ČSSD. Partaj, které docházejí zdroje

Je to už devatenáct let, kdy Ústavní soud definitivě rozhodl, že se do rukou sociálních demokratů vrací raně barokní palác v centru Prahy. Tehdy jim většina politických rivalů notně záviděla: strana v Lidovém domě získala miliardovou hodnotu a tím také obrovský ekonomický náskok před většinou konkurence, jimiž byly Unie svobody, ODA, ale i ODS. Dnes je tomu přesně naopak. Díky sporu s již zesnulým advokátem Zdeňkem Altnerem, který sociálním demokratům pomohl jejich sídlo vysoudit, se z Lidového domu stala pro ČSSD noční můra. Nad stranou visí hrozba platby 338 milionů korun a pád na finanční dno.

Po posledních sněmovních volbách v říjnu 2017 byl na volební štáb sociálních demokratů dost smutný pohled. Ani ne v deset večer v sídle strany skoro nikdo nebyl, kancelářemi bez života přecházeli tu a tam ti, kdo ještě nestihli odejít domů, na stolech zůstával nepořádek, nedojedené občerstvení a rozpité láhve. Nad vším se vznášel stín ohromné únavy z drtivé volební porážky.

„Co s tím budete dělat? Kde teď vezmete peníze, abyste nezkrachovali?” ptala jsem se tehdy jednoho z mála předáků strany, který ještě v Lidovém domě zůstával. Odpověď byla strohá a stejně unavená jako nálada v domě: „Máme horší problémy než tohle.” Upřímně řečeno, ten klid jsem dodnes nepochopila.

Výsledek voleb, ve kterých sociální demokraté získali jen necelých osm procent hlasů, totiž znamenal ekonomickou katastrofu. Strana, která už tehdy čerpala zhruba 150milionový úvěr od Fio banky, přišla o své hlavní příjmy. A propad to byl zásadní. Zatímco v letech 2013–2017 získala od státu na příspěvcích politickým stranám celkem 315 milionů, v následujících čtyřech letech mohla nově počítat jen se zhruba 130 miliony korun.

A to za situace, kdy už nad ČSSD visela – stejně jako visí dnes – hrozba platby 338 milionů korun právníkovi Zdeňku Altnerovi (dnes jeho potomkům) za zastupování ve sporu o restituci Lidového domu.

Kampaně na dluh

Sociální demokraté se do finančních potíží dostali v časech předsedy Jiřího Paroubka a jeho volebního manažera Jaroslava Tvrdíka. Velkolepé kampaně za stovky milionů postupně vysály stranické peníze.

V roce 2010 si tak strana musela na volby půjčit a hned na sebe strhla pozornost. Celkem 180 milionů korun jí totiž nabídla poměrně malá družstevní záložna Fio, která krátce před tím získala velkou zakázku od ministerstva zemědělství. Resortu, který v tehdejší úřednické vládě Jana Fischera držel nominant ČSSD Jakub Šebesta. Nadto: dva měsíce po dohodnutí půjčky získala Fio bankovní licenci.

„Oslovili jsme několik finančních institucí a nabídka Fio byla prostě nejlepší,“ vysvětloval pro tehdejší MF DNES šéf volební kampaně Jaroslav Tvrdík, jak se stalo, že strana sáhla po Fio, nikoli po některé ze zavedených velkých bank, které jí úvěr rovněž nabízely. V politickém zákulisí se tehdy mluvilo o tom, že za dohodou stály především vazby Jiřího Paroubka na vedení banky, díky nimž byl úvěr dojednán.

Strana ve sněmovních volbách v roce 2010 nakonec neuspěla podle očekávání. Vypadly předpokládané příjmy za hlasy a mandáty, nepomohly ani nejrůznější účetní čachry, které náklady mírnily. A tak za kampaní zůstaly dluhy, které se dodnes nepodařilo zcela splatit. V dalších letech sice sociální demokraté občas dokázali dluh zmenšovat, když občas hospodařili s výraznějšími přebytky, ale už třeba v roce 2013 si opět výrazně půjčovali na předvolební kampaň. Ani ta nevedla k drtivému vítězství.

Od roku 2016 se ČSSD propadla do – zatím – trvalých ztrát.

Přitom stranické špičky po celé roky věděly, že aktuální propady hospodaření nejsou jejich jediný problém. Že zůstává nevyřešený spor s advokátem Zdeňkem Altnerem, který se domáhal dohodnuté odměny za právní zastupování strany ve sporu o Lidový dům. Ve zprávách o hospodaření ČSSD šlo o pravidelnou kolonku, v níž auditoři varovali před možnými dopady budoucí prohry s Altnerem.

O právníkovi se proto často v partaji mluvilo. Byl tématem stranických sjezdů, plesů, ale i mocenských bojů. Asi nejvážnější se odehrál v březnu roku 2007, kdy podal Jaroslav Novák Večerníček, tehdy muž blízký ČSSD a dnes pravá ruka Tomia Okamury, trestní oznámení na Miloše Zemana. Bývalého předsedu sociální demokracie vinil, že poškodil stranu, když s Altnerem uzavřel podle něj krajně nevýhodnou smlouvu. Zeman reagoval tvrzením, že má informace, že Večerníček jednal s vědomím současného vedení strany. Den nato z ČSSD vystoupil. Trestní oznámení vyšlo do ztracena.

