Copa América 2019 - Představení skupiny C

14.06.2019, 20:19
Názory a komentáře
Copa América se dnes konečně dobírá svého začátku, a my se mezitím dobíráme konce naší série představování všech účastníků. Na řadě je skupina C, ve které se představí obhájci titulu a jedni velcí favorité na letošní prvenství. Chile se přitom týká pouze ten první popisek, aby náhodou nedošlo k mýlce...

Tím favoritem je Uruguay, kterou opět vede Óscar Tabárez, jenž nadále utěšeně pokračuje v omlazování jádra kolem Edinsona Cavaniho a Luise Suáreze. Oba hvězdní útočníci La Celeste mají na Copě každému stále hodně co dokazovat, ačkoliv jí už oba jednou vyhráli, a činit tak budou proti tuze starému Chile a dvěma nepříliš vyzpytatelným mužstvům, pro něž výsledky na tomto turnaji ani omylem nejsou prioritní.

Pojďme si tedy všechny účastníky, jednoho po druhém, jaksepatří představit...


Uruguay

Program zápasů - skupina C

17.06.2019
00:00
Uruguay
4:0
Ekvádor
Belo Horizonte
21.06.2019
01:00
Uruguay
2:2
Japonsko
Porto Alegre
25.06.2019
01:00
Chile
0:1
Uruguay
Rio de Janeiro

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Martín Campaña
29.05.1989
Cerro Largo
Fernando Muslera
16.06.1986
Galatasaray SK
Martín Silva
25.03.1983
Club Libertad
Obránci
Datum nar.
Klub
Martín Cáceres
07.04.1987
Juventus FC
Sebastián Coates
07.10.1990
Sporting CP
José Giménez
20.01.1995
Atlético Madrid
Diego Godín
16.02.1986
Atlético Madrid
Giovanni González
20.09.1994
CA Peñarol
Diego Laxalt
07.02.1993
AC Milán
Marcelo Saracchi
23.04.1998
RB Lipsko
Záložníci
Datum nar.
Klub
Rodrigo Bentancur
25.06.1997
Juventus FC
Giorgian De Arrascaeta
01.06.1994
CR Flamengo
Nicolás Lodeiro
21.03.1989
Seattle Sounders
Nahitan Nández
28.12.1995
Boca Juniors
Gastón Pereiro
11.06.1995
PSV Eindhoven
Lucas Torreira
11.02.1996
Arsenal FC
Federico Valverde
22.07.1998
Real Madrid
Matías Vecino
24.08.1991
Inter Milán
Útočníci
Datum nar.
Klub
Edinson Cavani
14.02.1987
Paris Saint-Germain
Maxi Gómez
14.08.1996
Celta Vigo
Jonathan Rodríguez
06.07.1993
Cruz Azul
Cristhian Stuani
12.10.1986
Girona FC
Luis Suárez
24.01.1987
FC Barcelona

Co jim bude hrát do karet

Těžko říct, kdy v poválečné historii byla Uruguay tuplovaným (spolu)favoritem na titul z Copy hrané na cizí půdě. Posledního zlatého roku 2011 to rozhodně nebylo; tehdy se ve čtvrtfinále jasně upřednostňovala hladová domácí Argentina. O čtyři roky později Uruguay vypadala být příliš stará na pořádný vítr, a to se taky potvrdilo; končila už ve čtvrtfinále. Možná na konci osmedástek, kdy v Argentině a Brazílii La Celeste dvakrát v řadě došla do finále a roku 1987 i vyhrála? Jo, to zní fér — vynikající záložník "Princ" Enzo Francescoli, přiznaný idol vyrůstajícího Zinedina Zidanea, byl ostatně tou dobou na vrcholu sil, 25/27letý.

To je pekelně dlouhá doba, nicméně nyní lze počítadlo restartovat — Uruguay je regulérním favoritem téhle Copy. To by pro pozorovatele minulého mistroství světa, kde Uruguayci v záloze odkryli zbrusu nový, famózní diamant podpíraný Rodrigem Bentancurem, Matíasem Vecinem, Lucasem Torreirou a Nahitanem Nándezem, nemělo být žádné překvapení. Uruguay zkrátka výtečně zvládla generační obměnu a zářným důkazem budiž to, jak dokonale uběhali Portugalce v osmifinále daného mundialu. Navíc, onomu bodavému kvartetu v záloze je letos stále teprve 27-23-23-21 let. Budoucnost vypadá růžově.

Uruguayci se tedy teprve rozjíždí, ale zároveň musí cítit určitou dávku urgence vzhledem k tomu, že jeho sehranému duu Luis Suárez-Edinson Cavani je tentokrát už 32 let. Tahle Copa, příští Copa, a možná nadcházející mundial... víc už asi Uruguayci ze svého hvězdného tandemu, natož 72letého kouče Óscara Tabáreze, nevymáčknou. Tohle je ten pravý čas — Brazílie bez Neymara, Argentina de facto bez trenéra.

Co je může zradit

Umolousaná ofenzíva, tím spíš jakmile vypadne jeden ze dvojice Suárez-Cavani. A že se Suárez na trávník teprve nedávno vracel poprvé od semifinále Ligy mistrů a drobného zranění. Třicetiletá těla se holt stávají potenciálně křehčími, a Uruguayci se o tom přesvědčili už v Rusku, když následkem nataženého stehna přišli o jinak relativního železného muže Cavaniho, jenž se záhy ukázal být dočista nenahraditelným.

Rezervy v útoku přitom vypadají na chlup stejně jako loni: Cristhian Stuani, který ve čtvrtfinále jako startér vůbec nepřesvědčil, je zase zpátky, a totéž platí i pro Maxiho Gómeze, který čtrvtfinále nevytrhl jako jeho náhradník. Gómezovi je stále 22 let, a letos už konečně zaznamenal své první reprezentační trefy, nicméně neznámou je pořád, a v Celtě má za sebou mírný výkonnostní propad (13 gólů ve 33 ligových startech).

Další slabiny? Těžko. Diego Godín s Josém Giménezem budou ve středu obrany zase dominovat, dokupy neprohrajou ani jeden vzdušný souboj, a ve finále tak zneutralizují i obvyklého podezřelého na Achillovu patu, brankáře Fernanda Musleru, který se stranou pozornosti dobral už 108 reprezentačních startů.

Na koho se zaměřit

Na úvod si tu jen tak odložím jednu informaci: celá Uruguay čítá zhruba 3,5 milionu obyvatel. Tak, a jdeme na věc...

Loňský mundial nám představil čtyři energické, v nejlepším slova smyslu otravné "vosy" v záloze, a tahle Copa nám může nabídnout ještě mnohem více. Federicovi Valverdemu je teprve 20 let, už loni však byl na poslední chvíli odříznut z předběžné nominace, a nyní je zjevně připraven zatlačit na základ, jmenovitě Matíase Vecina, kterému se typologicky blíží asi nejvíce, potažmo zacelit mezeru po Bentancurovi, pakliže se do začátku turnaje nestihne dát dokupy (proti Panamě si poranil levé koleno, ale vážné to prý není). Škoda jen, že Tábarez evidentně stále preferuje veterána Lodeira jako jednoho ze členů záložní řady, potom by se možná vedle sebe poskládali všichni.

