Objevil ostatky dětí ruského cara. Žena mě s nimi málem vyhodila z domu, líčí badatel

Car Mikuláš II. s rodinou. Zleva: Olga, Marie, Mikuláš, manželka Alexandra, Anastázie, Alexej a Taťána (Livadijský palác, 1913).
Mikuláš II., poslední car na ruském trůnu, abdikoval 15. března 1917.
Se svou ženou Alexandrou Fjodorovnou.
...a jednoho syna, následníka trůnu Alexeje Nikolajeviče.
Mikuláš II. ještě jako malý chlapec. Fotka pochází asi z roku 1870, budoucímu panovníkovi tu jsou zřejmě dva roky.
Foto: Flickr.com/ Olga Širninová
Jan Gazdík Jan Gazdík
8. 6. 2019 20:06
"Zbláznil ses?! Tahat domů lidské kosti! Co je to za nápad!" sjela ruského badatele Alexandra Kručinina jeho žena Káťa, když se vrátil z archeologické výpravy. "Málem mě i s batohem, kde jsem ty ostatky kostí schraňoval, vyhodila z domu. Znáte ženské: prý je doma nestrpí přes noc ani minutu." Nakonec svou Káťu ale uprosil, takže batoh s ostatky zavražděného careviče Alexeje a velkokněžny Marie mohl složit alespoň na balkon. "Jen počkej. Přijde doba a budeš na tento den vzpomínat. Po tělech těchto nešťastníků se pátralo desítky let. Jde o mimořádný nález," vyčetl partnerce badatel. Reportér Aktuálně.cz navštívil v doprovodu Kručinina místo nálezu ostatků vyvražděné rodiny cara Mikuláše II.

Jekatěrinburg (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Ruským Jekatěrinburgem zmítal v polovině července 1918 obrovský chaos. Město dosud drželi bolševici, nezadržitelně se k němu ale blížily československé legie. Rudé jednotky prohrály navíc 15. července na přístupech k Jekatěrinburgu další bitvu. O osudu rodiny cara Mikuláše II., kterou bolševici věznili, tím bylo rozhodnuto.

"Vítězné tažení Čechů na Jekatěrinburg, kde bolševici věznili carskou rodinu v domu podnikatele Ipaťjejeva, jen urychlilo její konec. Už sedmnáctého července se rudí pod tlakem blížících se legionářů rozhodli s carem a jeho rodinou skoncovat. Dříve či později by to tak jako tak udělali," vysvětluje profesor historie Nikolaj Dmitrijev z Uralské federální univerzity.

Ze smrti cara a jeho rodiny nelze podle profesora Čechy ani v nejmenším vinit. "Celá jejich ‚vina‘ spočívá v tom, že legie Čechů šly od vítězství k vítězství a pro bolševiky bylo nepředstavitelné, že by byl car při obsazení Jekatěrinburgu osvobozen. Toho se velmi - a vcelku odůvodněně - obávali. Raději proto carskou rodinu ve velké panice a zmatku ve sklepení Ipaťjejevova domu zmasakrovali. Střelbou i bodáky," dodává Dmitrijev.

Ivan Plotnikov, profesor historie z téže Uralské univerzity, líčí poslední chvíle carské rodiny následovně: "Velitel popravčího komanda Jakov Jurovskij přečetl carovi Mikuláši II. rozkaz výkonného bolševického výboru: "Nikolaji Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na Sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit."

Nikolaj pohlédl na svou rodinu, otočil se a vyhrkl: "Co? Co?" Jurovskij rozkaz rychle zopakoval a pak vystřelil z revolveru na cara a poté i na následníka trůnu Alexeje. Ostatní popravčí spustili chaotickou střelbu jako o závod, dokud k zemi nepadly všechny oběti - carova manželka Alexandra a jejich pět dětí (Olga, Taťána, Marie, Anastázie a Alexej) a také ti, kteří se rozhodli odejít s nimi do exilu, například lékař Evžen Botkin, služebná Anna Demidová, Alexej Trupp a Ivan Charitonov.

