Před týdnem jsem měl příležitost se setkat Michaelem Mogillem, který patří k nejuznávanějším marketingovým kouzelníkům v právním sektoru. Jeho workshop nebyl upřímně ničím výjimečný kromě jednoho momentu v samotném závěru.

Tehdy zmínil svůj experiment z minulého roku. Jeho zaměstnanci fiktivně kontaktovali 100 velice prestižních advokátních kanceláří ve Spojených státech předstírajíce, že poptávají jejich právní služby (a mající naprosto ideální profil klienta). Kolik odpovědělo? Nebylo to ani deset! Byly to tři kanceláře. A to není problém jen advokátů, to je problém napříč sektory. Snad někdy s výjímkou takzvaných “entrepreneurs”, tedy podnikatelů, kteří mají stále ještě vztah k firmám, které vybudovali.

Současné podnikatelské prostředí je smutné tím, jak obrovsky je odosobněné. Chcete něco vyřešit s bankou? Pokud chcete úvěr, otevřít nový účet nebo poptávat jakýkoli další standardní produkt, tak Vás nejenom kdykoli ráda banka uvidí, ale ještě Vám přihodí plyšovou berušku či iPad zdarma. Do toho Vám ještě vysvětlí, jak je odlišná a nejlepší. To že je naprosto totožná ví přitom každý. Ale to je trochu odlišný příběh.

Zkuste si ale představit, že organizujete například běh pro děti do 12 let a chcete požádat o finanční podporu. Nebo tvoříte aplikaci, která dokáže bankám zefektivnit fungování automatizací a prací s daty klientů. Kdyby nebylo Linkedinu, tak by vlastně neexistoval efektivní způsob, jak konkrétního manažera zastihnout. Jistě si všichni pamatujete scénu z dnes již legendárního filmu Wall Street , kde si Charlie Sheen musel počkat na narozeniny Michaela Douglase a doslova se mu vetřít do kanceláře. Ona je ta situace logická, když korporátní svět je řízen naplněním kvartálních, měsičních a dalších KPI (Key Performance Indicators). Nikoho vlastně moc rozvoj další činnosti nezajímá kromě výjimečně vizionářských manažerů, kteří potom ale stejně narazí na nekreativní další management či podřízené. Do této chvíle chvíle například jednáme jako ECCEDU s jednou z globálně největších korporací v oblasti IT a to navzdory tomu, že ředitel pro celý region projekt strašně chce, ale stále se mu zasekává na podřízených nebo neobsazených pozicích. Pro někoho s energií budovat to musí bý až absurdně zábavné. Na druhou stranu i zde se dá použít argument, že smyslem korporace není inovovat, ale přežít změny. Tomu rozumím, ale potom je absurdní předstírat, jak obrovsky inovační dokáže být, protože to není uvěřitelné.

Což mne přivádí zpět na začátek k advokacii a vlastně všem menším firmám. Rád bych zdůraznil, jak důležité je vystupovat v souladu s Vámi nastavenou vizí. Proč o sobě na webu tvrdit, že jste nejlepší, nejspolehlivější, nejlépe informovaní, nejlépe proklientsky orientovaní, byznysově chápaví atd., když následně nedokážete ani reagovat na e-mailovou korespondenci. Díky tomu, že mám cca. 500 nově příchozích e-mailů denně vím, že vše ve firmě je o nastavení správných procesů. Současně s tím je minimálně základem slušnosti dokázat vystupovat profesionálně a i tyto elementární základy často lidem z veřejného, korporátního, ale i poradenského sektoru často scházejí. Podnikání nakonec není o tom dokázat o sobě prohlásit, že jste nejlepší, ale dokázat druhým ukázat, že skutečně nejlepší jste. Součástí toho je perfektně zvládnuté vystupování. To již přitom dnes není o drahém obleku a kravatě. To je o dodržení slibů, respektování druhých a autentickém vystupování.