Další zajímavé jméno: 24letý ofenzivní záložník Gastón Pereiro, který v PSV Eindhoven dosáhl na dvouciferný počet gólů už ve čtyřech sezonách Eredivisie v řadě (opět se spojuje s odchodem za lepším), a jenž představuje zajímavou alternativu k dalšímu mladíkovi Giorgianovi De Arrascaetovi či Lodeirovi. Jeho střelecký výkaz v reprezentaci je celkem úchvatný, byť se jedná zatím o malý vzorek: čtyři zásahy v osmi startech. Na svou šanci bude v Brazílii číhat též teprve 21letý levý bek RB Lipsko, Marcelo Saracchi.

Ne, ani já netuším, kde se to v Uruguayi bere...

Extra dávka motivace náleží...

Aby bylo jasno, tak Luis Suárez už Copu Amériku vyhrál onoho roku 2011 a dokonce tehdejší uruguayské tažení podpořil čtyřmi góly (čili za korunou krále střelců zaostal o jedinou branku), ale o jednom zároveň není pochyb — tehdy to bylo celé o Diegovi Forlánovi a jeho prvním zlatém turnaji na prahu Kristových let, kdy si navíc sám své první zářezy na šampionátu schoval stylově až na suverénní finále s Paraguayí (3:0).

Tohle je tedy první Copa, kdy je Suárez Uruguayi k dispozici plně zdráv (po zranění vypadá teď v dobré kondici) a v roli hlavní tváře mužstva. Léto 2015 se útočníka Barcelony netýkalo kvůli trestu za kousnutí Chielliniho; na výroční Copu z roku 2016 potom sice cestoval, ovšem pozdní zranění ho nepustilo do prvních dvou utkání. Pro třetí duel už byl Suárez na lavičce, ale zůstal tam po celých 90 minut, což dle očekávání a vzhledem k tuze předčasnému vyřazení svého týmu nenesl věru lehce. Teď bude o to hladovější (pardon), na to vemte jed.

Co se Cavaniho týče, ten není v nikterak odlišné pozici. Roku 2011 ještě hlavně střídal a jeho reprezentační vizitka zněla 28 startů, 9 gólů. O čtyři roky později to byl při absenci Suáreze oficiálně jeho tým, načež se Cavani ve zbabraném čtvrtfinále nechal po druhé žluté kartě pro jistotu vyloučit. Třebaže se trefil na třech světových šampionátech, Copa mu stále zůstává dočista zapovězená — a takhle to dál prostě zůstat nesmí.

Jeden poslední důvod, proč jim přát ze všech nejvíc

Když si Copu Amériku sama uspořádá, je Uruguay k neporažení. Sedm pokusů, sedm zlatých medailí — žádná velká výzva. Teď to chce ještě uloupit cennou trofej zpod rukou obou sousedních zemí, gigantů Argentiny a Brazílie. První krok Uruguay učinila už roku 2011 (tuhle absurditu, kdy Uruguaycům na obhajobu titulu bizarně stačily jenom dva výkony, s dovolením přejdeme), když využila podivné konstelace hvězd či čeho a na argentinské půdě, kde se ve čtvrtfinále narodily ne dva, ne tři, ale rovnou čtyři překvapivé výsledky, brala první zlato po dlouhých šestnácti letech.

Nyní má být na řadě Brazílie, která je jak známo doma též stoprocentní. Ba co víc, roku 1949 tam Uruguay prožila jeden ze svých nejslabších ročníků vůbec. Dvakrát naopak končila na frustrující druhé příčce. Tak blízko, a přece daleko!




Chile

Program zápasů - skupina C

18.06.2019
01:00
Japonsko
0:4
Chile
São Paulo
22.06.2019
01:00
Ekvádor
1:2
Chile
Salvador
25.06.2019
01:00
Chile
0:1
Uruguay
Rio de Janeiro

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Gabriel Arias
13.09.1987
Racing Club
Brayan Cortés
11.03.1995
Colo Colo
Yerko Urra
09.07.1996
CD Huachipato
Obránci
Datum nar.
Klub
Paulo Díaz
25.08.1994
Al Ahli SC
Gonzalo Jara
29.08.1985
Universidad de Chile
Igor Lichnovsky
07.03.1994
Cruz Azul
Guillermo Maripán
06.05.1994
Deportivo Alavés
Gary Medel
03.08.1987
Beşiktaş JK
Óscar Opazo
18.10.1990
Colo Colo
Záložníci
Datum nar.
Klub
Charles Aránguiz
17.04.1989
Bayer Leverkusen
Jean Beausejour
01.06.1984
Universidad de Chile
José Fuenzalida
22.02.1985
Universidad Católica
Pablo Hernández
24.10.1986
CA Independiente
Mauricio Isla
12.06.1988
Fenerbahçe SK
Esteban Pavez
01.05.1990
Colo Colo
Erick Pulgar
15.01.1994
Bologna FC
Diego Valdés
30.01.1994
Santos Laguna
Arturo Vidal
22.05.1987
FC Barcelona
Útočníci
Datum nar.
Klub
Nicolás Castillo
14.02.1993
Club América
Junior Fernandes
10.04.1988
Alanyaspor
Ángelo Sagal
18.04.1993
CF Pachuca
Alexis Sánchez
19.12.1988
Manchester United
Eduardo Vargas
20.11.1989
Tigres UANL

Co jim bude hrát do karet

Střed pole má nadále určitý potenciál tuto scénu opanovat, alespoň tedy dokud mu v závěrečných fázích dojde šťáva (což se tak trochu stalo i na obou vyhraných Copách). Arturo Vidal s Charlesem Áranguizem od roku 2016 neodešli takovým způsobem jako Alexis Sánchez vpředu, a starý konzervativec Reinaldo Rueda by měl být schopný jim naordinovat dostatečně pomalé tempo, aby je neutavil, potažmo je může podepřít někým mladším. Vidal, Áranguiz i Erick Pulgar si navíc do Brazílie berou slušné klubové fazóny, což nelze brát na lehkou váhu, a což dokupy dává Chile na jihoamerické poměry velice silný střed pole.

Dále? Dále už se na evidentní silné stránky tohoto Chile přichází jen velmi komplikovaně a jejich vymizení můžeme vystopovat k rozkolům v kabině, kde se poslední dobou jasně vyčlenila jakási "vidalovská klika". Do ní v žádném případě nepatřil dříve stěžejní Marcelo Díaz, proto už v národním týmu nějakou dobu nefiguruje. A brankář Claudio Bravo si na své vlastní opomenutí v nominaci zadělal pro změnu politickými názory a sporem se samotným národním fotbalovým svazem. Ani on se podle všeho s Vidalem nemusel.

A tak kromě spolehlivého zadáka, který si v argentinském Racingu udržuje dlouhodobě skvělou formu, Chile přišlo také o svého penaltového mága, který se ve výsledku o obě zlata přičinil vlastně ze všech členů zlaté generace nejvíce. S Díazem a Bravem by asi ubyla opora ve Vidalovi a bůhvíkom ještě dalším, takhle ovšem opory ubyly úplně vzadu, kde si to Chile se čtyřmi veterány s více než 100 starty na kontě mohlo dovolit snad nejméně. Za poslední dobu utržené tři banány od Peru, Kostariky a Mexika hovoří za vše.

