V České republice je v tomto směru na špičce tým Centra pro výzkum vzdělávání v přírodovědných oborech a talentmanagement z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, který vede Jana Škrabánková. „U nás se stále traduje, že nadané děti nepotřebují pomoc a podporu, opak je ale pravdou. Ve světě jsou v tomto směru mnohem dále,“ říká Škrabánková, která se práci s mladými talenty věnuje už 26 let. Nyní učí ostatní, jak nadané žáky rozpoznat a pracovat s nimi.
Co je vlastně činností vašeho týmu? Podle čeho mladé talenty vyhledáváte a rozpoznáváte?
Rozpoznávání talentů je především věcí psychologů, my je ve spolupráci s učiteli takzvaně nominujeme. Jinak řečeno je „podezříváme z nadání“. Situací, které na talent mohou upozornit, je hodně. Takový žák se třeba v hodině dívá z okna, ruší učitele tím, že se pořád na něco ptá, opravuje ho, strhává na sebe pozornost a může být až obtížný. A v okamžiku, když učitel neví, že to mohou být projevy nadání, mohou tyto děti končit i s dvojkami z chování. U nadaných jsou to však projevy nespokojenosti s výukou.
Nominace tedy probíhá jak?
Nominace samotná spočívá zejména v pozorování žáka. Když víte, co máte sledovat, tak to poznáte. Musíte vědět, jak se takové děti chovají, jaká mají specifika, jaké jsou jejich potřeby. Na základě toho je pak můžete nominovat k dalšímu, již odbornému pedagogicko-psychologickému vyšetření.
Vaše centrum si nechalo akreditovat i kurz, který pedagogy učí, jak talentované děti poznat. Ten jste nyní poprvé měli v Novém Jičíně, jak k tomu došlo?
Řada lidí z našeho centra působí v různých pracovních skupinách včetně skupin ustavených na ministerstvu školství. Pohybujeme se po celé republice, vedeme kurzy a semináře. Ale proto, že jsme tady z kraje, rozhodli jsme se, i díky dobrým vztahům s Gymnáziem Nový Jičín a Základní školou Komenského 68 Nový Jičín, že zkusíme, jestli nám bude fungovat péče o talentované i systémově. Že to nebude jako dosud, kdy jsme někam přijeli, něco řekli a už to nemělo žádnou návaznost.
Jak to vypadalo?
Ředitelé všech místních základních škol vybrali jednoho nebo dva učitele, kteří budou v daných školách takzvanými koordinátory péče o nadané. Po absolvování našeho kurzu jsou teď na každé základní škole jeden nebo dva učitelé, kteří vědí, jaké jsou projevy nadaných dětí, jak je můžou ve většinovém žákovském kolektivu odhalit a jak s nimi mají dále pracovat. Své znalosti by pak na školách měli předat i svým kolegům. Odhalení potenciálu žáka není identifikace, ale již zmíněná nominace.
Při odhalování talentů používáte i poměrně sofistikované technologie, jako je Eye Tracker (zařízení, které sleduje pohyb očí po monitoru – pozn. red.)?
Zařízení nazývané Eye Tracker existuje zhruba sto let, tedy jeho princip. Nyní je tento systém samozřejmě již mnohem lépe technologicky vybavený a propracovaný. Vychází se z toho, že pohyb očí je fyziologický jev, který neošidíte. My jsme si tuto technologii adaptovali pro naše potřeby. Máme například skupinu žáků, z níž potřebujeme vyčlenit žáky nadané, a sledujeme, jak, kam, jak dlouho a v jaké posloupnosti se dívají na zadání na monitoru a jaký výsledek poté dostanou. Nebo můžeme mít již diagnostikované nadané a pak hledáme například rozdíly v tom, jak pracují oni a jak většinová žákovská populace. Vygenerovaná data pak statisticky vyhodnotíme a interpretujeme.
A jaké jsou výsledky?
Teď jsme například ukončili výzkum, pro který jsme jako zadání použili grafy z fyziky. Výzkum jsme uskutečnili se skupinou čtyřiceti žáků z Nového Jičína. Vyučujícího jsme požádali, ať nám žáky rozdělí do tří skupin – na ty, o kterých si myslí, že jsou nadaní, na standardní žáky a na žáky slabé. Při vyhodnocování výsledků jsme našli dívku, kterou učitel zařadil do skupiny slabých, avšak vymykala se z ní snad ve všech parametrech. Mohlo to být způsobeno tím, že spousta nadaných se snaží na sebe neupozorňovat, a proto se záměrně „schovají“. To platí zejména pro děvčata. Pro vysvětlení – měli jsme připravených sedm grafů a jen dvěma ze čtyřiceti žáků se podařilo správně zvládnout pět grafů. Jeden žák byl ze skupiny, kterou učitel označil za nadané, druhá byla tato dívka. Učitel ji tedy odhadl a zařadil chybně a zmíněná technologie nám vše přesvědčivě odhalila.
Mluvíte o skrytých nadaných. Proč se schovávají?
Jak jsem už uvedla, existují takzvaní „underground gifted“ – nadaní, kteří se schovávají. Často tak činí záměrně. Jedná se totiž o jednu z typických vlastností některých nadaných jedinců, kteří vědomě opouštějí příležitosti ke vzdělání, když jim vzdělávací systém nevyhovuje, nebo škola, kterou si zvolili, nenaplňuje jejich očekávání.
Proč?
U nás například přetrvává obrovské množství mýtů o nadaných. Že nadaný si pomůže sám, že nadaný nepotřebuje pochválit, že nadaný vlastně nepotřebuje nic. To ale není vůbec pravda. Nadané dítě potřebuje chválit více než průměrný člověk, protože může být nejisté a váhá nad svými schopnostmi. Navíc se nadání dědí, takže takové dítě se v rodině nemá s kým srovnat a nepozná, co je standard a co je, řekněme, nadstandard. Když jezdíme po konferencích, tak vidíme, že asijské státy už dávno stavějí pro nadané podpůrné týmy. Pochopili, že pokud podpoří své talenty, získají „mozky“, které mohou například hýbat ekonomikami států.
Říkáte, že asijské státy s talenty už dávno pracují. Jaké je tedy naše srovnání se světem?
Jsme dramaticky pozadu. Pomáháme většinou jen těm slabším. Na pomoc těm, o kterých si myslíme, že jsou dobří a vystačí si, na tu zatím vnitřně nastaveni nejsme. Například Izraelci mají ohromně propracovaný systém podpory nadaných žáků, podobně i Singapur. V Americe existují instituce, které nadané zaštiťují, podporují a realizují kvalitní výzkumy. Talentovaným vycházejí plně vstříc.
A u nás?
My denně narážíme na opačný přístup. Třeba i někteří ředitelé známých středních škol tady v kraji říkají: „Ale oni budou žít ve většinové populaci, my proto chceme, aby byli v běžné třídě a zvykali si.“ Ale nikdo se příliš neptá samotných nadaných, co potřebují. Místo abychom se jich ptali, vymýšlíme argumenty za ně. Proto se mi líbí přirovnání, že člověk se s potenciálem narodí, tak jak se někdo narodí s hnědýma očima. A ty hnědé oči vám během života nezmodrají, ať uděláte cokoliv. Nadaný člověk je také nějakým způsobem nastavený a je velice obtížné ho změnit. A my děláme co? V lepším případě ho často takzvaně „zarovnáme“. Přitom nadaný žák potřebuje podporu a pochopení více než ostatní. V tom spočívá základ správné péče o talentované, protože s nadáním se musí intenzivně pracovat, jinak zanikne. A to se u nás zatím příliš neví.
