O nevšední večer se ve Foru Karlín postarala slavná rocková formace původem ze Seattlu, Alice in Chains. Grungeoví matadoři představili Praze novou desku Rainier Fog a připomněli fanouškům nespočet jejich proslulých hitů, za což byli odměněni potleskem tak bouřlivým, že ho snad ani kapela sama nečekala.
Dlouhá, avšak rychle postupující fronta u koncertní haly hned vedle vydavatelství Economia už před půl sedmou večerní prozrazovala, že česká fanouškovská základna kapely se co do svého počtu rozhodně nemá za co stydět. A přestože kapela většinu svých nejznámějších pecek vydala během první poloviny 90. let, zastoupení starších i mladších ročníků bylo velmi rovnoměrné.
Fotoreport: Alice in Chains a Black Rebel Motorcycle Club, 3. 6. 2019, Forum Karlín, Praha
Svou zásluhu na tomto faktu však bezpochyby měla i předkapela. Této role se už ve tři čtvrtě na osm ujali kalifornští Black Rebel Motorcycle Club a již po dramatickém nástupu bylo během několika sekund jasné, proč pro Alice in Chains rozehřívá publikum právě tato parta.
Unikátní sound produkovaný trojicí na pódiu přesně zapadal do koncepce večera a užívali si ho jak ti, kteří tuto skupinu neznali, tak i evidentně početnější část těch, kteří s jejich tvorbou byli dobře seznámeni. Pronikavá kytara, občas okořeněná o harmonikový part s retro nádechem, zněla celých 45 minut, než se Black Rebel Motorcycle Club po písních jako Red Eyes and Tears, Beat the Devil’s Tattoo či Spread Your Love s publikem rozloučili.
Těsně před devátou pak zhasla světla a za tónů klavíru, připomínajících atmosféru děsivé scény libovolného hororového filmu, nastoupila na pódium čtveřice ve složení William DuVall, Jerry Cantrell, Mike Inez a Sean Kinney. Ta se rovnou pustila do slavného kousku Bleed the Freak z debutového alba Facelift a když jásot publika neustával ani po následující Check My Brain ze současné éry kapely, Alice in Chains už měli jasno – jejich čeští fanoušci se jich zkrátka nemohou nabažit. Nebylo se ovšem čemu divit, oblíbení rockeři se tu naposledy ukázali téměř před pěti lety.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 10 let od veleúspěšného znovuzrození Alice in Chains po vzoru AC/DC
Brzy přišla na řadu i skladba Never Fade z loňského alba Rainier Fog. I přes její novost ale, stejně jako po naprostou většinu koncertu, zpívala společně s DuVallem a Cantrellem celá hala. Doslova ohlušující potlesk po navazující dvojici písní Them Bones a Dam That River z alba Dirt následně vyústil ve zjevně překvapený výraz všech aktérů na pódiu, kteří takovou přízeň od svých českých fanoušků viditelně ani nečekali. Taková situace se přitom opakovala během koncertu ještě několikrát a zatímco DuVall si neopakovatelnou atmosféru s radostí užíval, Cantrell byl z natěšeného publika chvílemi až v rozpacích.
Skladby jako Down in a Hole, We Die Young, Sludge Factory či Nutshell v následujících minutách společně s řadou dalších rozvášnily publikum ještě více. A přestože v předchozí hodině velmi obstojně ukazoval William DuVall, proč se právě on stal po reunionu frontmanem skupiny, s kultovní a zároveň poslední předpřídavkovou skladbou Man in the Box předvedl své pěvecké kvality v tom nejlepším světle.
Následující přídavek započatý oblíbenou novinkou The One You Know a pokračující písněmi Got Me Wrong a Would? poté během půlhodiny celý koncert shrnul a uzavřel. DuVall s Cantrellem se museli velmi snažit, aby nepadli do stínu neustále zpívajícího publika, českou přízeň ale výtečně odměnili bezchybným a zábavným provedením známých skladeb a za pomalého tempa písně Rooster se se svými fanoušky, znovu s překvapenými výrazy z jejich neustávajícího a mohutného aplausu, rozloučili, slíbili brzký návrat a po rozdání trsátek a paliček zmizeli do husté mlhy.
Alice in Chains patří mezi hrstku kapel, které mají možnost celý dvouhodinový set poskládat výhradně z dlouhohrajících pecek a mezi nimi si publikum podmanit i několika skvěle podanými novinkami. To celé podepřené výtečným projevem frontmana Williama DuValla a ikonickou kytaru Jerryho Cantrella, ještě umocněné o světelnou show střídající desítky reflektorů se čtyřmi obřími obrazovkami v pozadí, dává dohromady zážitek, za který diváci své oblíbené umělce odměňují aplausem. A včerejší večer ve Foru Karlín rovnici, kde se velikost zážitku rovná velikosti aplausu, bezesporu potvrdil.