Co je může zradit

Zlatá chilská generace byla roku 2015 konečně ocejchována, o rok později vše senzačně posichrovala, ale v tuhle chvíli už tak nějak kolektivně dýchá o jedné plíci a kulhá na obě nohy, jak jsem naznačil už výše.

Pozorný fanoušek si vzpomene, že Chile překvapivě scházelo již loni v Rusku, a to byl vskutku jakýsi začátek konce. Nyní platí, že Chilané zvládli jen jeden z posledních šesti soutěžních duelů, a jejich formu v nedávných přátelských zápasech lze popsat přinejlepším jako nevyrovnanou. Před Copou si La Roja vyjednala jediný přátelák s trpaslíkem z Haiti, aby se vedení poprvé ujala až v poslední dvacetiminutovce a přes 40 minut dokonce i prohrávala. Uff.

Po téhle týden staré miniblamáži už Rueda své staříky (Chile má věkový průměr 29,05 let s průměrným počtem 44 reprezentačních startů na člověka) jenom zabalil do bublinkové fólie a jal se nejspíš modlit.

Chile skutečně od roku 2016 přišlo takřka o všechny své tradiční zbraně. Turnajový talisman Eduardo Vargas teprve teď proti Haiti prolomil své bez čtyř měsíců dvouleté čekání na zářez v národním týmu (od října 2017 a kvalifikace na MS), a Alexis Sánchez se jakkoliv, kdekoliv — gólem, asistencí, za Chile či Manchester United — neprosadil od lednového zápasu FA Cupu s Arsenalem. Jeho akcie od vymodleného odchodu z Emirates Stadium před rokem a půl doopravdy nemohly klesnout rychleji, ba ani hlouběji.

Z hvězdné posily je rázem vyvrhel, který vesměs na co sáhne, to pokazí. Výmluvná je teď i skutečnost, že se Alexis na seznamu sázkové kanceláře Sky Bet se jmény nejžhavějších kandidátů na zlatou kopačku propadl až na čtrtnácté místo s kurzem 19.00 (po převodu na český zápis), což ho řadí dokonce i za veterány Paola Guerrera s Radamelem Falcaem. Pokud tedy věříte, že se v národním dresu opět probere, což ostatně u Sáncheze nikdy nelze plně vyloučit, nestyďte se a vyšlete to tam! Já sám bych si asi nevsadil.

Na koho se zaměřit

Fuha, tohle je ale fuška. A popravdě, vyprahlý zdroj talentu v Chile není ničím zas tak překvapivým. Co do populace se jedná o cca 2,5krát menší zemi než Argentinu; o Brazílii ani nemluvě. Neustálý přísun prvotřídních fotbalistů z Chile prostě čekat nemůžeme, a taky na cestě do historie přicházíme na takřka pedantské dávkování. Alexis Sánchez, Arturo Vidal a zbytek současné zlaté generace roku 2015 následoval výkonnostní vrchol Ivána Zamorana a Marcela Salase s odstupem necelých dvou dekád. Jejich MS 1998 pro změnu navazovalo na už téměř zapomenuté pozdní sedmdesátky či rané osmdesátky Elíase Figueroy či kanonýra Carlose Caszely. Teď holt vstupujeme do toho tradičního hluchého období; to je přirozené.

Cílem bude pokusit se ho omezit na co nejkratší dobu, a to tahle soupiska věru neslibuje. Nadějný dvacetiletý štít Ignacio Saavedra na Copu nejede a nebyl k ní upřímně ani blízko. Současný chilský výběr do 17 let sice čítá několik zajímavých jmen a tunu příslibu, ale na ně je už tuplem příliš brzy, a z nadějných dorostenců často není zhola nic. Chilská produkce se prostě zdánlivě zastavila, což velice úzce souvisí i s úpadkem klubů na mezinárodní scéně. Colo-Colo nebylo ve finále Copy Libertadores od svého triumfu roku 1991, a ani žádného dalšího finalistu Chile nepoznalo nepřetržitě od roku 1993 (Universidad de Católica). Druhořadou Copu Sudamericana vyhrálo Universidad de Chile před osmi lety, od té doby sucho.

Ze současného kádru Chile se nakonec sluší vyzdvihnout snad akorát 25letého středopolaře Ericka Pulgara, který ma za sebou nesmírně vydařené jaro v Bologni a měl by být schopný alespoň trochu oživit stárnoucí záložní řadu, pokud tedy vedle stálic Charlese Áranguize a Artura Vidala bude nějaké volné místo.

Extra dávka motivace náleží...

Trenér Reinaldo Rueda se tak trochu specializuje na sbírání povadlých týmů zón CONMEBOL a CONCACAF, takže ho s Chile čeká jen další z řady obdobných výzev. Kolumbii roku 2004 přebíral poblíž dna kvalifikační tabulky a vyzvedl ji až na šesté místo, pouhý bod za barážovou pozici. Honduras roku 2010 dovedl na mistrovství světa poprvé od roku 1982 a poté, co předešlý cyklus Hondurasané završili jen se třemi výhrami z osmi utkání. Ekvádor vzal v srpnu 2010 po čerstvé absenci na mundialu a za čtyři roky se tam s ním vrátil.

Úspěchy zkrátka 62letý veterán má, a jeho pragamtismus by mohl ze stárnoucího Chile vyždímat ještě jeden dobrý výsledek na Copě. S tou zatím Rueda udělal dvě zkušenosti — poprvé roku 2004 krátce po převzetí Kolumbie, s níž se umístil čtvrtý, a podruhé roku 2011 s Ekvádorem, kdy z toho byl všehovšudy jeden bod. Nic moc bilance, nicméně jako možný "turnajový" kouč se Rueda předvedl nedávno v Copa Libertadores, když vzal skromný kolumbijský celek Atlético Nacional a dovedl ho roku 2016 k triumfu.

Co je zajímavé, tehdy jím vedené Atlético čelilo Independiente del Valle z "Ruedova" Ekvádoru, a také nyní se Ruedově týmu Ekvádor nevyhne, tentokrát tedy na Copě a ve druhém kole skupin. Právě tenhle zápas dost možná bude do pořadí ve skupině výrazně promlouvat.

Jeden poslední důvod, proč jim přát ze všech nejvíc

Zlatý hattrick zatím ve stoleté historii Copy Amériky zkompletovala pouze poválečná Argentina v letech 1945-1947, ale to byly opravdu jiné časy. Hrálo se v podstatě ligovým formátem, na jednu velkou skupinu, a každým rokem. Navíc se jednalo o dobu, kdy každou chvíli někdo vypadával — posledního ročníku se nezúčastnila sama Brazílie, o rok dříve jihoamerický šampionát vynechal rovnou celý trojlístek Kolumbie-Ekvádor-Peru, roku 1945 se turnaj obešel bez Kolumbie a Peru. Tenkrát se CONMEBOL každým rokem tenčil, teď pro každý ročník ještě přibírá hosty z jiných federací — realita by vážně nemohla být odlišnější.

A proto se nenechte mýlit; případný chilský třetí triumf v řadě by byl bezprecedentní. Už na ten druhý patrně nemělo dojít — o tom, nakolik to byl jinak "argentinský turnaj" jsme si poreferovali už včera. Teď je Chile ještě slabší, bez Claudia Brava a s Alexisem Sánchezem na pomyslném dnu své dosavadní klubové kariéry. Možná tím spíš si ale La Roja zaslouží vaši podporu, co myslíte?




