Dva kohouti na malém smetišti. Oblíbený Rudolf Barák a mistr machinací Antonín Novotný
Počátek 60. let, konkrétně rok 1962. Zvěrstva let padesátých jsou jen velmi nedávnou minulostí a uvolněnější část let šedesátých je teprve přede dveřmi. A právě tehdy dochází k zatčení druhého nejmocnějšího muže tehdejšího Československa, Rudolfa Baráka.
Barák patřil v době své vrcholné politické kariéry k mladším komunistickým aparátčíkům. Do vysoké politiky se dostal těsně po Gottwaldově smrti, kdy působil krátce jako náměstek předsedy vlády (tedy dnešní terminologií jako její místopředseda) a od září 1953 do roku 1961 jako ministr vnitra.
Současně byl v letech 1954-62 také poslancem, členem ÚV KSČ a jeho předsednictva, tedy nejmocnějšího orgánu v zemi. Místopředsedou vlády se znovu stal v roce 1959. V únoru 1962 byl zatčen, zbaven všech funkcí a v dubnu téhož roku odsouzen k patnácti letům vězení.
Jeho zatčení bylo důsledkem mocenského konfliktu s tehdejším nejmocnějším mužem komunistického Československa Antonínem Novotným. Ten působil od roku 1953 ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ a roku 1957 byl zvolen prezidentem.
Dlouholetý korunní princ
Oba muži se přitom nijak nelišili ideově. Barák byl oblíbenější mezi svými podřízenými i ve společnosti obecně (a dlouhodobě na tom pracoval) a měl nesporně větší politický i kulturní rozhled.
Novotný byl však jednoznačně obratnější v zákulisních partajních machinacích a navíc byl mužem tehdejšího sovětského vůdce Chruščova.
V pořadu hovoří historik Prokop Tomek (autor monografie Život a doba ministra Rudolfa Baráka) a jsou v něm použity nahrávky z archivu Českého rozhlasu i monitoringu Svobodné Evropy, dále pak zazní ještě ukázky z dobového tisku a odborné i memoárové literatury.
Po jistou dobu se dokonce spekulovalo – a Barák tak i vystupoval – že se tento muž stane Novotného nástupcem, ale role minimálně „dlouholetého korunního prince“ se mu zřejmě začala zajídat. Měl dobré kontakty na určité kruhy v KGB a rozehrál svou mocenskou hru, kterou prohrál.
Pozoruhodné jsou spekulace o tom, že shromažďoval kompromitující materiály na tehdejší československé vedoucí komunisty (včetně Novotného).
Barákův proces byl pak cíleně veden jako kriminální (obvinění ze zpronevěry a dalších hospodářských deliktů) a jeho politický charakter se komunistickému vedení podařilo zcela potlačit.
Z vězení byl Barák propuštěn po Novotného pádu v roce 1968. Byl částečně (a přes svou velkou snahu nikdy ne úplně) rehabilitován, ale do politického života se už nevrátil, protože ho nemohla potřebovat ani reformní ani normalizační mocenská garnitura. Zemřel v roce 1995.
Jeho úspěšnější soupeř Novotný byl nejprve v lednu 1968 donucen odstoupit z funkce prvního tajemníka a na konci března téhož roku abdikoval i na prezidentskou funkci. Zemřel v zapomnění v roce 1975.
