„Celá akce trvala jen pět minut,“ hlesl v neděli 14. července roku 2007 Maurice Barate, velitel dozorců ve věznici Grasse na jihovýchodě Francie. Onou akcí měl na mysli útěk třiačtyřicetiletého trestance Pascala Payeta. A nemluvil jen sklesle, ale především ohromeně.
Payet totiž požíval jako nejen nebezpečný kriminálník, ale též chronický útěkář speciální pozornosti. Aby si neměl čas připravit podmínky pro další útěky, neustále cestoval po věznicích, střídal je podle listu The New York Times zhruba každé tři měsíce, byl zavřený výhradně na samotce.
Přesto zase utekl. A dokonce stejnou cestou jako už dvakrát předtím. Přes oblaka.
Pascal Payet: útěk na výročí Bastily
Narodil se v roce 1961 a poprvé šel sedět za trestný čin zvlášť nebezpečného násilného útoku v pětadvaceti. Poté za zločinné spiknutí. V roce 1997 se podílel na útoku na obrněný vůz francouzské centrální banky, při němž zbraní AK-47 zastřelil jednoho ze strážců, zatčený byl se svým druhem Ericem Alboreo rok a půl nato.
Ve vězení však dlouho nezůstal, v roce 2001 uprchl z vycházkového prostoru na střeše trestnice Luynes helikoptérou, kterou unesli jeho přátelé. A nebyl k nalezení, ba co víc, nezahálel. A byl neuvěřitelně sebevědomý a troufalý. Objevil se tam, kde by jej nikdo nečekal. Na místě, jemuž by se podle úsudku všech bezpečnostních sil, které po něm slídili, měl vyhnout. Ve věznici Luynes.
Ctil totiž kumpány, na svobodě na ně nezapomněl, věděl, že Eric Alboreo, Michel Vareo a Franck Perletto za mřížemi luyneské trestnice zůstali. Rozhodl se je dostat ven. A pamatoval si též, jak uprchl na svobodu on sám. A metodu se rozhodl neměnit. Pro přátele si zaletěl unesenou helikoptérou. A v oblacích zase zmizel i s nimi. Vyšlo to.
O několik týdnů později však byl i s nimi zatčen a jeho útěkářská historie měla skončit. Všechny věznice, které ho ke své hrůze měly střežit, věděly, s kým mají tu čest, a všechny kladly extrémní pozor na to, aby mu k dezerci nedaly šanci. Pascal Payet dostával opravdu zabrat. Jistý čas držel hladovku na protest proti faktu, že během třiceti měsíců vystřídal devět věznic. V prosinci roku 2005 na svém dnes již nefunkčním blogu vydal otevřený dopis nazvaný „Příběh mých převozů“, v němž si stěžoval na podmínky svého věznění.
A potom přišel onen červencový den roku 2007. Když čtveřice maskovaných mužů unesla na letišti Cannes – Mandelieu helikoptéru i s pilotem, tak trochu se to ztratilo ve víru oslav výročí dobytí Bastily. Do věznice Grasse se zpráva rozhodně nedostala, jistě by tam zpozorněli.
Trestnice však zpravena nebyla, po dvaceti minutách od únosu stroj přistál na střeše. „Rozvržení věznice nedovolovalo mužům ve strážní věži střílet ani na stroj, ani na útočníky,“ vysvětlil velitel Barate.
Zatímco jeden ze zakuklenců zůstal s pilotem, trio ostatních se vydalo dovnitř trestnice. A vědělo, co má dělat. Probíjeli se skrze dveře, drželi bachaře v šachu automatickými pistolemi, systematicky si klestili cestu rovnou do oddělení samotek, jak popisuje kniha Prison Break – True Stories of the World´s Greatest Escapes.