Japonsko

Program zápasů - skupina C

18.06.2019
01:00
Japonsko
0:4
Chile
São Paulo
21.06.2019
01:00
Uruguay
2:2
Japonsko
Porto Alegre
25.06.2019
01:00
Ekvádor
1:1
Japonsko
Belo Horizonte

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Eiji Kawashima
20.03.1983
Racing Strasbourg
Ryosuke Kojima
30.01.1997
Oita Trinita
Keisuke Osako
28.07.1999
Sanfrecce Hiroshima
Obránci
Datum nar.
Klub
Teruki Hara
30.07.1998
Sagan Tosu
Ko Itakura
27.01.1997
FC Groningen
Tomoki Iwata
07.04.1997
Oita Trinita
Yuta Nakayama
16.02.1997
PEC Zwolle
Daiki Sugioka
08.09.1998
Shonan Bellmare
Yugo Tatsuta
21.06.1998
Shimizu S-Pulse
Takehiro Tomiyasu
05.11.1998
Sint-Truidense VV
Naomichi Ueda
24.10.1994
Cercle Bruggy
Záložníci
Datum nar.
Klub
Tatsuya Ito
26.06.1997
Hamburger SV
Takefusa Kubo
04.06.2001
FC Tokio
Taishi Matsumoto
22.08.1998
Sanfrecce Hiroshima
Koji Miyoshi
26.03.1997
Kawasaki Frontale
Shoya Nakajima
23.08.1994
Al-Duhail SC
Gaku Shibasaki
28.05.1992
Getafe CF
Daiki Suga
10.09.1998
Consadole Sapporo
Kota Watanabe
18.10.1998
Tokio Verdy
Útočníci
Datum nar.
Klub
Hiroki Abe
28.01.1999
Kashima Antlers
Daizen Maeda
20.10.1997
Matsumoto Yamaga FC
Shinji Okazaki
16.04.1986
Leicester City
Ayase Ueda
28.08.1998
Kashima Antlers

Co jim bude hrát do karet

Pff... nevyzpytatelnost? Já vážně nevím. Pokud dobrá jedna třetina vaší nominace veskrze nic neříká ani japonským novinářům, je jasné, že před sebou máte pozoruhodný turnaj. Tohle může skončit buď šokujícím postupem do čtvrtfinále, anebo totální katastrofou — cokoliv mezi je zhola nepředstavitelné.

Tohle je totiž tak zvláštní směska veteránů připravených zapět svou labutí píseň na mezinárodní scéně (Eiji Kawashima, Shinji Okazaki), pár neznámých kluků z univerzity či druhé ligy (Ryosuke Kojima, Ayase Ueda, Kota Watanabe), jednoho velmi známého 18letého kluka, který prošel La Masií, stále vypadá na 14 a zrovna se upsal Realu Madrid, dvou mladších tahounů A-týmu, se kterými se zřejmě počítá jako s hráči "na výjimku" pro nadcházející olympiádu v Tokiu (Gaku Shibasaki, Shoya Nakajima), a tří low-profile legionářů ze zemí Beneluxu (Naomichi Ueda, Yuta Nakayama, Ko Itakura). Plus zbytek někde mezi, někde kolem.

Takový kádr přece nemůže odehrát nějaký prachobyčejný turnaj, to není možné. A nečitelný bude opravdu fest. Ne jenom proto, že se o mnozích povolaných pořádně nepíše ani v japonských médiích, ale i proto, že se je trenér Hajime Moriyasu rozhodl světu dočista zatajit i během přípravy na šampionát. Samurai Blue v tomto měsíci nastoupili ke dvěma přátelským duelům, ale o přípravu na Copu se nejednalo — trochu si kopli akorát etablovaní senioři, krátkým cameem v druhém utkání domácí fanoušky trochu polechtal fenomén Takefusa Kubo, a oba zápasy na japonské půdě nakonec odehrál akorát stoper Takehiro Tomiyasu.

Vtipné je, že pro Japonce vlastně na ose nulová příprava-dobrý výsledek existuje jeden precedenc hodný následování. Vlastně ne, rovnou dva. Když zmatky s bezpečnostní situaci v Kolumbii rezultující ve chvilkové odvolání turnaje vyřadily z Copy Amériky 2001 jak Argentinu, tak Kanadu (která takhle dosud navždy přišla o svůj debut na turnaji), povolaly se narychlo středoamerické výběry Hondurasu a Kostariky, aby následně z jedné skupiny oba postoupily do čtvrtfinále, dokonce i před Uruguayí. Ba co víc, Honduras pak senzačně vyřadil obhájce z Brazílie, jejíž mladá zahajovací jedenáctka čítala třeba Juana, Luisãa, Alexe či Denílsona.

Takže to bychom měli, tolik překvapivý by japonský postup taky nebyl. Něco podobného se už stalo. Ha!

A zas takoví nazdárci do Brazílii rovněž necestují, na to bacha. Už z Ruska všichni dobře víme, že Gaku Shibasaki je vynikajícím dirigentem středu pole a nad jeho diagonálami není biologicky možné neslintat, přičemž Shoya Nakajima sice na MS (kontroverzně) necestoval, ale nyní přes něj chodil každý japonský útok, i když se bývalá kometa portugalské Primeiry Ligy před Copou rozehřívala se stálicemi A-týmu.

Co je může zradit

Japonci se ničím netají: tohle je pro ně pouhý začátek přípravy na LOH 2020 v Tokiu a nic víc. O výsledky tolik nepůjde, cíl nejspíš bude prozaický — neudělat si přitom žádnou velkou ostudu. Budoucnost Takefusy Kuba už ve hvězdách taky není, když se před turnajem nejprve zdál ve hře návrat do Barcelony, a nakonec si den před výkopem Kubo plácl s Realem, protože mu byl slíben pouhý rok v rezervě (místo dvou) i lepší plat. Takže ani tohle není ve hře. Hergot, největší motivaci hrát na výsledky by nakonec mohli mít staříci Okazaki s Kawashimou.

Nezkušenost bude samozřejmě alfou a omegou tohohle japonského mančaftu, proto tu trio Okazaki, Kawashima a Shibasaki (jediní hráči nad 25 let) vůbec je v první řadě. Vzhledem k tomu, že se jakákoliv jejich příprava odehrála za zavřenými dveřmi (asi... doufejme), většina Japonců si před turnajem ani nestihla odbýt své premiéry za "áčko". Na nule se tak aktuálně nachází rovnou 16 (!) členů kádru. V ohrožení je tím pádem vousatý rekord Kolumbie z roku 1975, kdy si v prvním vystoupení na Copě svůj úplný debut odbylo deset hráčů. Pokud Moriyasu na úvod posadí veterána Kawashimu, mohou se psát dějiny.

Moriyasu si musí uvědomovat, že právě v nevědomosti (soupeřů) na této Copě spočívá japonská síla. Alespoň tak tedy zní ten optimističtější výklad toho, co se před Copou z japonské perspektivy odehrálo. Ten pesimističtější operuje s předpokladem, že to je Japonské fotbalové asociaci (JFA) vlastně všechno ukradené, a to už pekelně dlouho. Pivovar Kirin JFA sponzoruje od roku 1980 a pod jeho záštitou se každý přátelák odehrává jako "Kirin Challenge Cup". Kirin takhle má o marketing postaráno, a to je hlavní.

