Chudá strana to má ve volbách těžké. Když je skutečně opoziční, tak jí žádný tajemný dárce miliony nedá. Předvolební kampaň zahrnující nákladnou inzerci a viditelné akce si takový subjekt prostě nemůže dovolit. Spojení s bohatší úspěšnou stranou zpravidla nepřichází v úvahu, případně jen za cenu popření vlastního programu. Malá opoziční strana nemůže svým členům slíbit nic jiného než případné potíže. Už z těchto faktů vyplývá, že mezi členy takovéto stany bude převaha obyčejných, kapitálově štíhlých občanů. Ne jinak je tomu i u Národní demokracie.
Co však vysloveně malým stranám láme vaz, je opravdu masivní neúčast voličů. K volbám totiž chodí stále stejný počet občanů, řekněme zhruba třicet procent oprávněných voličů. Proč tenhle jev tolik vadí zejména malým stranám? Protože ze zúčastněných voličů činí asi čtyři pětiny skalní voliči zavedených vládních stran, jsou to víceméně jejich členové včetně svých příbuzných. Tyto velké strany, pokud u nich nedojde k vyslovenému excesu, mají objem svých voličů jistý. Takže na ostatní strany zbývá stále stejně hubený počet voličů. Že by malá strana odlákala voliče některé straně tradičně zavedené, není pravděpodobné. Takový odliv dokáže vyvolat zase jedině strana známá nebo štědře podporovaná. Takže například třicet malých, i když často zajímavých politických stran se v podstatě „fackuje“ o deset procent nezadaných hlasů. A to se opakuje každé volby. Jak by mohla nějaká z těchto malých stran stáhnout na sebe takový balík hlasů, aby se skutečně na politickém kolbišti prosadila? Je to matematicky nemožné.
Pátrat po příčině nízké volební účasti není složité. Zhruba 70 % potencionálních voličů zůstane doma, ať už z lenosti, z trucu či absolutního nezájmu. Na malé strany prostě volební hlasy nezbydou, a proto se bez účasti tajemných sponzorů jen obtížně prosazují. Jiná situace byla v devadesátých letech. Strany, které vznikly v této době, obsadily vládní posty a úspěšně rozkradly republiku pod heslem „malá domů“. Tyto zlodějské subjekty až na výjimky fungují dodnes, transformovány často pod novými názvy nebo různě rozdělené či spojené. A tak při současných volbách malé a nově vzniklé strany stojí na startovní čáře jen s trakařem, zatímco zavedené strany vyčkávají na startovní výstřel v rychlých závodních vozech, zpravidla dodaných mocenskými klikami ze zahraničí. To je realita, svět prostě není spravedlivý a systém současných voleb byl vytvořen právě těmi bohatými.
Jak zlomit zlé kouzlo, kterým jsou obestřeny chudé opoziční strany, například Národní demokracie? I když v letošních volbách narostl počet příznivců ND téměř pětkrát, malá volební účast podřízla naše naděje. Hlasy při volbách došly, nové zboží nedorazilo. Přitom program této strany je výborný: zastavit invazi migrantů, vystoupit z EU, klást důraz na klasickou rodinu. Není to snad cíl přijatelný a životně důležitý pro každého z nás? Vždyť co je (a vždy bylo) v životě občana nejdůležitější? Uchránit před nájezdy cizáků své území a svůj způsob života. Již nyní totiž můžeme sledovat, jak postupuje plánovaná negroidizace naší společnosti. Jsme ve fázi přípravy – reklamy a filmy bez černochů už snad ani neexistují. A právě proti tomuto je nutné podporovat perspektivní české rodiny s dětmi a zachovat rozdílnost mužského a ženského elementu ve společnosti, ukončit úchylnou propagaci transgenderu. A samozřejmě vystoupením z EU získat zpět státní suverenitu, a to i za cenu zpomalení ekonomiky. Naše životy zde přece nejsou pro naplňování finančních cílů magnátů a světových lichvozednářů, chceme žít v klidu mezi svými lidmi, ve své vlastní zemi, o které si hodláme sami rozhodovat. Komu se to nelíbí, ať se odstěhuje někam do Afriky nebo do Sýrie. Nikdo tady nikoho nedrží.
