličku plovoucího boilie a to pak obalím těstem. Nástraha nezapadne do sedimentu příliš hluboko a dokonce tak můžu vytvořit neutrálně vzplývavou nástrahu. V takovém případě opět přidávám na vlasec nějaký broček, protože jinak bych nedokázal napnout vlasec. Broček je pak blízko nástrahy. Při lovu s nástrahami bez zatížení nebude vlasec nikdy dokonale napnutý a už vůbec ne tak jako při lovu s krmítkem nebo zátěží, ale nemůže zase jen tak volně plápolat pod špičkou. Nějaké napětí v něm být musí, aby se daly odezírat záběry. Tohle sdělení sice může vyvolat obavy v tom smyslu, že záběry nebudou zřetelné, avšak znepokojení vůbec není na místě. Vlasec i jemná špička prutu vám dají vždy jasně na srozuměnou co dělat.
I když je feeder statická rybařina, nic mi nebrání v tom, abych zkusil jiné místo, pokud se do hodinky nedočkám záběru. Sbalit si svých pár věcí netrvá ani pět minut a zajímavých partií okolo každé vody může být víc. Nicméně mám-li na původním místě nějaké náznaky přítomnosti ryb, se stěhováním moc nespěchám. Spíše se snažím něco vyčarovat z toho, co mám k dispozici. Trochu si pohraji s nástrahou, zkusím povolit vlasec tak, aby klesl na dno a nerušil ryby. Často se mi pak stane, že najednou přijde vskutku razantní záběr, a pak už jde jen o to, zda zaseknutou rybu zdoláte, nebo ne. Ryba zaseknutá nakrátko, to je adrenalin a musíte na to být připravení. Proto jsou nutností pevné háčky a spolehlivý vlasec, který dokáže rybu udržet i před překážkou. Lepší službu než tvrdý a silný prut vám prokáže prut sice silný, ale s měkčí akcí, který dokáže bezpečně odrazit prvotní nápor ryby.
Většina rybářů bude asi hned pátrat po kaprech, ale mě při „rozjezdu“ sezóny zajímají i jiné ryby. Po potravě se čiperně shání karasi, ozývají se také první líni a já jim rád vykročím naproti, protože raději chytám alespoň menší ryby, než bych seděl bez záběru. A on se mi tam dříve nebo později nějaký kapr stejně přimotá. Když zaznamenám zájem těchto ryb, mohu si vybrat: buď se stěhuji a hledám jiné místo, kde bych také mohl narazit na kapry, anebo zůstanu a budu se bavit. Pak sáhnu po sáčku s vnadicí směsí a čas od času hodím na loviště malou kuličku navlhčené vnadicí směsi, která se musí s jemným plesknutím rozbít o hladinu. Trvalý kal a vůně udrží ryby na místě po dlouhou dobu. Když přidáte ještě malé peletky nebo masné červy či nadrobno nakrájené rousnice, budete mít rozhodně o zábavu postaráno.
www.chytil.cz