Pro dobro kariér těchto povětšinou začínajících kluků doufejme, že tomu tak není a v Japonsku vědí, co dělají...

Na koho se zaměřit

V první řadě je tu samozřejmě Takefusa Kubo, respektive "japonský Messi", jak je znám (pouze) v zahraničních médiích, poněvadž je taky malý, taky hraje z pravého křídla, a taky rád dribluje přes protihráče nebo šikovně prostrkává přihrávky na spoluhráče.

Kubových prvních 23 minut v seniorském národním týmu se okamžitě stalo nejsledovanější událostí v zemi, všichnni zdánlivě přestali žvýkat své večeře, a žrali místo nich každý jeho dotyk s míčem. A že jich bylo! Kubo balony prostě přitahuje, sám se o ně často hlásí, a na Copě s ním bude legrace. V japonské elitní soutěži debutoval v 15 letech a v posledních čtyřech kolech J.League před odletem v barvách FC Tokia zaznamenal pěkné čtyři branky. Na Copu bizarně cestuje jako jeden ze zkušenějších.

A pak je tu ještě jeden "veterán", na něhož je radno se zaměřit. Stoper Takehiro Tomiyasu má za sebou ve 20 letech celkem čtrnáct startů a kompletní tažení do finále Asijského poháru 2019. To věru není zlé. A aby toho nebylo málo, Tomiyasu si na konci onoho tažení vysloužil nominaci do all-stars týmu turnaje snad od všech novinářů, kteří se na Asijský pohár do Spojených arabských emirátů sjeli. Sardar Azmoun se ještě dnes škrábe z jeho kapsy, jak si ho nezkušený stoper v jednoznačném semifinále s Íránem (3:0) povodil.

Extra dávka motivace náleží...

Shinji Okazaki to má těžké. S padesáti góly vlastní jednu z nejlepších střeleckých vizitek na kontinentu, přesto se zároveň těší pověsti velkého paliče, což... není úplně nefér. V kvalifikaci na loňský mundial spálil tutovek nepočítaně, na celé dva cykly, v rozhodující fázi si připsal na konto jediný zásah a také pro samotný mundial zaslouženě neměl místo v základní sestavě. Áčko už teď neotřesitelně patří Yuyovi Osakovi, v dresu Leicesteru letos Okazaki dohromady nastřádal ubohých 278 ligových minut, a tak není příliš pochyb o tom, že se tahle Copa rovná jeho symbolickému sbohem vrcholovému mezinárodnímu fotbalu.

Podobně je na tom ještě o tři roky starší brankář Eiji Kawashima, který se z nějakého podivného důvodu vrátil mezi tři tyče pro ruský svátek, a dle očekávání všech se plynně zařadil mezi nejslabší články pozdějších osmifinalistů. Na Asijském poháru už japonskou branku hájil Shūichi Gonda, a ačkoliv to ani u něj není žádná sláva, vracet se ještě jednou ke Kawashimovi by už tentokrát nedávalo smysl vůbec žádný.

V Brazílii se tak téměř na sto procent završí reprezentační kariéry dvou výrazných postav moderní japonské fotbalové historie (Okazaki max. dál poslouží jako náhradník), které se dokupy složí na úctyhodných 204 startů; tedy zhruba 3,24násobek součtu všech reprezentačních startů jejich 21 kolegů z brazilské výpravy.

Jeden poslední důvod, proč jim přát ze všech nejvíc

Úsměv Shinjiho Okazakiho je ta nejmilejší konstanta tohohle zkaženého fotbalového světa, jenom kvůli níž se vyplatí každé ráno probouzet, a čím víc gólů Japonci na tomto šampionátu vstřelí, tím víc úsměvů Shinji Okazaki rozdá. Jednoduchá matematika. On se tedy mračit stejně nedokáže, a tak se dost možná bude nonstop usmívat bez ohledu na výsledky, ale rozumíte mi — Shinji by prostě nikdy neměl být smutný.




Ekvádor

Program zápasů - skupina C

17.06.2019
00:00
Uruguay
4:0
Ekvádor
Belo Horizonte
22.06.2019
01:00
Ekvádor
1:2
Chile
Salvador
25.06.2019
01:00
Ekvádor
1:1
Japonsko
Belo Horizonte

Konečná nominace

Brankáři
Datum nar.
Klub
Máximo Banguera
16.12.1985
Barcelona SC
Alexander Domínguez
05.06.1987
Vélez Sarsfield
Pedro Ortíz
19.02.1990
Delfin
Obránci
Datum nar.
Klub
Gabriel Achilier
24.03.1985
Monarcas Morelia
Robert Arboleda
22.10.1991
São Paulo FC
Xavier Arreaga
28.09.1994
Seattle Sounders
Cristian Ramírez
12.08.1994
FK Krasnodar
Pedro Velasco
29.06.1993
Barcelona SC
Záložníci
Datum nar.
Klub
Beder Caicedo
13.05.1992
Barcelona SC
Carlos Gruezo
19.04.1995
FC Dallas
Luis Chicaiza
03.04.1992
LDU Quito
Renato Ibarra
20.01.1991
Club América
Jefferson Intriago
04.06.1996
LDU Quito
Jhegson Méndez
26.04.1997
Orlando City
Arturo Mina
08.10.1990
Yeni Malatyaspor
Jefferson Orejuela
14.02.1993
LDU Quito
Ayrton Preciado
17.07.1994
Santos Laguna
José Quinteros
20.06.1990
LDU Quito
Antonio Valencia
04.08.1985
Manchester United
Útočníci
Datum nar.
Klub
Carlos Garcés
01.03.1990
Delfin
Romario Ibarra
24.09.1994
Minnesota United
Ángel Mena
21.01.1988
Club León
Enner Valencia
04.11.1989
Tigres UANL

Co jim bude hrát do karet

Na MS jsme si na ně zvykli jako na takového "meh" účastníka, který tam vždycky nějakou chvíli oxiduje, sem tam někoho pobrousí, sem tam předvede nějaký zajímavý protiútok, a relativně brzy se všem uklidí z cesty. Totéž, trochu kuriózně, pro Ekvádor platí i v kontextu srazů kontinentální smetánky.

Zlehka vyčnívá akorát čtvrté místo z roku 1993, kdy domácí La Tri v semifinále ironicky sestřelil kolumbijský Valencia, tedy nositel příjmení, kterým se jinak ve fotbalovém světě proslavil výhradně Ekvádor. Krom tohohle poloúspěchu už to jsou jen samé konce v prvním kole a pouhé dvě další čtvrtfinále za posledních 35 let — z toho jedno na výroční Copě, a ta byla prostě celá taková divná.

Ekvádor je zkrátka historicky tak průměrný, jak jen je to v lidských silách, a letos neexistuje pořádný důvod, proč by se na tom mělo něco měnit. Leda že by Japonci byli úplně k ničemu a Chilané se ukázali být dramaticky za zenitem. Vlastně, když to tak vidím... *zuřivě škrtá*... Ekvádorci jasně směřují do vyřazovací fáze.