Naznačené nežádoucí směry společnosti jsou opakovaně fixovány malou volební účastí. A kdo jsou vlastně ti volební absentéři? Jsou to naši sousedé, kolegové, známí, ti, kteří jsou tak znechuceni politickou scénou, že se rozhodli okázale dát najevo nezájem o volby. A těchto 70 % NEVOLIČŮ je přímo odpovědných za nemožnost prosadit v politice jakoukoliv zásadní změnu k lepšímu. Dokud se tato obrovská, ale spící armáda voličů nevydá k volbám, nezmění se nic. Lze totiž oprávněně předpokládat, že NEVOLIČ by nedal svůj hlas největším stranám, neboť jeho nechuť vůči nim byla důvodem, proč k volbám nešel. Když už by volit musel, pravděpodobně by zvolil jakoukoli jinou stranu, a proto by došlo k raketovému nárůstu úspěšnosti malých stran. To by úplně změnilo politickou scénu. (Už vidím plápolat živé pochodně vysokoškolských profesorů omotaných tibetskými vlajkami a masivní demonstrace předškoláků vedených retardovanou českou Grétou.) Jenomže o malé strany se NEVOLIČ prostě nezajímá, a to většinou z pocitu, že jsou to strany příliš malé a jeho jediný hlas by jim přece stejně nepomohl. NEVOLIČ v podstatě svou volební neúčastí podporuje velké strany, tedy právě ty, které nechce volit. Tyto vítězné strany přímo milují NEVOLIČE a malou volební účast. Umí si spočítat, že volební výsledky pak nemohou být žádným velkým překvapením.
Mě však volby překvapily ve dvou momentech. Například pro mě bylo nepochopitelné množství voličů strany proimigrantských a protičeských Pirátů. Až jejich voliči rozumově dozrají, budou si rvát vlasy nad nárůstem migrace v zemi, která kdysi patřila jejich rodičům. Bohužel stav už bude nevratný. A druhým překvapením pro mě bylo umožnění plagiátorského názvu rádoby „recesní“ strany, která na sebe obyčejným podvodem strhla méně pozorné voliče strany ANO. Tím nejenom poškodila obraz voleb, ale okradla daňové poplatníky zhruba o milion korun. Co na takovou evidentní manipulaci říká hlavní volební komise ČR a naši zpolitizovaní ústavní soudci? Mlčí. Věřím, že ve skutečnosti za tímto excesem nestojí ona mongoloidní dívka, jejíž jméno jsem si nezapamatoval a na jejíž podobu se snažím usilovně zapomenout, ale někdo zcela jiný, například její sponzor schovaný tiše za závěsem.
Přestože nejsem žádný placený politický agitátor, rád bych požádal NEVOLIČE, aby napříště nezůstávali doma. Bohužel oni můj hlas neuslyší, protože můj článek pravděpodobně číst nebudou. Ale já je stejně vyzvu: „Přátelé i nepřátelé, zatvrzelí NEVOLIČI, nenechávejte osud svého státu a také budoucnost svých dětí na vůli zrádců u kormidla. Jedině vaše plná účast může posunout společnost k zásadním změnám a současně posvětí relevantnost volebních výsledků. Prosím, využijte sílu svého hlasu!“ (Nikdy bych nevěřil, že zrovna já, odchovaný socialistickými volbami, tuhle otázku vůbec vyslovím: Nebylo by přeci jen správné, kdyby byla volební účast povinná?)
Jako vzorový příklad pro NEVOLIČE si dovolím poukázat na mezinárodní supervoliče. Tito vybaveni až čtyřmi občanstvími, kupříkladu českým, ruským, americkým a většinou nezbytně izraelským, ovlivňují výsledky voleb ve více státech současně. Neuvěřitelné – tomu říkám obětavost!
A na závěr to nejpodstatnější! Dovoluji si vážně oslovit s prosbou všechny příznivce Národní demokracie: prosím pošleme finanční dar této straně a oceňme tak zejména osobní nasazení A. B. Bartoše. Každý věnujme částku dle svých možností. Berme to jako symbolický protest proti politickým procesům s předsedou ND, kterými česká lichvojustice, ta zkorumpovaná žumpa, pronásleduje skutečnou opozici. Takový dar je vlastně jistou formou boje proti státní zvůli.
Číslo konta a darovací smlouva jsou uvedeny na webových stránkách Národní demokracie (https://narodnidemokracie.cz/podpora/podporte-nas/ – číslo konta 204 040 987/0300). Jistě nás to nezruinuje a ND pak bude mít k dispozici možná až statisíce. S tím už lze leccos užitečného pro naši věc podniknout, třeba zacílit intenzivněji na komunální politiku. Možná by nebylo špatné krom nerovného boje s justicí, vládou a EU předvést občanovi, že ND dokáže také prosadit jeho místní zájem úspěšným zápasem s mizerným úředníkem magistrátu. Ale ani to bez peněz nepůjde. Přátelé, nestačí jenom někomu fandit, ale je nutné pro naši první linii i osobně něco obětovat. Zkusme být pozitivně důvěřiví, mnoho tím neriskujeme.
Dne 3. 6. 2019, František Cinkl, příznivec ND, Teplice