V momentu byli zpátky i s Payetem, trvalo to pět minut. Přistáli na heliportu nemocnice v Brignoles, nedaleko Payetova rodného města Marseilles. Unesený pilot operaci přestál ve zdraví. „K žádnému násilí nedošlo. Řekli mi, že když budu poslouchat příkazy, nic se mi nestane,“ vylíčil.
Krkolomná cesta však Payetovi vynesla pouze dva měsíce na svobodě. Navzdory podstoupené plastické operaci obličeje jej poznali španělští policisté ve městě Mataró na severovýchodě od Barcelony. Ve kterém vězení je od té doby otec dvou dětí držen, úřady úzkostlivě tají.
Nordin Benallal: když plán útěku překazí ostatní vězni
Belgická policie jej přezdívala „Úhoř“, on sám si říkal „Král útěků“. A výzev prodrat se zpoza mříží na svobodu měl Nordin Benallal spoustu. Poprvé přišel o volnost ve dvaceti, kvůli ozbrojené loupeži. Následně si za pestrou paletu násilných trestných činů vysloužil na padesát let ve vězení.
Jeho policejní přezdívka nelže a ta, kterou si dal sám, není namyšlená. Poprvé utekl podle knihy Prison Break - True Stories of the World’s Greatest Escapes v červnu 2000, v říjnu roku 2000 pláchl při převozu z policejní dodávky, zatímco na stráže použil berli, kterou dostal, protože fingoval poranění nohy. Třetí útěk si na konto připsal hned za dva měsíce, tehdy z vězení vykráčel díky lsti, v civilních šatech, s parukou na hlavě a slunečními brýlemi na očích, to vše se podařilo do vězení přinést jeho bratrovi.
Ve známost však vešel až jeho dramatický útěk ze srpna 2004. Tehdy se mu podařilo prostříhat se ostnatým drátem a přelézt vězeňskou zeď s pomocí lana, které mu přehodil zpoza zdi komplic. Podle listu The Telegraph si za to vysloužil přirovnání ke kousku slavného Ronnieho Bigse, jednoho z pachatelů velké vlakové loupeže, který právě tak utekl z vězení ve Wandsworthu v roce 1965.
Trestnici zvládl opustit bez násilí, když jej však o několik dní později zastavili dva policisté, začal po obou střílet a kriticky zraněné je nechal za sebou. Během útěku, který trval týden, byl vyhlášený nejhledanějším uprchlým kriminálníkem Belgie, zatkly ho speciální policejní jednotky.
Za postřelení mužů zákona vyfasoval o dvanáct let navíc, v roce 2007 se však s pomocí přátel rozhodl dát trestu sbohem.
Že bude ten podvečer v neděli 28. října ve vězení s vysokým stupněm ostrahy Ittre speciální, tomu nenasvědčovalo nic. Trestanci na vycházce korzovali na dvorku, než je bachaři zaženou dovnitř.
Když se nad hřištěm objevila helikoptéra a sestoupila, aby se vznášela vězňům na dosah, vše se v mžiku změnilo. Nebyla to jen atrakce, mnohým došlo, že by to mohl být lístek na svobodu. A právě s tím maskovaný muž, který si s uneseným pilotem přiletěl pro pana Benallala, nepočítal.
Když se na helikoptéru začal ze spleti skákajících těl drápat první chlapík a nebyl to Benallal, ztratil pilot nad strojem kontrolu a helikoptéra spadla do prachu na zem. A v prachu tak byl i samotný plán vzdušné cesty na svobodu.
Navzdory chaotické situaci však spiklenci nepropadli panice. Benallal se chopil zbraně, s kumpánem si vzali dva bachaře jako rukojmí a z věznice se jim podařilo uprchnout. Volkswagenem Golf s blikajícím policejním majáčkem.
Helikoptérový útěk vynesl Benallalovi zaslouženou mediální pozornost, dlouhou volnost však ne. „Úhoř“ byl zatčen s jedním ze svých společníků hned 30. října při pokusu vykrást motoristický obchod v nizozemském Haagu.
