Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Tři sestry v prérii

    Hra herce a zároveň úspěšného amerického dramatika Tracyho Lettse Srpen v zemi indiánů z roku 2007 byla poprvé uvedena v chicagském Steppenwolf Theatre a o rok později získala Pulitzerovu cenu. Charakterizuje se jako comedy-drama, ale asi nejvíce připomíná čechovovské psychologické drama plné spodních proudů, v němž se hlavní postava jen těžko určuje, protože každý z mnoha charakterů má svůj velký příběh.

    Role matky Violet Westonové je jako stvořená pro Markétu Tallerovou, neobyčejně proměnlivou herečku, která má v sobě vznešenost, krutost i zvláštní zranitelnost zároveň. Foto Petr Neubert

    Během krátkého setkání rodiny v souvislosti s nejasnou smrtí a následným pohřbem otce rodiny se v malých ploškách interakcí postav rozkrývají rodinné noční můry, temná tajemství i osobní tragédie. Autor pracuje i s dalšími styly a žánry – od thrilleru přes detektivku, mytické vyprávění, existenciální, ale i erotické drama po tragédii vycházející z drogových závislostí. Jako herec navíc dobře ví, jak napsat dialog či monolog, aby postavě přesně sedl. Jistě není náhodou, že hra přezdívaná Tři sestry v prérii (odehrává se nedaleko Pawhusky v Oklahomě, místě Lettsovi důvěrně známém) je považována za jeden z nejlepších dramatických textů současnosti schopný rezonovat téměř kdekoli – v roce 2013 se s úspěchem hrála na Tchaj-wanu. U nás měla premiéru v roce 2009 v pražském Národním divadle, liberecká inscenace v Divadle F. X. Šaldy je šestou v pořadí.

    Tento typ hry bývá zvykem nasadit v případě, že je k dispozici výrazný představitel hlavní role; v tomto případě představitelka matky Violet Westonové. Kdo zná liberecký soubor, nebyl ani chvíli na pochybách, že je to role pro Markétu Tallerovou, neobyčejně proměnlivou herečku, která má v sobě vznešenost, krutost i zvláštní zranitelnost zároveň. Právě její Violet, jako symbol vzestupu a pádu domu Westonových, doslova magicky přitahuje pozornost. Podobně jako macbethovské hnus je krása, krása hnus evokuje celou škálu rozporuplných pocitů. Společně s jejími dcerami ji můžeme nenávidět už jen za vzhled zombie a škodolibé chování pod vlivem přemíry prášků. Ale hned vzápětí překvapí proměnou v oběť zasluhující lítost a pohlazení, když vypráví o krutém prostředí, ze kterého vzešla a nad nímž zvítězila. A pak další proměna – v elegantní a empatickou, snad i něžnou matku, jíž neunikne jediné tajemství, které skrývají duše jejích dcer.

    Ale i ostatní herci si v režii Šimona Dominika dokážou pohrávat se zapeklitými situacemi, v nichž se mísí zoufalství a vzdor, láska a nenávist s přehledem a autenticitou, která se diváků dotýká. Každá z dcer (Veronika Korytářová, Karolína Baranová, Barbora Bezáková) zdědila po matce jistý díl dominance, ale každá má i slabinu – svůj mužský protějšek. Vypadá to jako nějaké prokletí, stále se opakující vzorec neúspěchu, vzájemné nekompatibility. Jako určitý handicap vidím scénografii a kostýmy, které soustředění na herecké výkony spíše ruší. Autor sice předepisuje třípatrový dům, místo dřevěných schodišť a komorního prostředí jednotlivých místností v Liberci ovšem vytvořili spektakulární průřez domem, který připomíná spíše modelovou nabídku interiérů v obchodním domě. Různobarevné pokoje s náladovými projekcemi západů slunce v pozadí propojené supermoderním schodištěm doplňují batikované kostýmy v barvách podzimu, které snad mají evokovat sepětí se zdejší „indiánskou“ krajinou, ale působí spíše jako jakési podivné stejnokroje. Nicméně zážitek z představení je díky soustředěným, chvílemi až krutě realistickým hereckým postavám skutečně silný.

    Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Tracy Letts: Srpen v zemi indiánů. Překlad: Julek Neumann, režie: Šimon Dominik, dramaturgie: Jiří Janků, scéna: Karel Čapek, kostýmy: Eva Justichová, hudba: Matěj Kroupa, pohybová spolupráce: Diana Toniková a Petr Nůsek. Hrají: Markéta Tallerová, Veronika Korytářová, Karolína Baranová, Barbora Bezáková, Štěpánka Prýmková, Jana Hejret Vojtková, Martin Stránský, Václav Helšus, Ondřej Novák, Michaela Foitová, Tomáš Impseil, Přemysl Houška a Ladislav Dušek. Premiéra 26. a 28. 4. 2019. Psáno z reprízy 7. 5. 2019.


    Komentáře k článku: Tři sestry v prérii

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,