Speciálně pokud zvládnou překvapit favorizovanou Uruguay hned zkraje skupinového dění, Ekvádorci mohou klidně našlápnout na medaile — není radno zapomínat, že na podzim 2015 se takhle na vlně euforie z dobytí argentinské půdy parádně svezli a po prvních čtyřech zápasech kvalifikačního cyklu byli první v tabulce, resp. dokonce zcela stoprocentní po skalpech Bolívie, Uruguaye a Venezuely. Jistě, Ekvádor nakonec do Ruska nemířil, ale tohle je turnaj o max. šesti zápasech, taková jedna šňůra bohatě postačí.

A konečně ještě jeden důležitý aspekt: trenér Hernán Darío Gómez přezdívaný El Bolillo to má rád jednoduché — normální 4-4-2, potažmo jakési 4-1-4-1 s více zahuštěným středem, vše mimořádně organizované, a v dosažení tohohle si rád pomáhá také již sehranými dvojičkami, trojičkami. Vezměte si nedávný přátelský duel s Venezuelou začátkem června: ve středu pole tehdy Gómezovi nastoupili hned tři záložníci LDU Quito — Chicaiza, Orejuela a Intriago. Všichni odcestovali také do Brazílie.

Co je může zradit

Ekvádorci svému týmu na Copě nevěří a opírat se přitom mohou o trenérovo první interview ve funkci ze srpna loňského roku, který dal jasně najevo, že ke kormidlu nepřišel dělat výsledky na Copě, nýbrž kvůli kvalifikaci o MS 2022. Na tomto turnaji tak Gómez nutně nebude dělat ta správná rozhodnutí jako spíš ta nejlepší rozhodnutí s ohledem na pověstný "big picture", s ohledem na budoucnost.

To se projevilo už na nominaci: bývalá stálice, ale v minulé kvalifikaci brutálně nekonzistentní Miller Bolaños tentokrát vůbec nejede, aby se otestovaly jiné možnosti, a veškerou trpělivost koučů národního týmu, zdá se, vyčerpal i v klubu již tak čtyři roky nepřetržitě paběrkující křídelník Jefferson Montero. Jedná se o potenciálně rozdílové, talentované hráče? Ano. Zajímá to ale teď Hernána Daría Gómeze? Nikoliv.

Bývalý kouč Panamy, která jela na loňský mundial se zcela jasně danou hierarchií, je koneckonců proslulý svou zálibou v nacházení a protežování pevného jádra týmu, které na tomto šampionátu do značné míry bude odhalovat/vytvářet. Antonio Valencia se jmenovcem Ennerem sice stále patří do základu, nebo se o něj minimálně uchází, ale prvně jmenovaný po 10 letech končí v Manchesteru United a jeho budoucnost je tak ve hvězdách. Očekávejte, že už letos dostane hodně prostoru v Mexiku zářící Ángel Mena.

Obrana se též personálně dosti proměnila a vymizela z ní mnohá jména (vyjma Gabriela Achiliera), na něž jsme si za ta léta pracně zvykli. Frickson Erazo a Juan Carlos Paredes z posledních turnajů jsou pryč, a stejně tak i tehdy 36letý kapitán Walter Ayoví, který — mám takový neodbytný dojem — spojoval úplně všechny ekvádorské mančafty, o nichž jsem kdy měl jakékoliv základní povědomí. Veškerá jistota je pryč.

Záloha je též plná hráčů mladších 25 let. A v bráně hledání jedničky pokračuje bez nejlepšího gólmana domácí ligy Estebana Dreera z Emelecu, mezitímco mezi třemi tyčemi lze očekávat dvojku argentinského Vélezu Sarsfield, Alexandera Domíngueze. Tohle je prostě mančaft, který se ještě sám hledá a zkouší.

Na koho se zaměřit

Výše jsem zmínil Ángela Menu, a k němu třeba dodat, že on se s Antoniem Valenciou nutně překrývat také nemusí. V posledním přátelském utkání s "vlastním" Mexikem (Mena nyní úspěšně válí v Leónu a dřív byl hvězdou Cruz Azul) naskočil až do druhé půle jako jeden z těch středních záložníků ve 4-1-4-1 a k prohře 2:3 přispěl gólem i asistencí. Menu tradičně provází pověst borce, který hraje lépe v klubu než v nároďáku, a ve 31 letech má teď možná poslední velkou šanci se z téhle škatulky jednou provždy vymanit.

Neznámým jménem ke sledování je potom také Carlos Garcés, hrotový útočník z domácího Delfínu, který je ve 29 letech v seniorské reprezentaci pouhým zajícem. Svou funkci si ale na turnaji nejspíš najde: je to takový Giroud tohoto Ekvádoru — čistá devítka, která podrží či sklepne dlouhý balon, spíše pivot než klasický střelec. A to by mohlo potenciálně vyhovovat takovému Ennerovi Valenciovi, rychlíkovi, který si v mexickém UANL skvěle sedl s takovým "Giroudem pro chudé", Andrém-Pierrem Gignakem. Valencia s Garcésem prozatím vedle sebe na hrotu nenastoupili, ale lákavá varianta do 4-4-2 to bezesporu je.

Extra dávka motivace náleží...

Antonio Valencia je po celé dekádě v Manchesteru United, kterému i kapitánoval, volným hráčem a zatím se ve 33 letech spojuje akorát se Sheffieldem United, nováčkem Premier League, a brzkým Beckhamovým přírůstkem do severoamerické MLS, Interem Miami CF. Ne snad že by tohle byly vyloženě špatné varianty, ale takový zkušený borec by před sebou jistě rád měl širší paletu možností. Tato Copa je jeho šancí.

Ač za United letos ve všech soutěžích odehrál všehovšudy 717 minut, pravonohý univerzál do Brazílie jede se stále silnou pozicí a touhou po určité osobní satisfakci. Ekvádoru totiž bude kapitánovat teprve na druhém turnaji, a ten první (MS 2014) završil v posledním utkání skupiny vyloučením. Teď se tedy svému lidu bude chtít do jisté míry revanšovat, a bude pro to mít ještě jednu zvláštní motivaci: pokud Ekvádor pronikne do čtvrtfinále, odbude si Valencia svůj jubilejní stý start v reprezentaci stylově ve vyřazovacích bojích Copy Amériky. To se jen tak někomu nepovede, a už vůbec ne Ekvádorci, s tou historickou úspěšností.

Jeden poslední důvod, proč jim přát ze všech nejvíc

Jejich dvacítka letos hrála pěkný fotbal. Postačí to, počítá se to? Zároveň Ekvádor spolu s Venezuelou zůstává jediným členem CONMEBOL, který zatím Copu ani jednou nedobyl, takže tu máte další drobek.

Autor: Tomáš Daníček

Komentáře (138)

Přidat komentář
fantomas

Abych teda přece jen vyšel s kůží na trh, při nastavení pavouka mi finále vychází dost jasně na:

Brazílie - Uruguay.

Jako hlavní překvapení (v semifinále, potenciálně) čekám dobře připravenou Venezuelu.

Reagovat
Stannis Baratheon

Čtvrtfinále:

Brazílie - Paraguay 2:0

Peru - Kolumbie 1:3

Argentina - Chile 2:1

Venezuela - Uruguay 0:1 po prdl.

Semifinále:

Kolumbie - Brazílie 2:2 Kolumbie na penalty

Argentina - Uruguay 1:0

Finále: Argentina - Kolumbie 2:1 po prdl.