Některé přeživší a těžce raněné ubodal Petr Jermakov bajonetem. Poslední zemřely carovy dcery, velkokněžny Taťána, Anastázie a Marie. Měly totiž na sobě přes jeden kilogram diamantů všitých do oděvů, které je částečně chránily před střelami.

Těla carových dětí Alexeje a Marie hledal 28 let
Autor fotografie: Jan Gazdík

Těla carových dětí Alexeje a Marie hledal 28 let

  • Alexandr Kručinin, ruský badatel a předseda zahraniční pobočky Československé obce legionářské v Jekatěrinburgu.
  • V roce 2007 se podílel na nalezení ostatků dětí cara Mikuláše II. - careviče Alexeje a velkokněžny Marie. Snímek je z místa nálezu. Těla dětí byla objevena nedaleko již dříve nalezených (1979) ostatků vyvražděné carské rodiny. Ty byly v roce 1998 převezeny do Sankt-Petěrburgu, kde jsou pochovány v Petropavlovském chrámu Petropavlovské pevnosti.
  • Pohřbu se tehdy zúčastnil ruský prezident Boris Jelcin spolu s příbuznými Romanovců, včetně prince Michaela z Kentu (bratranec královny Alžběty II). Později nalezená těla careviče a následníka trůnu Alexeje a velkokněžny Marie byly do Petropavlovského chrámu převezeny dodatečně.
  • "Ostatky těch zbylých dvou jsme hledali dlouhá léta. Šestnáct let. Tušili jsme však, že je bolševici museli zahrabat někde poblíž (asi 70 metrů - pozn. red.) těl celé carské rodiny," říká badatel Kručinin.

Rudí se báli, že se z ostatků carské rodiny stanou relikvie

Jedno se badateli Alexandru Kručininovi musí nechat: svou roli při nalezení ostatků následníka trůnu careviče Alexeje a velkokněžny Marie v roce 2007 umenšuje, jak jen může. Mluví jen o zásluhách kamarádů a známých - přátel z místního klubu čs. legionářů, archeologů, geologů či genetiků. On jim prý tehdy jen pomáhal. "Moji roli, prosím, nezveličujte. Já se jen tenkrát držel krumpáče a lopaty," žádá sympatický badatel.

Na jeho vyprávění o pálení ostatků carské rodiny a letitém hledání místa, kde je bolševici zahrabali, není ovšem ani zbla sympatického. I když se místy neobejde bez černého humoru. A Kručinin ho přidává vždy pro odlehčení popisovaných hrůz.

Jedenáct těl carské rodiny a jejího doprovodu bylo ještě v den masakru převezeno na takzvanou Ganinu jamu, ležící asi dvacet kilometrů od Jekatěrinburgu, a svrženo do bývalé šachty. Za nimi následovalo několik granátů. Čekisté se navíc pokoušeli těla zavražděných spálit. Na to ale měli málo času.

A protože se rudí obávali, že bělogvardějci přece jen ostatky v Ganině jámě objeví a získají v nich cenné relikvie, těla z šachty znovu vyzvedli, aby je zahrabali na nedaleké bažinaté Porosenkově louce.

Tělo careviče a velkokněžny zahrabali bolševici zvlášť od ostatních

"A právě sem - do bažin - přivezli bolševici v noci z 18. na 19. července 1918 na korbě náklaďáku jedenáctičlennou carskou skupinu," vysvětluje badatel Alexandr Kručinin na místě, kde byla těla carské rodiny v roce 1978 a pak ještě 2007 objevena.

Na podmáčené a místy bažinaté cestě však nákladní auto s těly zavražděných zapadlo. Již tak dost vystresovaní přiopilí bolševici začali podle dochovaných svědectví zmatkovat. "Čas běžel, stmívalo se a rudí velmi spěchali. Báli se, že je dostanou čeští legionáři, které měli v patách," přibližuje Kručinin tehdejší události.

