Myslím pozitivně, ale cítím se pod psa
Knihovna plná titulů s pozitivním myšlením, ale uvnitř nás stále prázdno. Seberozvojové kurzy, které jsme čas od času vyzkoušeli, se nám líbily, protože ještě ten den jsme věřili, že myslet pozitivně funguje. Další večer se ale naše přesvědčení vytratilo stejně rychle jako pára nad hrncem. V čem je tedy zakopán pes?
Úhel pohledu se odvíjí od toho, čemu věříme. Aby náš mozek uvěřil, musí prožít. Čtení ho může zaujmout, ale opravdovým spouštěčem změny v našem myšlení je prožitek. Jakmile totiž mozek něco zažije, označí si zážitek nálepkou konkrétního pocitu.
A právě tato nálepka strachu, smutku či vzteku pak určuje, jak se v životě v daných situacích chováme. V klidu vyčkává na svoji příležitost. Má totiž spolehlivé asistenty, kteří ji v případě potřeby aktivují – naše smysly, sny či vzpomínky.
Jak tedy poznáme, že podle takové emoční nálepky jednáme? Když:
➤ děláme něco, co vlastně nechceme
➤ přemýšlíme, jak přemýšlet nechceme
➤ se opakovaně pouštíme na tenký led, o kterém téměř s jistotou víme, že praskne
Jakékoliv když, ke kterému si v blesku umíme najít “kdyby”. Argumentační berličku – oporu, která nás utvrzuje v pocitu, že my za to vlastně až tak nemůžeme. Co ale nevidíme, je chybějící vnitřní opora a víra v sebe.
Proč si tedy tak málo věříme?
Naše “já” je z velké části utvářeno vzpomínkami. Ty mají za úkol nás v životě chránit před nějakým další průšvihem či nepříjemnostmi. Mnohdy nás ale chrání i v situacích, kdy to není potřeba a blokují tak náš vnitřní potenciál a růst (např. ze strachu se bojíme změnit zaměstnání, kde nejsme spokojeni, i když na novém pracovišti by nám bylo ve finále lépe).
Abychom si tedy nenabili nos, náš úžasný mozek, konkrétně část zvaná amygdala coby centrum strachu, ostražitě rozpoznává nebezpečí a jakmile jej odhalí (např. nepříjemný rozhovor s šéfem či hádka s partnerem), vzbudí příslušnou emoční nálepku. Ta má za úkol nás vylekat a vyvolat v našem těle nepříjemný pocit a stres. Tato kombinace funguje spolehlivě a my téměř pokaždé této emoční náloži podlehneme. Fyzicky (zrychlený tep a tlukot srdce, mělké dýchání, sucho v ústech, pocení) i duševně (neklid, podrážděnost, popudlivost).
V praxi to například znamená, že se ocitáme v situacích, kdy:
➤ mlčíme, i když nesouhlasíme a nebo se nám děje bezpráví
➤ raději za každých okolností vyhovíme, i když jsme vzteky bez sebe
➤ ze sebe nemůžeme vydat ani hlásku, i když bychom chtěli křičet z plných plic
➤ se přejídáme, i když svoje kila navíc nechceme
➤ nepláčeme a všechnu bolest v sobě držíme, i když máme srdce rozbité na padrť
➤ slovně útočíme na kdekoho, i když bychom se na rameni kdekoho nejraději vyplakali
Síla se nevytváří, ale uvolňuje. Až v momentě, kdy zamáváme starým názorům a vzpomínkám, které nám už neslouží, se uvolní kapacita pro naše nové já. Já, které už našim novým pravdám a pozitivním myšlenkám uvěřit umí. Díky této neuroplastické schopnosti mozku pak pozitivní nastavení mysli skutečně funguje a nám se začne v životě víc dařit.
Pokud cítíte, že i vy se dostáváte do výše popsaných „kdy a když“ situací, vyzkoušejte níže uvedené tipy.
1.Vyhledejte pomoc
Zkuste své pocity a problémy v životě zmapovat s profesionálem. Ujasníte si, co je zdrojem vašich nesnází a jak z tohoto začarovaného kruhu ven. Věřte mi, že pocit stát si za svým a cítit v každodenním životě větší naplněnost, stojí za to. Ráda vám pomohu i já, osobně, zde je můj profil koučky a terapeutky TČM: Ing. Iva Filipi
2.Tancujte nebo poslouchejte hudbu
Prokrvíte tělo i ducha. Setřepete ze sebe nánosy vzteku či splínu. Snižujete tak nejen svoji nervozitu, ale i nežádoucí reakci vašeho těla na stres.
3. Meditujte nebo cvičte jógu, čikung
Meditace či duchovní cvičení uvádí mozkové vlny do alfa stavu tj. stavu uvolnění. Díky tomu tlumíte činnost amygdaly coby centra strachu.
4. Dopřejte si kvalitní spánek
Budete tak lépe odolávat stresu a mít větší nadhled. Pro snažší usínání si můžete pomoci olejem z levandule či hřebíčku.
Napsat komentář