Reagovat
fantomas

Ufff... oukej.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
didosh

Tak by to bylo super

Reagovat
valloire

to by šlo

Reagovat
smazaný uživatel

Ne

Reagovat
valloire

jo, šlo

Reagovat
smazaný uživatel

Ne

Reagovat
valloire

ale šlo

Reagovat
smazaný uživatel

Ne, nešlo

Reagovat
valloire

jistěže šlo

Reagovat
John Obi Mikel

Reagovat
John Obi Mikel

Proč ne. Já víc věřím Peru než Venezuele.

Reagovat
SpartaOvenka

Tahle skupina je parádní, Uruguay, Chile a Japonsko mi přijdou mnohem zajímavější než Arg nebo Brazílie.

Reagovat
smazaný uživatel

Pro mě nejzajímavější skupina, všechny týmy jsou tu na papíře hodně vyrovnané.

Reagovat
valloire

Reagovat
Stannis Baratheon

Škoda Aramburriho a Avenattiho

Reagovat
Stannis Baratheon

Ekvádor tolik hráčů z Barcelony, a já ani jednoho neznám

Reagovat
SunFells

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
valloire

samej nekop

Reagovat
LuckyCharlie

Nevšiml jsem si, že by tam někdo hrál za Real

Reagovat
fenixLFC

garlos garces bude asi tiez hrac barcelony, aj ked do zatvorky uviedli jej synonymum

Reagovat
Stannis Baratheon

Přemýšlím, kolik deka trávy bych musel vyhulit, aby mi alespoň cukali koutky...

Reagovat
valloire

zeptej se Zenthurase

Reagovat
John Obi Mikel

Reagovat
John Obi Mikel

Reagovat
smazaný uživatel

Ekvádor-Katar by bylo nejlepší finále

Reagovat
Ross Geller

OT:

K otřesné události došlo ve čtvrtek ve vesnici Nová Romanovka poblíž Petrohradu. Na své chalupě tam byla zavražděna Irina Sokolovová, manželka někdejšího vynikajícího ruského hokejového brankáře Maxima Sokolova. Podle prvních informací ruských médií měl hrůzný čin spáchat jejich nejstarší syn Maxim junior. Nově ale vyšetřovatelé pracují i s jinou verzí, že svou matku zavraždil jiný z jejích synů, teprve patnáctiletý Arsenij.

Reagovat
smazaný uživatel

rusko

Reagovat
valloire

protože nic podobnýho se jinde nestalo

Reagovat
vanGomm

Počet vražd v ČSSR 1974-1988 byl v průměru 133 za rok.Počet vražd v České rep. 1992-2004 byl v průměru 260 za rok!! Nebo to také přestavuje v průměru 5 vražd za týden.Po zrušení trestu smrti v roce 1990 je to celkem velký nárůst.Takže Manny nevraždí se jenom Rusku.

Reagovat
smazaný uživatel

260? Vážne? To nie je zrovna malé číslo. To by som tak tipoval na Bronx.

Reagovat
fenixLFC

preco nedas ale aktualne cisla? od roku 2014 to je 160, 155, 136 ,146 a vlani116! ked spominas rusko, tak vlani na pocet vrazd na 100 tisic obyvatelov bolo 66 spolu s africkymi a juhoamerickymi krajinami z europskych krajin bola na tom najhorsie litva na 92. mieste so skoro o tretinu mensim pcotom vrazd.

Reagovat
technecium

Och, ještě že tu EU máme, jinak bychom se tu vraždili

Reagovat
fenixLFC

je zvlastne ako sa ti so zeleznou pravdepodobnostou podari trafit uplne nesuvisiace veci

Reagovat
technecium

Tak když jen díky EU není v Evropě válka, tak to přece musí fungovat i na toto ne?

Reagovat
fenixLFC

skoda ze to nefungovalo aj na to aby zmizli nielen vojny, ale aj ty

Reagovat
valloire

nelíbí se mu současná EU, tak nemá právo na názor?

Reagovat
fenixLFC

roztmoile ako ho zacnes branit ked je co i len naznak ze by to mohlo suvisiet s EU

Reagovat
valloire

já ho nebráním, jen se ptám

Reagovat
smazaný uživatel

Jo,jo,nacpali tam asijský Kypr

Reagovat
vanGomm

Tak to se vrazi přece jen polepšili což je dobrá zpráva,ale i tak je těch cca 150 ročně přece jen moc.Ten průměr z let 1974-1988 133 je za ČSSR tedy i se Slovenskem a to nás bylo 15 000 000.Takže i ty tvoje čísla od roku 2014 jsou proto pořád v přepočtu daleko vyšší.Humanisté už tu humanitu dostali tak daleko,že i vrahům zachranuje život.Bohužel ne těm zavražděným.

Reagovat
vanGomm

Jinak já jsem Rusko nevzpomínal.Ne,že bych se vůbec nezajímal co se děje ve světě,ale ono je lepší se víc zajímat co je u nás doma.To se nás totiž týká přece jen nejvíce.

Reagovat
smazaný uživatel

Jo,jo

Reagovat
smazaný uživatel

tvoje typicka reakce mimo misu a jeste uplne k nicemu..

Reagovat
valloire

reakce rusko je v míse?

Reagovat
John Obi Mikel

Reagovat
smazaný uživatel

Griezmann je kde

Reagovat
Nikikrew

Co tam robí Japonsko?

Reagovat
smazaný uživatel

Mohli tam dát Česko a Slovensko,kdyby chtěli,snad je to někdy konečně napadne

Reagovat
smazaný uživatel

Ideálně aby vytvořili společný tým a jako druhý 'host' Jugoslávie, jen tam bych se bál, že by přibyl výrazný adept na zlato

Reagovat
smazaný uživatel

V 15letých bylo Česko a Chorvatsko,akorát naši tam prý dali o rok mladší tým než ostatní,tak šli od 1 debaklu za 2.

Reagovat
smazaný uživatel

Pozvaný hosť.

Reagovat
adoxx

Poďme si pro to La Celeste do toho

Reagovat
FCSL

Ta Uruguay už taky jede tak 10 let v pořád stejný sestavě ne?

Reagovat
fantomas

Ani omylem

Reagovat
Atlético de Madrid

Nesrovnaval jsem to hrac po hraci, ale myslim, ze ze sestavy ktera hrala MS 2010 jsou tam jen Cavani, Suarez, Muslera, Godin a Caceres...

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
adoxx

Tak to vůbec

Reagovat
smazaný uživatel

Vždyť je tam psané o generační obměně ...

Reagovat
John Obi Mikel

Ne

Reagovat
Rarášek

De Arrascaeta . Tak na toho se hodně těším .

Reagovat
Jeňa

Moc nechápu přehlížení špílmachra Cazarese všemi ekvádorskými trenéry

Reagovat
didi1791

Nechápu, proč tam musí být Japonsko a Katar postrádá pak smysl v názvu “America”. Zase se vymysli blbosti, jak s rozšiřováním MS a ME, když všechno do teď fungovalo dobře. A příští rok Austrálie

Reagovat
Trapný diskutér

vysvětlete mu to někdo, proboha..

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
mistr129

Já bych všechny tyhle novoty zakázal.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
KingMaster13

Tak jako jaký formát uděláš s 10 týmy? Prostě to doplnili o 2 na 12 a to pak dává větší logiku

Reagovat
Stannis Baratheon

Radši udělat 2 skupiny po pěti, než tam zvát kluby z úplně jinyho kontinentu.