Za své tedy vzaly plány rudých, jak s těly zavražděné carské rodiny a jejich sloužících naložit. "Velitel bolševického komanda Jakov Jurovskij rozhodl, že těla ukryjí právě tady - na místě, kde ještě ke všemu zapadli s autem. Vykopali velkou jámu, do které naházeli devět těl: cara Mikuláše, carevnu Alexandru, jejich tři dcery a čtyři sloužící. Avšak ještě před tím, než je zahrnuli, na ně naházeli velké keramické nádoby s kyselinou sírovou, které rozstříleli z naganů," popisuje Kručinin. Kyselina měla těla znetvořit natolik, aby je už nikdo nemohl identifikovat.

Až při prvním nálezu ostatků těl carské rodiny v roce 1978 se ovšem zjistilo, že dva členové carské rodiny schází. Objev byl ovšem uchován v tajnosti až do rozpadu SSSR. "Zbývající dvě těla jsme nalezli stranou od masového hrobu ve vzdálenosti sedmdesáti metrů až po osmadvaceti letech v roce 2007," vzpomíná Kručinin.

Těla careviče Alexeje a velkokněžny Marie se bolševici snažili podle všechno zničit zvlášť pečlivě. "U careviče bych to pochopil. Jednalo se o následníka trůnu a toho bylo nutné - jak se říká - až do mrtě vygumovat z tohoto světa. Jeho matku Alexandru Fjodorovnu, jinak německou princeznu, pak bolševici nenáviděli na smrt. Jenomže ji v noci - značně opilí - zaměnili za velkokněžnu Marii," vysvětluje badatel jednání rudého komanda.

"Divní a zvrhlí lidé, kteří se pyšnili bestiální vraždou"

A Kručinin odhaluje i příčiny po dlouhá léta marného hledání ostatků povražděné carské rodiny. "Velkou jámu s devíti těly zasypali a navrch dali nejrůznější břevna s železničními pražci, aby to vypadalo jako nouzová hať přes bažinatou cestu. Vlastně tím hromadný hrob velmi dobře zamaskovali, takže ho ani vyšetřovatelé admirála Kolčaka (jeden z vůdců bílých v ruské občanské válce - pozn. red.) při obsazení Jekatěrinburgu nenašli, třebaže to v okolí Ganiny jámy křížem krážem prošmejdili."

Kolčakovovi emisaři si dokonce Porošenkovu louku vyfotili, ale nikoho nenapadlo, že těla carské rodiny mají přímo pod nosem. Podle ruských historiků by však bylo chybou domnívat se, že o hromadném hrobu carské rodiny celou tu dobu nikdo nevěděl.

"Bolševici z vedení města tohle tragické místo dobře znali. Čas od času ho dokonce navštívili, aby se na památku vyfotili," odhaluje Kručinin další málo známý detail kolem ostatků rodiny cara Mikuláše II. Zachoval se dokonce snímek, na němž spolu s "načalstvem" pózují i ti, kteří carskou rodinu povraždili. Pavel Jermakov se například vyfotil i s vytaseným mauserem. Traduje se mimochodem, že se s touto zbraní velmi rád chlubil, "protože s ním prý osobně zastřelil cara".

"Byli to divní a zvrhlí lidé, kteří se pyšnili hromadnou bestiální vraždou," konstatuje Kručinin.

V roce 1928 přijel do Jekatěrinburgu - tehdy už Sverdlovska - známý sovětský básník Vladimír Majakovskij. A opět: jeden z místních bolševiků ho s hrdostí přivedl k bažinaté louce, v níž skončila carská rodina se sloužícími. Načež vznikla tendenční báseň Majakovského "o kamenité cestě, do níž je zaryt imperátor".

Vyprávění ho vždy vtáhne do masakru v Ipaťjejevově domě

Jak ale šly roky, lidé se stěhovali, pokolení se měnila a na Porosenkovu močálovitou louku se zapomnělo. Po ostatcích vyvražděné carské rodiny začali pátrat ruští badatelé v čele s geologem Alexandrem Avdoninem a také místní nadšenci. Našli dokonce zápisky velitele popravčího komanda Jakova Jurovského. Uspěli ovšem až ve zmíněném roce 1978. V sovětské éře Brežněvova kultu osobnosti se však o masakru carské rodiny nesmělo mluvit, a badatelé si proto slíbili, že o svém objevu nikomu neřeknou, dokud se v Rusku nezmění politické poměry.