Nicméně jak spor postupoval, rostly i obavy ČSSD o jeho výsledek. A tak se strana několikrát pokoušela dojednat smír. Třeba Paroubek nabízel Altnerovi v roce 2007 až 122 milionů korun.

Kromě oficiálních nabídek přitom ČSSD několikrát zkoušela i jiné cesty. Posílala i neoficiální prostředníky, kteří chtěli od Altnera pohledávku odkoupit, pak ji měli prodat sociálním demokratům. Jenže advokát všechno odmítal. Věřil totiž, že mu soudy přiznají ještě mnohem vyšší odměnu, a mluvil o částkách v řádech mnoha miliard.

Lidový dům neprodáme

Poslední březnový den roku 2016 přišla pro sociální demokraty rána. Městský soud v Praze totiž vydal pravomocný verdikt, kterým rozhodl, že sociální demokraté musí s okamžitou platností Altnerovi uhradit dlužných 18,5 milionu korun jako odměnu za zastupování ve sporu o Lidový dům a dalších víc než 300 milionů jako smluvní pokutu. Celkem 338 milionů korun. Šokovaná strana se obrátila opět na Fio banku.

Zatímco právníci dojednávali kličky, jak se vyhnout povinnosti platit, vedení strany vyjednalo mimořádný úvěr na případné splacení. Týdeník Euro přitom loni v prosinci přišel s informací, že na poměry Fio banky šlo o úvěr mimořádný, protože běžným klientům banka poskytuje maximálně 300 milionů. „Údaj na webu o maximální výši úvěru je indikativní informace pro žadatele o úvěr. Každý případ ale posuzujeme individuálně a jsme schopni poskytnout i větší úvěry, například pokud s klientem již máme zkušenosti a úvěr je kvalitně zajištěný,“ vysvětloval tehdy týdeníku tiskový mluvčí Fio banky Jakub Heřmánek.

Podstatné ale je, že banka sociálním demokratům úvěr přislíbila. Strany podepsaly smlouvy, ČSSD zastavila své nemovitosti; peníze jsou tak pořád v bance připraveny pro případ, že by oranžoví museli tentokrát už definitivně platit.

„Už mnohokrát jsme jasně řekli, že peníze takto připravené máme. A pokud bychom je museli vyplatit, zvládli bychom to. Samozřejmě by to znamenalo třeba další opatření, museli bychom se té situaci přizpůsobit, ale jsem přesvědčen, že bychom to zvládli bez prodeje majetků. Ten nám přece jenom nese výrazné zisky, navíc narůstá jeho hodnota, nebudeme ho prodávat,” ujišťuje první místopředseda strany Roman Onderka.

Právě velké majetky jsou to hlavní, co ČSSD drží ekonomicky nad vodou. V jejích účetních záznamech jsou oceňovány hodnotou jedné miliardy, tržní hodnota je jistě mnohem vyšší, možná až násobně. A nejde jen o Lidový dům v Hybernské ulici v centru Prahy, ale i kulturní centrum v Hradci Králové, Lidový dům ve Zlíně, velký dům na Kladně a nemovitosti v řadě dalších měst. Pro sociální demokraty je klíčové, že hodnota jejich majetků pořád výrazně převyšuje hodnotu úvěru, strana tak není předlužená a v případě nouze by právě prodejem nemovitostí dokázala dluhy umořit.

Jenže takový výprodej by byl symbolem porážky a velkého oslabení. Zejména v případě pražského Lidového domu. Ten byl za první republiky symbolem velikosti a síly sociálních demokratů. Bývalý buržoazní palác hraběcího rodu Kinských koupilo stranické Tiskové a stavební družstvo dělnické v roce 1907, členové a sympatizanti strany, většinou chudí dělníci, se na něj skládali po korunách a haléřích. O pár let později se stal dějištěm dramatických střetů mezi demokratickým a radikálně levicovým křídlem strany, což vyústilo ve vznik československé komunistické strany. A také se stalo inspirací pro klasickou komunistickou prózu Anna proletářka. Komunisté na dům nezapomněli ani po únorovém převratu, byl jedním z prvních znárodněných objektů, aby se později stal muzeem V. I. Lenina. A tím zůstal až do začátku 90. let.

Loni po debaklu v komunálních a senátních volbách se v ČSSD rozhořely i debaty o možném prodeji Lidového domu, s čímž přišli hlavně zástupci jihočeské ČSSD okolo bývalého prvního místopředsedy Jiřího Zimoly. Návrhy ale nakonec odezněly.

„Považoval bych za obrovskou chybu tenhle dům prodat. Je naší ikonou a také nám vynáší nemalé peníze z pronájmů,” říká Onderka.

Právě v pronájmech mají ale socialisté velké rezervy, podnikatelský duch, který posiloval stranu za první republiky, zmizel. A vidí to každý, kdo se po chodbách Lidového domu v posledních letech prošel. Obrovská, poněkud šedě působící budova, je domem duchů, většinou poloprázdná, kanceláře zavřené, ale celá vytopená a rozsvícená. „Není vytěžen na maximum, to je pravda, ale o tom už jsme jednali a už to řešíme,” přikyvuje Onderka.

