Garet Garrett: Příběh železa a oceli (27)

Mises.cz: 13. června 2019, Garet Garrett (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

Thane se opřel o rám dveří a díval se na její záda. Byl to pohled, který ho někdy nejvíce rozrušoval. Připomínal mu tu první noc, kdy ji viděl v měsíčním svitu, jak sedí na kraji horské pěšiny, tajemně nepřátelská. Nesměle se k ní přiblížil a postavil se za křeslo, dost blízko, aby se jí mohl dotknout, jak po tom toužil, kdyby si troufnul. Díval se na své ruce, otáčel je ve světle, pak dolů sám na sebe až ho přemohl pocit nevhodnosti.

Pro něj byla nedotknutelná jako motýlek. Její způsoby oblékání, tak rafinované, byly nepřekročitelnou bariérou a zároveň nesnesitelně provokující. Nikdy jí neviděl v nějakém prostším obleku, dokonce ani u snídaně. Když se stalo, že přišel domů nečekaně, byla vždy ve svém pokoji, a když se objevila, byla oblečená takto. Přikrášlení bylo jejím brněním. Nosila ho před ním stále a nikdy nesundala. Přesto ho potřebovala jen v těch okamžicích, jaký nastal teď, kdy jeho pocity k ní zlomily jeho pýchu a on se k ní přiblížil navzdory sobě. To se nedělo často. Stalo se to jen několikrát od té první noci v hotelu, kdy po večeři kdy na jeho touhu odpověděla pohledem plným takového pohrdání a zloby, že jeho vášeň okamžitě vyprchala a dostavil se bolavý chlad. Jeho pýcha byla stejně velká jako její.

Dlouho poté spolu nedokázali nijak vyjít a ani se sobě navzájem podívat do očí. Pak, k jeho velkému překvapení, nabídla příměří, nikoliv slovy, ale svým chováním. Stala se přátelštější a začala s ním mluvit o jeho práci a trochu i o sobě. Byla to ona, kdo navrhl, aby si našli dům. Ona ho vybrala, nakoupila jeho vybavení, uspořádala provoz domácnosti v těchto zdech. On navrhoval, aby utratila více peněz. Říkal jí, kolik vydělává a jak snadno by si mohli dovolit více. Ona byla pevně rozhodnutá a pouze se ho ptala, jestli má dostatečné pohodlí, což měl.

Jedinou věcí, za kterou utrácela větší peníze, byly šaty. Uvažoval o tom a nenacházel v tom žádný smysl. Nechodili nikam do společnosti. Nikdy nevyšla večer sama. Dvakrát byli v divadle a nikde jinde. Mimo toho, že musel bojovat z navracejícími se frustracemi svého puzení, které pokaždé více drtilo jeho pýchu a plnilo ho zuřivostí a studem, byl docela spokojený.

Stál za jejími zády tak dlouho, až si začal říkat, jestli si vůbec všimla jeho přítomnosti, když tu náhle promluvila.

„Ano?“ řekla rychlým ostrým tónem.

Zalekl se a ustoupil. Beze slova se otočil a odešel nahoru. Když jeho kroky došly na vrchol schodiště, tak zavolala: „Dobrou noc.“ Patrně ji neslyšel. Nebo jí neodpověděl. Pokračovala dál v zapisování.

Černá kniha byla účetním záznamem solventnosti jejího ducha. Zapisovala do ní každý večer. První byl záznam o všech penězích, které dostala od Thanea. Pak zde byl záznam o všech výdajích ve dvou sloupcích – peníze utracené za domácnost a peníze, které utratila sama za sebe, jako šatstvo etc. Na konci každého měsíce zapsala proti svým soukromým výdajům – „Pro Agnes jako mzda 50$.“ Pokud její osobní výdaje překročili její mzdu, zapsala přebytek jako – „dluh Alexanderu Thaneovi k vyrovnání.“

Jednoho dne bude mít své vlastní bohatství. Pak vrátí všechno, co utratila nad svou mzdu. Tohle její záznamy říkaly. Kdokoliv, kdo by se na ně podíval, tak by to v nich viděl. Kniha pořád ležela na stole. Možná si tajně přála, aby se do ní podíval a viděl, co ona dělá. Nikdy to neudělal a nikdy se to nedozvěděl. Měla v úmyslu mu to někdy povědět. Jaká by byla pointa toho celého, kdyby mu to neřekla? Přesto to neudělala a čím déle to odkládala, tím obtížnější to bylo a to z důvodů, kterým se bála čelit. Bála se, že jsou pravdivé. Ale ještě více se bála toho, že by nemusely být pravdivé.

Tak se zdálo, že co se v domě odehrává je stejnou záhadou pro Thanea jako pro Johna. A nikdo by nedokázal odpovědět na Johnovu otázku: „Proč to dělá?“ Agnes uměla ukrýt pravdu sama před sebou.