Rok dopředu je jasno. Až doběhne po mistrovství světa v roce 2020 smlouva Miloši Říhovi, postaví se místo něj na lavičku Filip Pešán. Prezident Českého hokeje Tomáš Král tuhle informaci oznámil při jmenování bývalého libereckého kouče do funkce svazového šéftrenéra. „Vést národní tým pro mě znamená velkou motivaci,“ odříkal Pešán očekávanou formulku. Co chystá v nové funkci? Zatím nechtěl být příliš konkrétní. Něco ale přece prozradil, chce víc zapojit mladé trenéry.
V Liberci začalo odcházení Filipa Pešána. Z lavičky Bílých Tygrů odešel, zůstává mu funkce sportovního ředitele. Na svazu bude působit místo Slavomíra Lenera v roli šéftrenéra, plus ho čeká pozice generálního manažera dvacítky. Od sezony 2020/21 pak převezme reprezentační áčko. „Jdu přímo z terénu, z praxe. Můj pohled není ničím omezen,“ říká. Boss českého hokeje Tomáš Král prozradil, že jeho přáním je, aby od příštího ročníku v Liberci Pešán skončil úplně.
Od začátku jste věděl, že když nastoupíte jako svazový šéftrenér, počítá se s vámi pro ročník 2020/21 na lavičku reprezentačního áčka?
„Ano. I to byl důvod, proč jsem práci vzal.“
Co pro vás znamená, že se po MS ve Švýcarsku postavíte na lavičku národního týmu a teď vám zbývá rok?
„Těším se na tuhle výzvu. Hodně. Součástí mé první sezony působení na svazu bude, abych si zmapoval národní tým pro další roky. Mám celou sezonu, abych všechno naplánoval a připravil. Využiju čas, že nejsem v dennodenním zápřahu u Bílých Tygrů.“
Je reálné, že byste se postavil po bok Miloše Říhy na střídačku už na příštím šampionátu a rozšířil tam jeho štáb?
„Taková situace se dá představit asi jen těžko. Miloš má svůj realizační tým. Už letos mi ale volal a nabízel mi externí spolupráci při sledování druhé skupiny na MS na Slovensku. S díky jsem odmítl, protože jsem se potřeboval trochu zapojit do svazových záležitostí, plus si i trochu odpočinout. Naše spolupráce mohla fungovat už tedy letos, ale kvůli mně se nekonala. Jestli nabídka přijde příští rok, tak ji zvážím.“
Nyní jste ale papírově jeho nadřízeným. Můžete Miloše Říhu vést k tomu, aby národní tým vypadal tak, jak byste si přál do budoucna vy?
„To zase ne. S Milošem věci konzultuju, budeme spolupracovat. Ale v žádném případě mu z pozice nadřízeného nebudu říkat, koho má brát a koho ne. To teď bude plně v jeho kompetenci.“
Co bude pak s vaší funkcí sportovního ředitele v Liberci, až nastoupíte na plný úvazek jako trenér reprezentace?
„Teď se bavíme o mém prvním roce působení na svazu a nejsem schopen říct, jak to bude dál, kdybych převzal národní tým jako kouč. Jsem přesvědčen, že funkce, které mám, skloubit pro následující sezonu lze.“
V současném realizačním týmu reprezentace se oficiálně objevil i Miloš Říha mladší. Byla to i vaše aktivita?
„Ne, to byl nápad Miloše. Přednesl tenhle návrh na výkonném výboru, byl to jeho požadavek, což výkonný výbor schválil.“
Vás první akce čeká na přelomu roku, kdy se v Ostravě a Třinci koná MS do 20 let. Budete se jako generální manažer nějak podílet na výběru týmu, když je Václav Varaďa vázán smluvně i v Třinci?