Drahá strana v rukou Starce

Všechny nemovitosti dohromady straně loni vynesly na pronájmech téměř 21 milionů korun. Vedle toho má ČSSD nestabilní a oproti jiným spíše nízké příjmy ze sponzorských darů, které se většinou pohybují v částce kolem 10 milionů. Pak jsou tu členské příspěvky. Vzhledem k tomu, že velká část ze sedmnácti tisíc členů jsou důchodci či studenti, kteří ročně platí spíše jen symbolických 100 korun, ani ty nejsou astronomické. Dohromady tak strana loni vybrala 17 milionů.

Příjmy se zdají vysoké jen do chvíle, než se ukážou provozní náklady strany. A ty už za astronomické označit lze. Sociální demokraté se už několikrát v minulosti pokoušeli o úspory; slibovali, že budou šetřit hlavně na extrémně drahém provozu strany. Ještě v roce 2014 vydávala partaj na mzdy 65 milionů korun. Po dietě je ovšem cifra stále vysoká – po částečné redukci stranického aparátu činila tato částka 54 milionů korun.

Celkově tak ČSSD hospodařila v minulém roce se ztrátou 33 milionů a aktuální dluh u Fio banky má 144 milionů korun.

„Jsem přesvědčen, že naše hospodaření je dlouhodobě celkem bez problému udržitelné,” říká přesto šéf poslaneckého klubu ČSSD, předseda strany na Pardubicku Jan Chvojka. „Klíčové je, že nejsme předlužení, hodnota našeho majetku přesahuje výši závazků. Provádíme úsporná opatření. Všechny kraje dostaly menší rozpočty a musí si s tím poradit. My v Pardubickém kraji jsme také prováděli řadu úsporných opatření.“

Kraje skutečně dostaly nižší rozpočty a je na jejich uvážení, jestli začnou propouštět z krajských a okresních sekretariátů, jestli sníží úvazky, nebo platy. Kosmetické změny stačit nebudou: v regionech hodlá ČSSD snížit výdaje na mzdy o 19 milionů; celkově se chce dostat, pokud jde o mzdy, na 35 milionů korun.

Stranické finance má už mnoho let na starosti především Martin Starec. Bývalý člen komunistické strany, v době opoziční smlouvy poslanec, několikrát místopředseda partaje a dnes ekonomický ředitel ČSSD. Pro novináře je Starec už mnoho let dokonalou bariérou přístupu k jakýmkoliv informacím. Introvertní muž totiž v podstatě nekomunikuje, na jakékoliv dotazy odpovídá jen stroze a v přítmí spravuje stranické peníze. I když je politicky poměrně nevýrazný, ve straně získal velmi silnou pozici a je oblíbený v regionech. Je to on, kdo spolurozhoduje o tom, koho strana platí, koho zaměstnává a za jakých podmínek. I proto se Starec dokázal několikrát dostat do vedení strany, v dobách Jiřího Paroubka dokonce proti přání tehdy silného předsedy. A na klíčovém místě se drží i nyní, byť uvnitř vedení partaje sílí hlasy volající po jeho odchodu.

Čekání na verdikt

Rozhodnutí v Altnerově kauze by snad mohlo přijít brzy. Spor v poslední době zbrzdilo dědické řízení, do kterého vstoupily po zesnulém Altnerovi dvě z jeho tří dětí – advokáti Veronika a Patrik. Třetí potomek, syn Zdeněk, se dědictví vzdal. Nejvyšší soud se tak může vrátit k rozhodování o dovolání, ve kterém se ČSSD brání placení 338 milionů. Zpochybňuje přitom zejména výši penále, která z původní sumy učinila slušný balík. Sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,3 procenta dlužné částky denně se straně zdá nemorální a navíc tvrdí, že za velkou část průtahů sporu může sám Altner, který jednání údajně úmyslně protahoval. Jenže s těmito argumenty v už zmíněném případě u Městského soudu v Praze strana neuspěla.

Teď aktuálně ČSSD znovu usiluje o zrušení předběžného rozhodnutí, kterým Nejvyšší soud straně v roce 2016 odložil vykonatelnost verdiktu, tedy splatnost částky, až do rozhodnutí o dovolání.

Dluhy vůči Altnerovi jsou mezitím neustále předmětem spekulací. V roce 2016 se objevily zprávy o tom, že pohledávku chce koupit finančník Pavol Krúpa. Nabídl 55 milionů korun, jenže Altnerovy děti nabídku od začátku zpochybňovaly s tím, že nejde ani tak o seriózní jednání, jako o mediální divadlo a tlak na tehdy vládnoucí ČSSD.

Později se objevily i další spekulace o možném prodeji pohledávky. Vždy šlo o planý poplach. Sám Altner celý život odmítal jak prodej, tak i mimosoudní vyrovnání. Altnerovy děti přinesly novou šanci na odprodej, nakonec marnou.

Spor nyní čeká na další dějství.