Článek
Co vám Světové poháry v Duisburgu a Poznani ukázaly?
Ukázaly mi, že teď nejsem nejlepší a musím makat, abych byl.
Bilanci čtyř druhých míst by vám drtivá většina soupeřů mohla závidět, ale ve vás asi převládá mírné zklamání, že jste letos ještě v mezinárodní konkurenci nevyhrál.
Lhal bych, kdybych říkal, že mě to nemrzí. Každé vítězství vás nakopne, jste pak i méně unavený než ten druhý nebo třetí. Na druhou stranu nemůžu být nespokojený, odstupy hlavně na kilometru nebyly velké. A možná jsem i rád, že jsem na jaře nevítězil a mám pořád velkou chuť vyhrávat. Jak jsem vloni i předloni byl na všech závodech první, v hlavě jsem si řekl, že mám hotovo, což nikdy není dobré. Teď splněno nemám a musím makat, abych přivezl nějaké to zlato.
Zdá se, že světová špička se rozšiřuje. Většinou jste si to o vítězství rozdával s Němcem Brendelem a Brazilcem Queirozem, letos vyhrál na olympijském kilometru jednou mladý Kubánec Pelier, podruhé Francouz Bart.
Kubánec je úplně nový, ještě junior. Ale beru to tak, že to byla náhoda a v životě se to už nestane. (úsměv) V Poznani jsou hodně specifické podmínky a může tam vyletět někdo, kdo jinak nemá šanci. A Francouz jel v Poznani finále B a pak vyhrál. Znám ho dlouho, je kvalitní závodník, ale samozřejmě mě štve, že vyhrál. Doufám, že to bylo poprvé a naposledy, kdy mě tihle kluci porazili…
Šanci na zlato budete mít už příští týden při Evropských hrách v Minsku.
Už jsem byl na těch prvních v Baku, je to pro nás zase něco jiného. Mistrovství Evropy i světa máme každý rok, Evropské hry jsou jednou za čtyři roky. Navíc mám na Baku dobré vzpomínky, získal jsem tam dvě medaile. Tam jsme měli samostatnou vesnici, těším se, že teď budeme bydlet s ostatními sportovci. A znám i závodiště, byl jsem tam na akademickém mistrovství světa. Moc se mi nelíbilo, všechno bylo kamenné a takové východní… Ale brácha tam závodil a říkal, že už je to lepší.
Bratři kanoisté Petr (vlevo) a Martin Fuksovi.
S bratrem Petrem se v Minsku představíte poprvé na mezinárodní scéně na olympijské kilometrové trati. Měli jste teď ještě čas na společný trénink?
Poté, co jsme vyhráli domácí nominaci, jsem jel svěťáky na singlu, takže jsme na deblkanoi neměli čas. Po návratu jsem byl asi týden nemocný, nic hrozného, asi z klimatizace na letišti mě škrábalo v krku, tak jsme pár dnů ztratili. Ale teď jsme spolu párkrát jeli, střídáme singla a debla. Prioritou je pro nás až mistrovství světa, Evropské hry jsou taková generálka.
Budete tam mít pořádně nabitý program. Kilometr na singlu i deblu, k tomu dvoustovka na singlu…
Ale tu tam jen odjedu, na ni se neupínám, náš trénink se soustředí na kilometr. I když před čtyřmi lety jsem na dvoustovce také získal bronz, tak to může ulítnout… Ale je pravda, že ten program bude nabitý, sám nevím, jak ho zvládnu. Budu se snažit na singlu ušetřit co nejvíc sil, doufám, že s postupem nebudu mít problém. A na deblu budu makat, abychom postoupili do finále, kde do toho dáme všechno.
Třeba nejlepší český kajakář Josef Dostál Evropské hry vynechává právě kvůli přípravě na mistrovství světa. Vám akce zapadá do přípravy?
Já tohle neřeším, jestli mi to zapadá, nebo ne. Dělám sport, rád reprezentuju a vůbec by mě nenapadlo trénovat místo závodu. Doufám, že zvládnu mistrovství světa a nominaci na olympiádu i s Evropskými hrami. A hlavně si to chceme s bráchou zkusit v mezinárodní konkurenci. Když jsme si start vyjeli, byla by blbost to někomu přepouštět. V tomhle jsme sobci.