A když just musejí mít 12 týmů, tak alespon že střední Ameriky nebo Karibiku. Ano, je sice Gold Cup, ale vše se dá když se chce.

Reagovat
smazaný uživatel

jako že by si z týmy z Gold Cupu jen tak mezi zápasy odskočili na Copu třeba místo pozápasového tréninku

Reagovat
adoxx

Reagovat
John Obi Mikel

Co třeba přesunout Gold Cup

Reagovat
fenixLFC

Netusis ale mudrovat budes

Reagovat
John Obi Mikel

Reagovat
John Obi Mikel

Muzou tam dat Guyanu a Surinam

Reagovat
DrQQ

Toto by som im tiež navrhol, no počúvli by ma? :-)

Reagovat
John Obi Mikel

Muzes to zkusit. Napis jim E-mail, ale nezapomen, v anglictine.

Reagovat
DrQQ

V latinčine, je to predsa Latinská Amerika. :-)

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
John Obi Mikel

Reagovat
smazaný uživatel

Dřív hrávali tak,že obhájci prvenství byli nasazení do 4 a zbytek hrál kvalifikací 3x3 a vítězové postoupili dál

Reagovat
vedder

No to ale hodně dřív

Reagovat
smazaný uživatel

Ani ne,až do roku 1987 se tak hrálo

Reagovat
smazaný uživatel

Pak v roce 1989 hráli 2 skupiny po 5 a pak finálovou 4člennou

Reagovat
smazaný uživatel

A až od roku 1993 hrají tím současným systémem 2 náhodně vybraných týmů z jiných konfederací

Reagovat
Shevchenko

Reagovat
smazaný uživatel

Nechápu,proč tam konečně nedají Guyanu,Francouzskou Guyanu a Surinam?

Reagovat
vedder

Tyhle země jsou členy CONCACAF tak zřejmě proto

Reagovat
smazaný uživatel

Však právě,proč je nedají do Comnebolu?

Reagovat
DrQQ

Ešte lepšie by bolo zaradiť ich do CONMEBOLu. :-)

Reagovat
smazaný uživatel

No jo,to už jefuk,jestli první m nebo n,mi se to pořád plete

Reagovat
smazaný uživatel

https://www.youtube.com/watch?v=V1qOrFFq0Mw

povinné pro všechny! Škoda, že jej zruinovala zranění, největší talent anglie za poslední dekádu

Reagovat
JarousFCB

Tj od Japonska nejsilnější možná? Měl jsem pocit, že mají v Bundeslize více hráčů.

Reagovat
adoxx

Není, vzali mladý hráče kvůli olympiádě v příštím roce

Reagovat
JarousFCB

Dík

Reagovat
fantomas

Mmm. Proc je tam ten text myslis?

Reagovat
JarousFCB

Takhle mi stačilo přečíst jednu větu, poděkovat a vím vše, co mě zajímá.

Reagovat
Reggie

Prijde to jenom me nebo ma Uruguay kvalitejsi tym nez Argentina? Brankar lepsi, obrana o parnik a utok cca na stejno. Asi vubec druhy nejsilnejsi tym po Brazilii, samozrejme papirove.

Reagovat
Andis

Možná i o tři parníky

Reagovat
adoxx

Reagovat
JarousFCB

Reagovat
Reggie

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
fantomas

Druhym nejvetsim favoritem nejsou jen tak

Reagovat
adoxx

Reagovat
Reggie

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
mastakillah

Reagovat
Stannis Baratheon

Když si uděláš nejsilnější možné sestavy, Argentina a Uruguay jsiu na, tom kvalitou naprosto stejně.

Reagovat
Reggie

Zkus to porovnat. Nerikam, ze nemuzes mit pravdu, jen mam jinej nazor

Reagovat
TrueCommunist

přijde mi, že ta Copa je kvalitativně ještě pod Ligou Národů

Reagovat
smazaný uživatel

Tak to je jasné, když v Lize Národů startují všecka evropská mužstva včetně Francie, Anglie, Španělska a Německa.

Reagovat
smazaný uživatel

tú zálohu ma Uruguaj čo sa týka mien fakt kvalitnú len som zvedavý čo uhraju keď budú zase viac brániť jak útočiť tak mi s tým vyčkavanim ich klasickým budú liezť na nervy pri tom potenciál majú oveľa väčší čo sa týka držania lopty na svojich kopačkách no nechám sa prekvapiť čo budú hrať..

Reagovat
Mirek na tenisu

Copa America...no fajně. Ale proč na EF není zmínka o dnešním finále MS do 20 let Korea-Ukrajina? ČT to zase prasí...další nýmand komentátor a "expert" Brabec. Záběr do Vipky: "Nechybí předseda FIFA Infantino.... " To, že vedle něj sedí jeden z nejlepších fotbalistů světa 70. a 80. let Zibi Boniek, dnes předseda polského fotbalu, oběma tupanům uniklo.

Reagovat
Kocour Klapuška

Reagovat
Kocour Klapuška

Moc dobře nechápu, že taková blbost člověka donutí napsat komentář. A celkově hate komentátorů vlastně kdekoliv (dokonce i Bosáka, Záruby..) je přehnanej a nepochopitelnej

Reagovat
John Obi Mikel

Pán je dlouhodobý kritik ČT a velký podporovatel O2. Jestli on tam nepracuje.

Reagovat
Mirek na tenisu

Vy dva si podejte ruce a skočte do Vltavy. Kočičáka možná přestane bolet hlava

Reagovat
John Obi Mikel

Tvl vám vadí, že furt sází na staré známé Vlášek-Bosák, vám vadí, že na "druhořadou fotbalovou akci" MS U20 pošlou neznámého komentátora, aby si vyzkoušel živě mluvené slovo. Našlo by se něco, co by nevadilo?

Reagovat
Kocour Klapuška

Reagovat
fantomas

Pochybuju, že sou přímo na místě.

Reagovat
John Obi Mikel

Nic takového nepíšu

Jinak taky pochybuju, že jsou přímo na místě.

Reagovat
fantomas

Psals doslova "pošlou".

Reagovat
John Obi Mikel

OT: Přípravné zápasy před APN docela masakr. Nigérie remíza se Zimbabwe , Kamerun plichta s Mali, Alžírsko s Burundi taky nerozhodně, Maroko prohra s Gambií a Pobřeží Slonoviny prohrálo s Ugandou. Na druhé straně Tunisko porazilo Chorvaty.

Reagovat
smazaný uživatel

Musíš se víc snažit

Reagovat
John Obi Mikel

Reagovat
mickey mouse

Reagovat
Pharrell

Reagovat
Pablos

U afrických týmů jsou přípravné zápasy jen taková ta sázkařská show ...tam o nic jinýho snad ani nejde.

Reagovat
cink

Spojit s gold cupem. Dohromady každý s každým doma venku ve dvoudennich intervalech.

Reagovat
smazaný uživatel

Reagovat
cink

Reagovat
smazaný uživatel

Nebo,10 jižních+22 severních a hotovo

Reagovat
krisa

to by byla prča, kdyby vyhrálo Japonsko

Reagovat
Pharrell

Reagovat

Sledování komentářů

Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.

Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Nový komentář

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.

Registrace nového uživatele

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce.

Registrace nového uživatele