„Ano, tohle je hlavní důvod, proč u národního týmu do dvaceti let jsem. Chci zabezpečit komunikaci a vztah s hráči, i těmi ze zámoří. Venca Varaďa má své klubové povinnosti během sezony, tým budeme pro mistrovství skládat spolu. Doufám, že přispěju k tomu, aby byla dvacítka zase o něco dál. Vašek měl smlouvu na dva roky, byl to koncepční krok.“
Máte vizi, aby trenéři působili u mládežnických reprezentací na plný úvazek, plus byla vidět jasná cesta, proč jdou k národnímu týmu? V minulosti to bylo často ode zdi ke zdi, jednou zkušený trenér, pak trenér od mládeže, potom zase jinak...
„Pár vizí mám. Ale teď je brzy o tom mluvit.“
Minimálně rok nebudete na ledě, stane se z vás spíš funkcionář. Proč tahle změna?
„Už asi deset let jsem každý den na tréninku, takže je tam i trochu pracovní únava. Odstoupení od dennodenního hokeje mi dá možnost cestovat, dál se vzdělávat, poznat další způsob řízení hokejových klubů. Hlavní je ale studium, což nejde s prací v klubu moc skloubit. Taky ale chci být hodně v terénu, rozhodně neprosedím celý týden v kanceláři.“
A jste si jistý, že na studium a vzdělávání budete mít jako šéftrenér, generální manažer dvacítky, plus sportovní ředitel Liberce, čas?
(usměje se) „Jsem, tady se dá dost věcí naplánovat. V půlce července letím na konferenci do Toronta, kdybych působil v klubu, nebyla by šance. Tam se asi na čtyři dny sejdou nejlepší trenéři NHL a další padesátka přednášejících. Pak rovnou přeletím do Finska, kde má kemp dvacítka a hraje tam zápasy. V klubu jedete na výsledek každý den, každý týden. Teď budu mít vzácnou příležitost, abych cestoval, bavil se se špičkami hokeje, jak to dělají ve svých zemích.“
Co hlavně budete chtít v českém hokeji změnit?
„Nechci střílet od boku nové změny, které čekají český hokej. Myslím, že to není úplně potřeba, druhá věc je, že nemám ještě detailně zmapované všechny projekty, které úspěšně běží, ať to jsou práce v regionech, akademie nebo projekt Dukla. Všechno chci podrobně poznat. Rád bych do dění v regionech zatáhl extraligové kluby a chtěl bych si vytvořit síť spolupracovníků v celé republice, abych věděl, co se přesně v regionech a klubech děje.“
Když nastoupil do vaší funkce Slavomír Lener, hodil do hokejového hnutí granát v podobě desatera, chtěl dělat věci jinak. Vzbudil emoce, což bylo asi zásadní. Vy nic takového neuděláte?
„Něco v hlavě mám, ale nebudu střílet svoje desatero, když použiju vaši terminologii. Musím nejdřív pořádně analyzovat situaci, až pak můžu něco případně měnit, nebo podporovat.“
Kde by podle vás měl být český hokej třeba za pět let?
„Vezmu to jinak. Jsem velmi mile překvapen, jakým stylem věci na svazu fungují. Neříkám to proto, abych slepě někoho chválil. Ale mám za sebou jednání s akademiemi, kde jsem byl opravdu překvapen, jak trenéři reagují. Špičkovou úroveň má mezinárodní program. Sám jsem na MS v Bratislavě viděl, jak velký respekt má Sláva Lener, představoval mě špičkám světového hokeje a vyjednal mi schůzky s lidmi v Kanadě. Myslel jsem si, i podle médií, že se práce na svazu nedělá moc dobře. Překvapilo mě, že je to jinak. Nemám časový horizont. Chci navázat na stanovené projekty a případně je zlepšovat.“
Vážně vás tolik zaskočilo, že svazová práce je lepší, než jste čekal?