"Naštěstí to netrvalo tak dlouho. Sovětský svaz se rozpadl a v roce 1991 byly ostatky devíti členů carské rodiny z nařízení prokuratury Sverdlovské oblasti vyňaty a odvezeny k expertízám, které potvrdily jejich totožnost," vzpomíná badatel Kručinin.

A připojuje další vzpomínku: v roce 2007 se na něj jako na šéfa místního klubu československých legionářů obrátila skupina dobrovolníků, aby si šel se svými chlapci na Porosenkovu louku "tak trochu zakopat". "Ale zaplatit vám to nemůžeme," řekli předem.

Po týdnu marného hledání to už chtěli vzdát. "Naštěstí jsme ale s sebou měli Ljoňu Vosmikova, zkušeného hledače z bojišť druhé světové války. Za sebou měl už nálezy ostatků dvou stovek rudoarmějců. Šikulové jako on poznají podle zvuku sondy, jestli narazila na kov, kámen nebo kost. No a Ljoňu tehdy osmnáctého července zaujal plácek, na němž rostly jen kopřivy, takže ho začal prozkoumávat. A byla to právě kost, na které ta jeho sonda tehdy zaskřípěla. Lopatkou rozhrnul opatrně zem, aby asi v půlmetrové hloubce nahmatal kost. Jak se ukázalo, lidskou."

Na celtě nakonec skončilo několik ohořelých kostí dospělé ženy a chlapce, keramické střepy, několik střel typických pro nagan a browning a kousek zčernalé tkaniny. Šlo o zbytky námořnického trička, které carevič Alexej s oblibou nosil. Z balistické expertízy vyplynulo i to, že střely byly vypáleny ze stejných zbraní jako ty, které se před osmadvaceti lety našly v hromadném hrobě carské rodiny.

Kručinin se odmlčuje, aby po chvíli přiznal, že mu při vyprávění vyvstane vždy před očima obrázek tísnící se skupiny vystrašené carské rodiny, do níž ve sklepení Ipaťjejevova domu střílí bolševici jako zběsilí. "Co k tomu ještě říct? Šlo o brutální vraždu a pak i podlou likvidaci ostatků obětí," míní badatel Kručinin. 

K nálezu těl careviče Alexeje a velkokněžny Marie si hledači přivolali archeologa Sergeje Pogorelova, který přizval i antropology a geology. "Z Moskvy pak přijel vyšetřovatel generální prokurátory Vladimír Solovjov, mrknul na kosti se střepinami a hned nás pozval do restaurace. Vyptával se a pořád nás při tom naléval vodkou. Byli jsme unavení, hladoví… takže nás tak trochu přiopil. Stále jsme mu ale odpovídali jedno a to samé. Až se vyšetřovatel Solovjov najednou pousmál a řekl: ‚No, vidím, chlapci, že mi nelžete.‘"

Členové klubu Československých legionářů v Jekatěrinburgu se od té doby vždy v den výročí vyvraždění carské rodiny z 18. na 19. července schází na Porosenkově louce, aby v lesíku u ohně - jak říká Kručinin - bivakovali, diskutovali a vzpomínali na svůj ojedinělý nález. "A samozřejmě i na to, jak mě chtěla má milá žena Káťa vyhodit s jejich ostatky z domu," dodává badatel.

VIDEO: Česko bude křižuje legionářský vlak už pátý rok. A bude ještě do roku 2020

Přesná replika legionářského vlaku bude do roku 2020 jezdit po českých kolejích. Podle tajemníka projektu Legie 100 Jiřího Charfreitaga připomene, že legionáři stáli na začátku čs. samostatnosti. | Video: DVTV
 

Právě se děje

Další zprávy