„Ano. Neříkám, že jsem šel do pozice s tím, jak mám pocit, že to tady vůbec nefunguje a já jdu zachraňovat český hokej. To vůbec ne. Jen jsem si myslel, že budu muset pár věcí nastavovat nově. Jsem mile překvapen, že nemusím.“
A není to třeba tak, že svaz třeba u mládeže řekne, jak mají věci fungovat, teorie je správná, ale pak se věci zadrhnou někde na cestě ke klubům?
„Spíš si myslím, že se svaz málo vyjadřuje k tomu, jak dobře věci dělá. To je podle mě chyba. Lidi rádi čtou kritiku a pochvaly moc nejsou. Je to škoda. Budu ten, kdo začne o věcech pozitivně mluvit, pokud je uvidím.“
Tak začněte...
„Mezinárodní program pro naše národní týmy je jedním z nejlepších na světě. To se tolik neví. Lidi, se kterými mě seznámil pan Lener, řídí Hockey Canada, Ameriku, ruský hokej.“
Na druhou stranu věc, že svaz poslední roky nekomunikoval moc směrem ven, je taky téma...
„Víc by měl informovat, jak projekty vypadají, co se děje, jaké máme úspěchy, které nejsou vidět v zápasech, ale činností.“
Český hokej vás ohlásil jako trenéra reprezentace rok dopředu. Je tohle třeba ten začátek komunikace, který byste si přál?
„Ano, myslím, že je to dobrá věc. Svaz tím říká, že ví, co dělá, a má promyšlenou cestu. Tohle je dobrý krok.“
Snažíte se být hodně pozitivní. Vážně ale nemáte v sobě hlavní věc, kterou byste si přál změnit, a vadí vám?
„Určitě něco změnit chci. Ale jak jsem řekl, nejsem zděšený z toho, jak to tady vypadá. Nebral jsem práci jenom z toho důvodu, že chci být další v řadě. Chci českému hokeji pomoci. Jak to budu dělat, je otázka pro příští měsíce.“
Počítáte, že někdy narazíte?
„Stoprocentně. Jen doufám, že narážek moc nebude.“
A co věčné téma honění reprezentační medaile na jakékoliv úrovni. Jak se vás dotýká?
„Teď nastává dobrá doba, dorůstají nám dobří hráči. Předloni byla dvacítka čtvrtá na mistrovství světa, doufám, že medaile v nejbližších letech přijde. Na Slovensku jsme se prezentovali fantastickým hokejem. Líbilo se mi, že byli zapojeni mladí hráči a noví lídři jako Kuba Voráček se stali vzorem. Je na čem stavět.“
Je reálné, aby se víc a víc připojovali k reprezentačním týmům mladí a vzdělaní trenéři?
„Bylo by to ideální. Chci zavést hostování trenérů v mládežnických reprezentacích. V uvozovkách za odměnu, tedy za dobrou práci v klubech bychom je zvali na kempy, a tím je motivovali. Jednoznačně nastala doba, aby mladí trenéři začali víc a víc promlouvat do českého hokeje.“
Dovedu si představit, jak vás, trenéry, musí štvát omílané, jestli je potřeba navazovat na Kanadu, Švédsko nebo Finsko. Zajímá mě ale trochu jiná věc, věříte, že se stav jednou otočí a oni budou koukat do Česka?
„Tahle doba byla po Naganu, tenkrát se to říkalo a celý svět nás kopíroval. My teď musíme kopírovat svět, který je pořád o kousek před námi. Až ho doženeme, přijde chvíle, kdy do toho dáme i něco našeho, českého, co máme v genech. Pak je můžeme předběhnout.“
Není minus, že v genech moc nemáme totální pracovitost?
„Myslím, že máme. Jde hrát chytrý hokej, a zároveň poctivý, jsem o tom přesvědčen, že tohle je cesta. Právě bych chtěl, aby mladí trenéři začali trend pracovitosti do českého hokeje dostávat.“
Takže první věc, na které vám záleží, máme...
„Je to jedna z prvních věcí, určitě.“
